Čím dříve, tím lépe? Toto heslo platí i pro výcvik psů. Mladí psi jsou extrémně zvídaví a jsou neustále otevřeni novým zkušenostem. Díky tomu pejskovi hravě, ale důsledně vysvětlíme, co od něj očekáváme a jaké chování je nežádoucí.
Laskavý a konzistentní trénink je základem klidného a bezproblémového soužítí psa a člověka. Pokud psa cvičíme již od začátku, tak pes pozná svoje místo v rodině a naučí se, co smí. To má příznivý vliv nejen na soužití s rodinou, alei i na zdravý vývoj psa. Pro psychickou pohodu štěňat je důležitý řád a jasná pravidla. Nedbalý, nejistý nebo nestálý majitel, který nechává štěňatům přílišnou volnost, může způsobit, že se u psa objeví nežádoucí vlastnosti nebo bude dokonce nebezpečný. V dospělosti se pes toto chování špatně odnaučuje.
Co se musí štěně naučit?
Co vše se musí štěně naučit, aby bylo jeho soužití s rodinou bezproblémové? A kdy je správný čas začít s výcvikem? Tyto otázky Vás jistě budou zajímat, když se k Vám štěňátko přistěhuje, nebo už u Vás bydlí. Není pochyb, že nevychované štěně může narušit chod celé rodiny. Proto je důležité, aby se štěně dozvědělo hned, co smí a co nesmí dělat.
Hned od začátku jasný směr
Pro majitele je velice těžké zůstat vytrvalý a stálý, když na něj jeho nový spolubydlící udělá psí oči. Kdo odolá, když roztomilé štěně prosí o kus klobásy nebo se chce pomazlit v posteli? Ale jak dospělý pes pak pochopí, že už tyhle věci dělat nesmí? Z toho důvodu si hned ze začátku musíme ujasnit, jakým směrem se bude naše výchova ubírat a co vše štěněti dovolíme a co už ne. Pokud se svého vybraného směru budeme držet, štěně brzy zjistí, kde je jeho místo a v dospělosti s ním nebudou žádné problémy.
Kdo je tady šéf?
Psi, kteří se již v mládí naučili, kdo je doma šéf, to akceptují celý život, ale jenom pokud budete vždy „vůdcem smečky“. V dnešní době už není autoritářský styl vedení v módě ve firmách a ve výchově dětí, ale je stále vhodný při výcviku psů. Psi se chtějí spolehnout na své majitele. Aby se řídili jeho příkazy, musí důvěřovat jemu i jeho úsudku. Jasné a klidné příkazy dané odhodlaným tónem a jasná řeč těla dodají Vašemu psovi pocit bezpečí.
Jasné přikazy a jednoznačné signály
Psi jsou mistři ve čtení řeči těla, proto často reagují rychleji na jednoduchý pohyb než na složité věty, jejichž význam mohou poznat jen z tónu. Pečlivě promyslete, jak pojmenujete příkazy „sedni“, „ke mně“, „k noze“ a jaké k nim zvolíte vhodné gesto. Používejte tyto příkazy a gesta vždy stejná. Aby nedošlo k nedorozumění, není vhodné používat dlouhé věty jako například: „Bello, musíš počkat před supermarketem, protože páníček musí jít nakupovat.“ Pro trénink základní poslušnosti jsou nepostradatelné krátké věty a jednoznačné pokyny, vždy spojené se stejnou řečí těla.
Chválení a pamlsky?
Kdo má hlavní slovo ve Vaší „smečce“. Váš pes se učí hlavně díky stálosti a jasnosti příkazů. Přehnaná přísnost nebo „tvrdá ruka“ nejsou nutné, naopak by spíš Vaše citlivé čtyřnohé přátele vyděsily. Nakonec nechceme, aby nás pes poslouchal ze strachu, ale chceme, aby měl z tréninku radost. Ale jak u štěněte zaručíme radost z výcviku? Chvála a odměny při motivaci mladých psů hrají důležitou roli. V tomto ohledu se od lidí neliší. Vybírají si cestu, která jim slibuje největší úspěch. Výtky a tresty je demotivují a odvádějí je z požadovaného směru.
