© Marcel Schauer / stock.adobe.com
Andulka je původem z Austrálie a patří do čeledi papoušků. Dnes patří ptáci s barevným peřím k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům v Evropě. V našem článku najdete tipy a fakta o původu a chovu andulek.
Ve svém přirozeném prostředí žijí andulky společně v obrovských hejnech čítajících až 2000 jedinců. Není divu, že tato společenská zvířata nerada zůstávají sama. Pokud si tedy chcete pořídit andulku, musíte počítat alespoň se dvěma jedinci. Čiperní ptáci se cítí dobře jen s těmi, s nimiž jsou v neustálém kontaktu. Jejich repertoár zvuků a řeči těla je úžasný. Sledovat jejich interakci s ostatními andulkami je vždy vzrušující.
Mnohé andulky jsou po nějaké době zcela krotké. Kontakt s námi lidmi však k uspokojení potřeb těchto společenských ptáků nestačí. Zrcadlo ani plastový ptáček v kleci samozřejmě nemohou nahradit skutečného partnera. Pro domácí chov je vhodná skupina dvou, čtyř nebo dokonce šesti ptáků. Měla by se skládat z poloviny ze samců a z poloviny ze samic.
Zpravidla spolu dobře vychází i několik samců, mezi samotnými samičkami často dochází ke sporům. Na rozdíl od mnoha jiných zvířat mají samice u andulek tendenci dominovat.
© Sesa / stock.adobe.com
Volně žijící andulka má typické trávově zelené opeření, které slouží jako maskování a chrání ji před nepřáteli. Naproti tomu domestikovaná zvířata se vyskytují v mnoha barevných variantách. Výsledkem šlechtění jsou andulky s modrým, žlutým nebo bílým peřím.
Za své jméno vděčí jemnému vlnkovitému vzoru na hlavě a horní části hřbetu, který přechází v širší pruhy na křídlech. Světle žlutý obličej (maska), který sahá až ke krku, je společný pro většinu andulek. Stejně typické jsou čtyři až šest černých kulatých skvrn na hrdle.
Stáří andulky poznáte podle ozobí a podle kroužku na duhovce. Ozobí je u mladého zvířete světle zbarvené. Kruh duhovky je sotva viditelný nebo zcela chybí, proto se oko jeví téměř černé. U dospělých andulek je však kroužek duhovky zřetelně viditelný. Barva ozobí je intenzivnější. U některých barevných variant se však mohou vyskytnout rozdíly. Po přepeření mláďat (mezi třetím a sedmým měsícem života) andulka pohlavně dospívá.
Určit pohlaví andulky není jednoduché. Protože pestré opeření mají jak samci, tak samice, lze usuzovat na pohlaví ptáka pouze podle ozobí. Ozobí u samic je obvykle hnědé, zatímco u samců je modré. V závislosti na chovu může mít ozobí samců také fialovou a růžovou barvu. Obě pohlaví dorůstají přibližně 18 cm (délka od hlavy k ocasu) a váží 25 až 40 g.
Andulky jsou jako domácí mazlíčci velmi oblíbené. Vypadají krásně, jsou živé a „upovídané“. Kromě toho je lze snadno chovat v menším bytě a jejich pořízení a chov jsou poměrně levné. Před nákupem byste však měli dobře zvážit, zda můžete zvířeti nabídnout život odpovídající jeho potřebám.
Jsou to nejen velmi společenská, ale také velmi čilá zvířata. Kromě druha potřebují andulky prostor a pohyb, aby se cítily dobře. Pro chov andulek je nezbytná velká klec a možnost pravidelného volného létání. Důležité je také čištění klece, výměna podestýlky a vody a každodenní krmení. Andulky se dožívají 15 let. Jako dárek nebo „zvířátko na vyzkoušení“ nejsou vhodné.
Andulky vypadají krásně a zaručeně oživí Váš domov. Ale je s nimi také trochu práce. Zejména rodiče, kteří pořizují zvířata svým dětem, by si měli uvědomit, že velká část povinností bude ležet na nich. Doporučuje se, aby dítě dosáhlo alespoň věku základní školy. Teprve pak Vás může v povinnostech souvisejících s chovem andulky aktivně doplňovat. Nicméně i děti na základní škole jsou ještě příliš malé na to, aby nesly výhradní odpovědnost. Přesto se ale Vaše dítě naučí být ohleduplné k potřebám ptáků. Andulky nejsou mazlivá zvířátka, ale jsou to dobří posluchači a veselí kamarádi.
Základní pravidlo pro klec pro ptáky zní: žádná není dost velká! Pro pohyb ptáka představuje v každém případě obrovské omezení. Aby byla klec co nejmenší, měla by být alespoň 1 až 1,50 m dlouhá, 80 cm široká a 80 cm vysoká. Vzhledem k tomu, že andulky létají převážně vodorovně, je délka důležitější než výška. Takzvané věžové klece jsou stejně nevhodné jako kulaté klece. Čím jednodušší je konstrukce klece, tím lépe. V kleci byste však měli zvířatům nabídnout co největší rozmanitost.
Andulky jsou živí ptáci, kteří jsou vděční za hračky v kleci. Které doplňky by v kleci neměly chybět a co dalšího můžete udělat pro to, aby byly Vaše andulky šťastné? Přečtěte si následující přehled.
Andulky jsou zdatní šplhouni. Milují také vše, co se leskne, zvoní a hýbe. Houpačky, lana, žebříky, zvonky a míčky poskytnou potřebné zpestření. Chcete-li vytvářet stále nové podněty, měli byste hračky čas od času vyměnit. Ptačí klec by navíc měla nabízet dostatek prostoru a neměla by být hračkami přeplněná. A samozřejmě že hračky nikdy nenahradí dalšího druha v kleci.
