© starush / stock.adobe.com
Co když se k vám přiblíží toulavý pes z ulice, opuštěný rodinný pes, zaběhnutý lovecký pes nebo zvědavé štěně, ale po majitelích není ani stopy? Jak se správně zachovat, když vám do života přijde ztracený pes? Co byste měli dělat, pokud je nalezený pes zraněný? Jaká práva a povinnosti máte v souvislosti s takovým psem? A jaká pravidla platí v zahraničí? Odpovědi na tyto a další otázky jsme pro vás shromáždili v našem článku.
V jihoevropských zemích jsou toulaví psi téměř nedílnou součástí pouliční scenérie. Leží na slunci nebo žebrají o jídlo od turistů. Na toulavého psa však můžete narazit nejen na dovolené. I v České republice se může stát, že potkáte psa, který zjevně nikomu nepatří. Přesná čísla nejsou známa, ale podle majitelů útulků je v ČR několik tisíc opuštěných psů.
Zatoulaný pes bez domova nebo jen nový soused? Pokud na ulici, v parku nebo v lese objevíte volně pobíhajícího psa, který nemá obojek, je viditelně vyhublý a zanedbaný, je dost možné, že jste narazili na toulavé zvíře.
Absence obojku nebo zdánlivě zanedbaný stav však nemusí nutně znamenat, že pes nemá majitele. Často zpoza rohu přiběhne člověk, kterému pes patří. Zpravidla však existují některé znaky, které vám mohou pomoci s rozlišením:
| Znaky psa, který má domov | Znaky psa bez domova |
| Pes vypadá upraveně a dobře živený. Má jasné oči a lesklou srst. |
Pes je extrémně vyhublý. |
| Pes má obojek. | Srst je zacuchaná, špinavá a vypadá velmi zanedbaně. Má lysiny. |
| Pes má pod kůží mikročip. To může zjistit veterinární lékař nebo policie. | Pes působí plaše, bojácně, agresivně nebo dezorientovaně. |
V zahraničí nemají psi vždy stejné postavení jako v České republice. Často jsou ponecháni, ať si dělají, co chtějí – přestože mají svého majitele. Naproti tomu u nás je pravděpodobnost, že pes půjde jen tak sám na procházku, poměrně nízká. Pokud se ale ani po nějaké době neobjeví žádný majitel, měli byste jednat.
© saelim / stock.adobe.com
Neznámý, ztracený pes vždy znamená určité nebezpečí. Koneckonců nevíte, co zažil, jak reaguje na cizí lidi a zda není třeba nemocný nebo zraněný. Než se k němu přiblížíte, měli byste ho nenápadně pozorovat. Nikdy se ke zvířeti nepřibližujte čelem, ale vždy z boku. Zůstaňte klidní a uvolnění.
Pokud jste sami velmi nervózní nebo úzkostliví, měli byste se raději držet stranou. Vaše vlastní bezpečnost by měla být prvořadá, přestože máte rádi zvířata. Kromě toho by se váš strach mohl přenést na psa a nikdy nemůžete vědět, jak bude nervózní nebo bojácný pes reagovat.
Pokud se vám zvíře zdá přátelské a otevřené, můžete se k němu opatrně ze strany přiblížit. Volně pobíhající pes představuje nebezpečí nejen pro sebe, ale i pro ostatní účastníky silničního provozu. Proto by měl být pokud možno zajištěn.
Nejjednodušší způsob, jak to udělat, je mít po ruce vodítko. Pokud ne, můžete zkusit psa opatrně nalákat. S trochou štěstí a porozumění psímu chování vás bude následovat.
Další možností je požádat o pomoc kolemjdoucí. Můžou vám pomoci se zajištěním psa a vy můžete v klidu podniknout další kroky.
Dále byste se měli porozhlédnout po nejbližším okolí a zjistit, zda nenajdete majitele psa. Zeptejte se kolemjdoucích, zda psa znají nebo zda neviděli někoho, kdo psa hledá.
Můžete také zazvonit v okolních domech a zeptat se tam. S trochou štěstí budou obyvatelé psa znát nebo vám pomohou s hledáním.
Pokud se nacházíte v lese, kde nikoho nevidíte, můžete také hlasitě zavolat a postavit se se psem na cestu, kde je dobře vidět.
Pokud se vám i přes vaši snahu nepodaří najít majitele, kontaktujte příslušný obecní úřad nebo místní útulek pro zvířata a nahlaste nález psa. Tento krok vám ukládá zákon.
Úřady zpravidla vyžadují, aby byl pes předán nejbližšímu útulku pro zvířata. Společně s veterinárním lékařem, který zkontroluje registraci psa v databázi zvířat, se útulek snaží najít majitele.
Další možností je vzít psa přímo k veterináři. To je užitečné zejména v případě, že je pes je na tom viditelně špatně, je zraněný nebo je nejbližší útulek příliš daleko.
Pomocí tetování v uchu, na vnitřní straně stehna nebo implantovaného čipu může veterinář pomocí speciální čtečky určit registrační číslo psa. V nejlepším případě je pes pod tímto číslem zapsán v národním registru zvířat.
Pokud takové označení psa chybí nebo pokud majitel není k zastižení, veterinární lékař zajistí dočasné umístění v útulku pro zvířata.
Pokud nemáte možnost odvézt psa k veterináři nebo do útulku nebo máte zcela oprávněnou obavu s neznámým psem sami manipulovat, uvědomte policii. Policisté přijedou a postarají se o další kroky.
© Yurii Zushchyk / stock.adobe.com
Zvláštní případ nastává, pokud je ztracený pes zjevně zraněný nebo trpí bolestí. V takovém případě byste měli neprodleně informovat veterinárního lékaře. Pokud psa najdete ve večerních hodinách, zavolejte záchrannou službu pro zvířata.
Při pomoci zraněnému zvířeti je na prvním místě vaše vlastní ochrana! Zvířata, která trpí bolestí, mohou ze strachu reagovat agresivně a kousnout. Mimochodem, to se netýká jen cizích psů, ale i vašeho vlastního psa.
Pokud toulavý pes vypadá zanedbaně a má již lysiny, může být také napaden parazity. Ti mohou být nebezpeční jak pro vás, tak pro vaše zvířecí společníky. Pokud je to možné, držte svého psa od toulavého psa dál. Nejen proto, že by mezi nimi mohlo dojít ke rvačce, ale také ze zdravotních důvodů.
Brát si domů cizího psa není vhodné z několika důvodů. Za prvé, neznáte psa a nevíte, jak bude reagovat na cizí prostředí. Za druhé, při pohledu na psa nelze vždy poznat, zda nemá nakažlivé nemoci. Choroby by mohly být nebezpečné jak pro vás, tak pro ostatní domácí zvířata. Kromě toho jste povinni psa neprodleně nahlásit úřadu.
Nalezeného psa musíte vždy nahlásit. To platí i v případě, že jste si jisti, že pes byl úmyslně vyhozen z domu nebo že se zjevně jedná o toulavého psa bez trvalého domova. Pokud si psa jednoduše vezmete s sebou domů, vystavujete se trestnímu stíhání. Tento čin je považován za zatajení cizí věci a může být potrestán podle příslušného právního řádu.
Po předání nalezeného psa veterináři nebo útulku pro zvířata zorganizují pracovníci pátrání po majiteli. Pokud pes nemá čip nebo známku, podle které lze rychle identifikovat majitele, můžete útulek rozhodně podpořit v pátrání po majiteli.
Například vytiskněte informační lístky s titulkem „Nalezen pes“ nebo „Poznáváte tohoto psa?“. Na oznámení byste také měli uvést fotografii psa a telefonní číslo na útulek, kam jste ho odevzdali. Tato oznámení vyvěste v supermarketech poblíž místa nálezu psa a na pouličních lampách.
Kromě toho samozřejmě existují různé pátrací portály na internetu, kde můžete nahlásit ztracené nebo zatoulané zvíře. Sociální sítě, jako je Facebook nebo Instagram, jsou také vhodné pro zveřejnění zprávy o hledání. Možná budete mít štěstí a majitele psa se podaří brzy najít tímto způsobem.
Pokud je toulavý pes zjevně vyhublý a očividně nebyl dlouho krmen, můžete mu opatrně dát trochu psího krmiva. Dbejte však na to, abyste mu dali jen málo a jen takové krmivo, které je dobře snášeno. Jeho prázdný žaludek si s příliš velkým množstvím krmiva neporadí!
Tip na čtení: Více informací o správném krmení psů a různých typech krmiv najdete v naší rubrice o výživě psů.
Pokud pes nemá obojek nebo mikročip a nemá tetování, které by identifikovalo jeho majitele, může pátrání po jeho původu trvat déle. O nalezeného psa se mezitím postarají pracovníci místního útulku pro zvířata. Pokud se o něj chcete postarat sami, dokud se nenajde jeho majitel, můžete tak učinit pouze s úředním souhlasem příslušného úřadu.
O takové povolení můžete samozřejmě požádat. Předtím byste se však měli ujistit, že máte na péči o psa dostatek času. Pes k vám také musí mít dostatečnou důvěru.
Měli byste si také uvědomit, že soužití s cizím zvířetem může být poměrně stresující. Koneckonců nevíte, čím si pes v minulosti prošel. Nelze vyloučit poruchy chování, náhlý strach a agresivitu. Zdá se vám pes nervózní, je nemocný nebo máte časově náročné zaměstnání? Pak je dočasné umístění v útulku nepochybně lepším rozhodnutím.
Často se to stane velmi rychle: zatoulaný pes vám okamžitě přiroste k srdci a rádi byste si ho nechali. Nezapomeňte však, že vám nepatří a že jeho majiteli už možná velmi chybí.
Pouze v případě, že se útulku nebo úřadům nepodařilo najít majitele a ani po dvou měsících se nepřihlásil nikdo, komu nalezený pes patří, můžete psa adoptovat. Pokud však o nalezeného psa nebudete mít zájem, je lhůta pobytu v útulku prodloužena na čtyři měsíce. Teprve potom je možné nalezeného psa dát k adopci a najít mu nový domov.
V mnoha jižních zemích, například ve Španělsku, Turecku nebo Rumunsku, žije na ulici mnoho psů bez domova. Protože zvířata zde většinou nejsou kastrována, pokračují v nekontrolovaném rozmnožování. Život na ulici znamená pro zvířata každodenní boj o přežití.
Pohled na takového psa vzbuzuje v mnoha lidech, kteří mají rádi zvířata, přirozeně lítost. Nechat na ulici toho napůl vyhladovělého psa? Některým lidem toto pomyšlení láme srdce. Ale jen tak vzít toulavého psa z ciziny a dovézt ho domů není povoleno. Takový pokus obvykle selže na hranicích nebo na letišti.
Pravidla dovozu jsou velmi přísná. Psi mohou být do České republiky dováženi pouze s pasem EU pro zvířata v zájmovém chovu a musí být označení mikročipem. Pokud se jedná o psa staršího tří měsíců věku, musí mít platné očkování proti vzteklině.
Chcete-li pomoci zatoulanému zvířeti, musíte se v zahraničí nejprve obrátit na útulek pro zvířata nebo na veterináře. Doporučujeme také kontaktovat uznávané sdružení na ochranu zvířat, které se stará o zvířata v nouzi. Za určitých podmínek je možná i adopce nalezeného psa.
Rádi byste si pořídili čtyřnohého mazlíčka nebo raději hned dva či více – a nemusí být zrovna čistokrevný? Pak jsou štěňata z útulku ideálním řešením.
Když si pořídíte štěně od chovatele, obvykle znáte věk svého chlupatého přítele na den přesně. Naproti tomu útulky pro psy obvykle nemohou poskytnout přesné informace o věku psa. V těchto případech je nutné věk odhadnout pomocí různých ukazatelů. Ukážeme Vám, jak určit věk psa.