Aby psi pochopili, co bylo správně a co jim tedy přinese pochvalu nebo odměnu, musí jí dostat okamžitě. Psi žijí v přítomnosti a vždy si naší reakci vztáhnou k momentální situaci. Také pokárání psi pochopí jen okamžitě po činu. Pokud štěně nechá dáreček uprostřed Vašeho gauče a vy si toho všimnete až večer, nemá cenu už Vašeho psa kárat. Chvalte ho, pokud se mu to podařilo udržet, než ho pustíte ven. Své štěňátko odměňujte pamlsky (opatrně – ne příliš!), pochvalou, pohlazením, nebo hračkou. Jako odměnu bude Váš pes považovat i malé svobody, jako jsou například krátké pronásledování vodítka, hra s jinými psy, nebo hra s míčkem.
Kdy je čas na trénink štěněte?
Obecně platí, že správné načasování tréninku je klíčové pro úspěch. K tréninku nebo ke krátkému nácviku poslušnosti by Vaše štěně mělo být připravené. Když štěně řádí na zahradě, zkoumá novou hračku, je unavené nebo má hlad, to rozhodně není správný čas začít s tréninkem. Štěňátka se velmi ráda učí, ale ne jednu věc příliš dlouho. Cvičení, která vyžadují po dlouhou dobu koncentraci, nejsou na začátek vhodná. Spíše je vhodné výcvik štěněte začlenit do každodenního života a nechat ho zvyknout na určitá pravidla a rituály. Zkuste „mimochodem“ vychovat svého psa, tím že čeká poslušně, než mu dáte jídlo, pochválit ho když zůstane v klidu při příchodu návštěv, nebo zůstane samo před dveřmi koupelny a nekňučí.
Co musíte Vaše štěně naučit?
Na začátku není snadné zjistit, co všechno by se štěně mělo naučit a co všechno se s jeho příchodem do rodiny změní ve Vašem životě. Tréninkových tipů od přátel, poradců a na internetu je hodně, a není snadné si správně vybrat. Je proto důležité pamatovat si hlavní pravidla, která chcete naučit svého čtyřnohého kamaráda, tak aby se stala každodenní rutinou. Na začátku je to samozřejmě výzva, ale do budoucna se to vyplatí. Možná Vám pomůže napsat si základy, které chcetě štěně naučit. Dalším krokem může být vytvoření tréninkového deníku, kam si zapíšete, co se Vám osvědčilo a co ne.
Nejdůležitější je základ
Důležitý není jen praktický výcvik. Štěňátka jsou oddělena od své matky ve věku osmi týdnů a přestěhována do neznámého prostředí. Nejprve je tedy důležité, aby si zvykla na nové prostředí a na nové lidi. Musí získat důvěru ve své nové lidi, porozumět novým pravidlům a musí se naučit, jak vyjít s návštěvami a ostatními zvířaty. Pro první dny doporučujeme, aby jste štěňátkům poskytli potředný klid a pocit bezpečí. Volejte na štěňátko často jeho jménem, hrajte si s ním, mazlete se s ním a nechejte jej jíst z Vaší ruky. Získáte tak jeho důvěru a pejsek se s Vámi bude cítit pohodlně. To je ten nejlepší základ pro další výcvik.
Čistotnost
Během prvních dní můžete pomalu začít trénovat čistotnost – to je určitě jedna z nejdůležitějších podmínek pro budoucí bezproblémové soužití. Se štěnětem choďte každé dvě až tři hodiny ven a pokud se mu podaří vyvenčit, tak ho pochvalte. Pozorujte štěně v každé denní době, hned po probuzení v poledne a před spaním. Je důležité ho pozorovat pozorně. Pokud nervózně poskakuje, může to znamenat, že potřebuje vyvenčit. Pokud se na začátku učení stane nějaká nehoda a štěňátko si uleví přímo na koberec, nekřičte na něj. Pokud ho chytíte přímo u vykonávání potřeby, stačí důrazný ostrý povel, aby pochopilo, že tohle nesmí. Štěňátka se čistotě nenaučí za den. Trénink vyžaduje trpělivost.
Nastavte hranice štěkání, kousání a škrábání
Štěňata ráda prozkoumavají svět svou tlamou. Neví, že nábytek je cenný a neměl by se okousávat a nerozumí tomu, proč jsou lidé citlivější na kousání než jejich sourozenci. Proto brzo ukažte svému psu hranice a důsledně je dodržujte. Za nechtěné chování pejska pokárejte a za požadované chování ho pochvalte. Pejsek pak rychle zjistí, jaké chování mu zajistí odměnu.
Přílišné vrčení, štěkání a žebrání u stolu je nejlepší ignorovat. Tímto chováním si pes snaží vynutit Vaší pozornost – ať už si chce hrát nebo chce nějakou pochoutku. Pokud mu tuto pozornost nedáte, pejsek brzy zjistí, že takové chování nevede k cíli.
Chození na vodítku
Dospělí psi, kteří tahají na vodítku můžou být problém. Koneckonců už to nejsou malá štěňátka a je těžší je udržet. Chození na vodítku s volnou šňůrou by se mělo stát hned od začátku povinný bod výcviku. Roztomilé ťapající štěňátko je na průzkumu a vy ho chcete následovat – nedělejte to! Ukažte mu hned zezačátku, že vedení je ve Vašich rukách a ne naopak. Vy určujete směr a ne Váš pes. Při chůzi u nohy se pejsek musí přizpůsobit Vašemu tempu a změně směru. Vždy se ujistěte, že je vodítko volné. Pokud štěně vodítko napne, ihned zastavte. Teprve, když se k Vám štěně vrátí a vodítko se zase uvolní, můžete pokračovat v chůzi.
Cvičení pro chůzi na vodítku: Na větsí vzdálenost od Vás dejte pamlsek nebo oblíbenou hračku. Vaše štěně bude chtít pravděpodobně běžet ihned k ní. Držte jej zpátky nebo dokonce couvněte. Teprve když se uklidní, můžete jít svým tempem k hračce. Odměnu získá jenom tak, že se naučí sebekontrole.
Povel „ke mně“
Ušetříte si spoustu starostí, když naučíte své štěně přijít na zavolání, povel čekej, a když ho připravíte na situaci, kdy budete muset z domu odejít bez něj. K takovému výcviku se dá využít mnoho různých metod. Musíte vyzkoušet, která je pro Vašeho psa nejlepší. Je důležité pejska odměnit pokaždé, když projeví správné chování. Přiběhnutí na zavolání (např. „Ke mně“, „Sem“ nebo na zapískání píšťalky) je nejlepší nacvičovat, když k Vám štěně běží. V tu chvíli na něj zavolejte nebo pískněte a pak mu dejte odměnu. Váš pes se tak dozví, že je dobré, aby rychle přiběhl na Vaše zavolání.
Čekání
Totéž platí, pro nácvik čekání. Váš pes se musí naučit, že nemůže vyskočit z vozu hned, jak otevřete dveře, že nemůže vyběhnout ven ze dveří, jakmile je otevřete a že nedostane jídlo, jakmile otevřete skříňku s krmivem. Pokud projevuje toto chování, netrestejte ho.
Jen zavřete dveře, jakmile zjistíte, že se štěně pokouší dostat ven. Teprve když se uklidní a bude čekat, ho pusťte ven. Tento postup opakujte, dokud pes nebude klidně sedět nebo stát i u otevřených dveří. Odměna je to, že mu dovolíte vystoupit. Můžete ho odměnit i pamlskem. Misku naplňte, až pokud bude štěně klidné a tiché. Pokud se Váš pes ihned pustí do jídla, bez dovolení, tak mu misku zase seberte. Až bude tiše čekat a dáte mu povel, tak se může pustit do jídla.
Zůstat sám
Od 12. do 18 týdne můžete pomalu začít zvykat štěně na samotu. Samozřejmě, že byste neměli ani dospělého psa nechávat dlouho samotného, ale existují situace a schůzky, na kterých by pes rušil. Nejlepší tak bude, když se Vaše štěně naučí co nejdříve, že nemůže jít vždy s Vámi a musí zůstat samo. Nejlepší způsob, jak to udělat, je integrovat cvičení samoty neúmyslně do každodenního života a nepřikládat na samotu velký důraz. Nejprve nechte pejska samotného v místnosti na pár minut. Opusťte místnost bez rozloučení. Vraťte se a dělejte jako by se nic nestalo. Postupně dobu prodlužujte, než se pes naučí být sám. Teprve poté, co jste si jistí, že Váš pes bude klidný a nebude dělat divadlo, můžete odejít z domu. Pokud je pes na Vás silně fixovaný a okamžitě začně štěkat nebo kňučet, jakmile odejdete z pokoje, můžete nacvičovat trochu jinak: Vracíte se do místnosti, až když se pes uklidní. Pokud ho nechcete nechat takto rozrušeného po delší dobu, tak se vraťte do místnosti, ale ignorujte ho. Teprve, když se uklidní, dostane odměnu.
Péče – rituály
Kondice u psů není jen o jídle, pohybu, nebo výchově, ale také o péči. Srst je nutné pravidelně kartáčovat, musí se čistit a kontrolovat tlapky, uši a zuby. Musíme stříhat drápky. Zvykejte svého nového mazlíčka na tuto péči postupně a dělejte to pořád stejně. Pokud chcete návštěvy veterináře Vašemu psovi ulehčit, je dobře si natrénovat toto: Večer na gauči psovi přejíždět po břiše, dotýkat se jeho uší, několik minut držet tlapku a zkusit otevřít jeho tlamu. Časem bude psovi tahle péče připadat přirozená a dokonce se na ní bude těšit.
Spánek
Během všeho toho tréninku, zapomínáme na tu nejdůležitější věc a to je spánek. Dopřejte svému štěněti dostatek spánku, aby si mohlo odpočinout po těch všech nových objevech. Pokud se po procházce vrátí do pelíšku a chce si odpočinout, tak ho nechte. Nědělejte příliš dlouhé tréninky. Nemusíte Vaše štěňátko udržovat v pozoru celý den. Koneckonců to nemůžete každodenně ani s dospělým psem. Nechejte ho hrát samotného nebo jděte na „objevovací výlet“. Určitě se unaví i ten největší divoch.
Socializace
Čím více se štěně během prvních měsíců naučí, tím méně jej pak něco vyděsí nebo vyvede z míry. Na malé štěňátko je toho hodně: Výkonný vysavač, pračka, televize, hlasité děti, rychlá jízdní kola, hlasité motocykly, lidé se slunečními brýlemi, lidé na invalidních vozících, hlučná pouliční doprava a podivné eskalátory. Každý den mu ukažte něco nového. Při každodenních procházkách mu můžete ukázat cizí místa, různé zvuky, lidi nebo zvířata. Na začátku pokaždé jen pár minut. Například, když se setkáte poprvé s cizím psem nebo jdete do obchodního domu, vždy se snažte odejít dříve, než pes začne být neklidný.
Vyplatí se navštěvovat školku pro štěňata?
Uvědomte si, že naučit štěně všechno důležité pro život znamená spoustu práce, trpělivosti, stálosti a v neposlední řadě znalostí. Aby se předešlo během prvních měsíců chybám, měli by hlavně začátečníci být informováni o péči a výchově roztomilých štěňátek. Návštěva školky pro štěňata vedená zkušeným trénerem může být v tomto případě velmi užitečná. Nejen, že se pes naučí základním pravidlům, ale vy se naučíte, jak tyto pravidla využít v každodenním životě. Se štěnětem si mezi sebou hravě vytvoříte důvěru – tu nejdůležitější podmínku pro společné soužití.
Čím dříve, tím lépe? Toto heslo platí i pro výcvik psů. Mladí psi jsou extrémně zvídaví a jsou neustále otevřeni novým zkušenostem. Díky tomu pejskovi hravě, ale důsledně vysvětlíme, co od něj očekáváme a jaké chování je nežádoucí.
I to nejmilejší štěňátko má ve věku 6 měsíců již okolo 28 zoubků, které dokáže velmi účinně uvést do chodu. I když štěně svými jehličkami dokáže zatím jen stěží způsobit závažnější zranění, je třeba ho již v mladém věku učit jemnosti při stisku.
Pes neustále tahající za vodítko udělá z každé procházky opravdovou zkoušku trpělivosti. Velkým problémem se to stává v případě, že je pes velkého plemene a je obtížné ho zvládat, pokud se rozhodne jít jiným směrem než vy. Problémy s chůzí na vodítku vznikají již v době, kdy je pes ještě malé štěně. Ale s potřebnými znalostmi a velkou dávkou trpělivosti můžete vše zvládnout.