© rbkelle / stock.adobe.com
Abychom mohli zohlednit různé životní podmínky jednotlivých druhů želv, je dobré přesně vědět, odkud konkrétní druh pochází. Na základě toho lze akvaterárium navrhnout tak, aby se v něm želva bahenní cítila opravdu jako doma. Pokud jsou podmínky v zajetí modelovány podle těch ve volné přírodě, můžete u želvy pozorovat přirozené chování.
Želva bahenní je přísně chráněný druh želvy, který lze potkat v různých částech Evropy. Na mnoha místech jí však hrozí vyhynutí. Želva může dosahovat velikosti 13 až 20 cm. Samice jsou obvykle větší než samci. Tmavý krunýř na sobě může mít vzor žlutých teček nebo čar. Želva bahenní se může dožít více než 100 let.
© Svetoslav Radkov / stock.adobe.com
Domovem želvy bahenní je území od severní Afriky až po Aralské moře. Dává přednost stojatým vodám a často se vyskytuje v rybnících, na březích jezer a potoků. Protože želvy potřebují místo, kde se mohou vyhřívat, najdeme je například tam, kde z vody vyčnívají větve nebo kořeny. Želva bahenní se vyskytuje i v České republice, ale je již velmi vzácná. Potkat ji lze nejpravděpodobněji na jižní Moravě.
Želvy se živí hlavně bezobratlými, jako jsou plži a larvy. Součástí potravy želv jsou i mršiny a vodní rostliny. Přestože se občas vydávají na souš, aby vyhledali kořist, požírají ji pouze ve vodě. Pro krmení v akvateráriu jsou vhodné larvy hmyzu a červi, ale lze krmit i tyčinkami. Samozřejmě je třeba dbát na pestrou stravu.
U páru želv by délka vodní části terária měla být pětkrát větší než délka krunýře největší želvy. Šířka vodní části je polovina délky vodní části. Pokud jsou v akvateráriu více než dvě želvy, musí být terárium zvětšeno o 10 %. Kromě vodní části je třeba vytvořit i část suchozemskou, která rovněž ovlivňuje velikost akvaterária. Vodní část by měla zabírat 2/3 akvaterária a suchozemská část 1/3. Ve vodní části můžete použít jemný štěrk nebo písek. Pro suchozemskou část jsou vhodné různé typy substrátů. Teplota vody by se měla pohybovat mezi 25 a 27 °C.
Není to luxus, ale základ: želva bahenní potřebuje ostrov, na který se dá snadno vylézt a na kterém se může vyhřívat. Ideální je, pokud zde želvy pomocí správných lamp načerpají potřebnou dávku UV záření. Teplota světelného záření by se měla pohybovat mezi 35 a 40 °C. Pokud jde o materiál „slunečního ostrova“, ujistěte se, že dřevo nebylo ničím ošetřeno.
Kůra a kořeny všech druhů stromů musí být před umístěním do akvária „vylouhovány“. Naplňte starou vanu nebo podobnou nádobu vodou, ponořte dřevo do vody a nechte takto stát. Ani ten nejlepší filtr si neporadí s hnědým výluhem, který se ve vaně vytvoří. Pozor na větve a kůru, kterou objevíte během procházky. S jejich drobnými obyvateli, které na první pohled nevidíte, riskujete, že se v akváriu objeví červi, což často končí fatálně.
I želvy, které milují sluneční záření, potřebují místo, kam se mohou schovat. Nic není pro zvířata tak stresující, jako když musí neustále sedět všem na očích. Začíná to umístěním akvária: nejlepší je místo bez průvanu, které nabízí zvířatům ochranu a vám klid na jejich pozorování.
Jakýkoli úkryt v suchozemské nebo vodní části by měl být snadno čistitelný, tj. mělo by být možné ho kdykoli vyjmout. Měl by však být dostatečně stabilní, aby ho zvířata nemohla přemístit. Pěkná jeskyně ve vodě má smysl pouze tehdy, když všechna zvířata mohou nejen plavat dovnitř, ale i ven. Pokud v něm želva uvízne a zpanikaří, protože se nemůže dostat ani zpět, ani dopředu, může se rychle utopit.
Většina vodních želv žere veškerou zeleň bez omezení a bohužel nebere v úvahu, že jste rostliny koupili pro dekoraci. Dokonce i dostupné rostliny na pozemní části budou zkonzumovány. Nabídněte býložravcům zelené alternativy potravy a omezte se na umělé rostliny, které jednoduše necháte plavat na vodní hladině. Vypadají lépe, než se zdá, a jsou jako přírodní – jen odolnější. Malé želvy se v těchto plovoucích rostlinách rády schovávají a odpočívají.
Pokud je suchozemská část zcela oddělena od vodní, můžete ji osadit rostlinami. Na zeminu v květináči položte silnou vrstvu štěrku, aby želvy neznečišťovaly vodu zeminou. Vhodné jsou pouze velmi odolné, robustní rostliny. Pro úkryty můžete použít velké rostliny a odříznout spodní výhony. Taková část pevniny je pro želvy malým rájem – rády tam lezou a některé se zde také rády zahrabávají.
Umělé rostliny jsou realistickou alternativou. Nemusí být tak pevně usazeny a lze je snadno připevnit do většiny materiálů. A slouží ke stejnému účelu jako jejich přírodní rostliny.
Milovníci želv jsou těmito téměř nejstaršími živočichy naší planety okouzleni i přesto, že to nejsou zvířata vhodná na mazlení. Dožívají se obvykle velmi vysokého věku a mohou tak být věrným dlouholetým společníkem. Jak chovat želvy jako domácí mazlíčky se dozvíte v našem článku.
Gekončík noční je pravděpodobně nejznámějším a nejčastěji se vyskytujícím druhem gekona v teráriích. Tento atraktivní gekon s velkýma očima a fascinujícím vzorem v okázalých barevných variacích zaujme každého milovníka plazů. Díky klidné a zvědavé povaze se gekončík noční nechá téměř ochočit.
Pouze jako larva žije ve vodě, později se přizpůsobil životu na souši – krab poustevník. Přečtěte si v našem článku, jaké požadavky kladou tito legrační krabi na chov v lidských rukou.