Součástí chovu ptáků je také správná péče o klec a její čištění. Jak ale klec správně vyčistit? Jak často musím měnit pitnou vodu a kdy musím vyměnit písek pro ptáky? Následující přehled Vám pomůže splnit Vaše „povinnosti“ chovatele ptáků.
Denně:
Jednou týdně:
Jednou měsíčně:
Velká klec však nestačí k uspokojení touhy andulek po pohybu. Proto byste měli svým andulkám dopřát alespoň jednu hodinu volného létání denně. Nejlepší je nechat ptáky létat v klidné, velké a bezpečné místnosti. Okna a dveře by měly být zavřené a jedovaté pokojové rostliny a úzké štěrbiny odstraněny. Poskytněte andulce také dostatek příležitostí k přistání v různých výškách.
Kuchyně a koupelna by měly být pro andulky tabu, protože zde číhá příliš mnoho nebezpečí. Také dětské pokoje nejsou pro volné létání vhodné. Je to proto, že andulky reagují na hlasité zvuky nebo prudké pohyby. Kromě toho byste si měli uvědomit, že ptáci zobákem „opracovávají“ dřevo, tapety nebo skříně. Drahé skříně nebo lakované police by proto bylo lepší umístit do jiné místnosti.
Pokud máte doma hodně místa, můžete andulky chovat ve voliéře. Voliéra je velká klec, která umožňuje volný let. Poskytuje také prostor pro několik ptáků najednou. Potřebám andulek proto voliéra velmi vyhovuje.
Ve své domovině se andulky živí především zralými semeny trav a jiných půdopokryvných rostlin. Tato semena ptákům dodávají energii a všechny potřebné živiny. Proto by se jim také jako domácím zvířatům mělo podávat hlavně zrní.
Doporučovány jsou hotové obilné směsi z prosa a dalších semen. Zdravá dospělá andulka potřebuje denně asi dvě čajové lžičky. Některá semena a směsi jsou pro malé ptáky příliš kalorické. Semena s velmi vysokým obsahem oleje a směsi v lisované formě s pojivy, jako je med, podávejte pouze zřídka. Místo toho dopřejte andulce čerstvé ovoce a zelené bylinky (například pampelišku nebo ptačinec).
Objevte náš výběr krmiv pro andulky!
© Kaboodle / stock.adobe.com
Andulky se obvykle o svou osobní hygienu starají samy. K tomu jim pomáhá koupelna (vanička s vodou), kámen na broušení zobáku a přírodní dřevěné větve k obrušování drápků. Postarejte se, aby Vaše andulky měly tyto nástroje k dispozici. Poté sledujte, zda je ptáci odpovídajícím způsobem používají.
Andulky mají tendenci vykazovat nemoci velmi pozdě. Za změnami chování, poruchami příjmu potravy a trávení nebo sníženou aktivitou mohou být závažná onemocnění. Proto je třeba si jich včas všimnout a nechat příčiny objasnit veterinárním lékařem.
Domovem andulek je Austrálie. Ve velkých hejnech obývají travnaté stepi, savany a otevřené lesy. Většina divokých andulek je kočovná, což znamená, že létají z regionu do regionu a hledají potravu. Andulky však nikdy nelétají déle než tři hodiny bez přestávky. Během této doby urazí přibližně 100 kilometrů.
Pouze na východě Austrálie žijí tito barevní ptáci jako stálí obyvatelé po celý rok. Důvodem jsou příznivé klimatické podmínky. Na východě Austrálie mají andulky stálý přísun vody a potravy.
První volně žijící andulky dorazily do Evropy v roce 1840 – nikoliv vzduchem, ale na lodi. Na palubě byl anglický vědec John Gould, který si několik exemplářů odvezl do své rodné Velké Británie. Čilí ptáci si v Evropě rychle získali oblibu a poptávka po nich rychle rostla. Zvýšil se také vývoz zvířat ze vzdálené Austrálie. Dlouhá cesta do Evropy však byla náročná a mnoho ptáků uhynulo.
V Evropě se mezitím objevily snahy o vlastní chov andulek. První chovatelské úspěchy byly zaznamenány ve Francii v roce 1846. Krátce poté se podařilo odchovat potomky také v antverpské zoologické zahradě (1850) a u německého soukromého chovatele (1855).
Evropský chov však zpočátku nebyl schopen uspokojit poptávku po tomto ptákovi. Téměř každá loď, která odplouvala z Austrálie do Evropy, měla na palubě andulky. Teprve v roce 1894 Austrálie tento masový export ukončila zákazem vývozu, který platí dodnes.
Mezitím se koncem 19. století prudce zvýšil evropský chov andulek. Když Austrálie zakázala vývoz andulek, v Německu, Francii a Anglii již probíhaly početné komerční chovy. Na počátku 20. století si andulka podmanila také Ameriku. Dnes je jedním z nejoblíbenějších domácích ptáků na celém světě.
Snad žádný milovník ptáků neodolá výraznému opeření, nápadné kráse a charakteru. Papoušek ara však má na své chovatele velké nároky. Shrnuli jsme pro Vás nejdůležitější rady pro chov a péči o tyto exotické ptáky.
Každý, kdo někdy choval korelu, dobře ví, že výroky typu „ideální pták pro začátečníky“ a „snadný chov“ nejsou zcela pravdivé. Pokud však budete dodržovat několik základních zásad, užijete si s těmito "mini-kakadu" spoustu legrace a oni s Vámi také. Rádi bychom Vás seznámili se základními zásadami chovu a potřebami těchto opeřenců:
