© volofin / stock.adobe.com
Přestože šiperka dorůstá výšky sotva 30 cm, sebevědomí tomuto malému belgickému ovčákovi nechybí. Malý sportovní silák s pozorným pohledem je odvážný hlídací pes, který věrně a statečně brání svou rodinu.
Tiše sedět v koutě není její styl: malá černá šiperka je raději v akci. Díky své bystré a zvědavé povaze si všude najde nějakou činnost – ať už honí myši na poli, nebo hlídá nákupy své paničky na chodbě. Šiperka se zkrátka jen tak nenudí. A tak by i její majitelé měli být všechno jen ne „prostomyslní“.
Šiperka potřebuje dostatek pohybu a aktivity. Déšť ani zima nebudou pro tohoto odolného psa s hustou srstí omluvou. Její majitel by se měl raději teple obléknout, aby s energickou šiperkou dokázal držet krok. Kromě každodenních procházek na čerstvém vzduchu se rozhodně doporučuje návštěva psí školy.
Tito rychlí a inteligentní psi jsou také skvělými rodinnými psy. Za předpokladu, že jsou dostatečně fyzicky i psychicky vytížení, se stávají milujícími a citlivými přáteli, partnery a ochránci. Zejména vůči dětem projevují šiperky svou laskavou a trpělivou stránku. Jsou oddaní své rodině a chtějí se zapojit do všech rodinných aktivit. Navzdory své nezávislosti a sebedůvěře se tito psi rádi učí a zapojují se do různých cviků.
Jejího rychlého vnímání a „vůle se zavděčit“ by měl její majitel rozhodně využít. Šiperky potřebují dobrý výcvik a rozsáhlou socializaci, aby se naučily své limity. Jejich přezdívka „malý černý ďábel“ prozrazuje, že tito psi toho mají hodně za lubem. Zejména jejich výrazná radost ze štěkání, stále přítomný lovecký instinkt a nedůvěra k cizím lidem mohou bez správného výcviku vést k problémům.
Navzdory těmto (někdy ne zcela bezproblémovým) povahovým rysům je sebevědomý belgický pes často považován za psa pro začátečníky. Jeho smysl pro rodinu, dychtivost po učení i malá velikost hovoří jasně pro. Nezkušení majitelé psů by však v žádném případě neměli podceňovat úsilí, které je třeba vynaložit na výchovu a výcvik. Pokud budete mít dost informací, budete navštěvovat psí školu a budete šiperce věnovat hodně času a pozornosti, budete mít s tímto malým uzlíčkem energie určitě více zábavy než problémů.
© Dogs / stock.adobe.com
Navzdory své malé velikosti je šiperka nápadná – a to nejen díky štěkotu a zvědavé povaze. Pronikavý pohled, trojúhelníkový liščí obličej a typická huňatá srst dodávají tomuto malému psovi originální, lehce bizarní vzhled.
S výškou v kohoutku 28 až 33 cm u psů a 25 až 30 cm u fen patří šiperka bezpochyby k malým plemenům psů. To z ní však nedělá roztomilého „gaučáka“. Silná postava, svalnatý krk a široký hrudník potvrzují, že se jedná spíše o „malého ovčáka“ – jak zní překlad vlámského slova „Sheperke“. Široký liščí obličej se špičatýma ušima a ostražitý pohled tmavě hnědých očí mandlového tvaru umocňují obraz mimořádně ostražitého hlídacího psa.
Šiperka vděčí za svůj nezaměnitelný vzhled především své poněkud svérázné srsti. Hustá černá srst tvoří kolem krku nápadný límec. Na zadní straně stehen je srst dlouhá a bohatá a vytváří tzv. kalhotky. Na zbývající části dobře stavěného těla je krátká až středně dlouhá srst, která těsně přiléhá k tělu. Vnější srst musí být vždy černá, bílé znaky nejsou povoleny.
Hustá měkká podsada je vynikající ochranou proti chladu a větru. Na rozdíl od vnější srsti může být podsada i tmavě šedá – za předpokladu, že je zcela zakryta černou vnější srstí.
Černé zbarvení šiperky pochází od Leuvenaaru, malého, původního a stejně černého ovčáckého psa ze 17. století. Ten je považován za předka jak šiperky, tak belgického ovčáka. Tehdejší lidé si rychlého a obratného psa cenili zejména jako spolehlivého lovce krys a myší.
Šiperka se stala módním psem a nakonec i uznaným plemenem díky belgické královně Marii Henriettě. Ta v roce 1885 získala originálního psa na výstavě v Bruselu a proslavila ho za hranicemi Belgie a Holandska. V roce 1887 byli první psi tohoto druhu dovezeni do Ameriky a Anglie. Roku 1888 belgický klub plemene stanovil první standard pro šiperku, čímž sjednotil i dosud odlišné podtypy Anvers, Louvain a Bruxelles.
Přestože se šiperka stala na konci 19. století nejoblíbenějším domácím psem v Belgii, mnoho chovatelů muselo během druhé světové války chov ukončit. V její vlasti byli po válce jen tři renomovaní chovatelé, kteří s příchodem „pudl-boomu“ měli problémy s prodejem svých psů. Naštěstí milovníci šiperek v Anglii a Americe pomohli plemeni k zasloužené renesanci. Dnes se chovatelé šiperek nacházejí v mnoha zemích světa. Šance, že na místní psí louce potkáte čistokrevnou šiperku, je však stále poměrně malá.
Výhodou stále poměrně malého rozšíření je, že toto plemeno nebylo nikdy přešlechtěno. Zdravotní problémy nebo problémy s chováním, se kterými se potýká mnoho módních psů, jsou u šiperky velmi vzácné. Přesto byste si při koupi štěněte měli pečlivě vybírat chovatele. Psa si nekupujete jako boty, které můžete vyměnit, když vám nesedí.
Jste přesvědčeni, že je pro vás šiperka ten pravý pes? Jste připraveni s ní aktivně strávit dalších 15 nebo více let? Pak byste si měli u oficiálního chovatelského klubu opatřit seznam registrovaných chovatelů.
Před koupí štěněte se s potenciálním chovatelem alespoň jednou setkejte. Nechte si ukázat chovatelskou stanici a chovná zvířata. Stejně jako při mnoha jiných jednáních, i při koupi psa rozhoduje osobní dojem. Je vám chovatel sympatický? Je otevřený, upřímný a ochotný vám ukázat svou chovatelskou stanici? Podělí se s vámi o své znalosti o tomto zvláštním plemeni? Dá vám důležité rady pro společný život a chov šiperky? V nejlepším případě zůstane váš chovatel jedním z vašich nejdůležitějších kontaktů i po koupi, pokud jde o otázky výchovy, výživy nebo péče.
Ve srovnání s ostatními psy má šiperka nadprůměrnou délku života 15 let. Někteří zástupci tohoto plemene se dokonce dožívají 20 let. Důvodem je jejich pevné zdraví a skutečnost, že se u šiperky téměř nevyskytují choroby související s plemenem. Pokud vůbec, je třeba u tohoto psa zmínit pouze dědičné onemocnění s obtížným názvem „mukopolysacharidóza III. typu“. Tato nemoc vede k poruchám buněčného metabolismu a u šiperek se vyskytuje o něco častěji.
Vaše šiperka by však mohla mít zdravotní problémy kvůli nadváze. Černí trpaslíci totiž jedí rádi a hodně. Bohužel vzhledem k jejich malé velikosti se jejich apetit projeví poměrně rychle. Nenechte se zlákat prosebným pohledem černých očí a raději schovejte pamlsky a jiné dobroty do horních skříněk v kuchyni.
Dospělá šiperka si vystačí se dvěma porcemi krmiva denně, které se skládají přibližně z 60 % masa, 30 % zeleniny a 10 % rýže. Rozhodujícím faktorem pro zdravý vývoj vašeho psa není množství krmiva, ale jeho složení. Potřeba živin a vitamínů závisí na různých individuálních faktorech, jako je věk, hmotnost, velikost, aktivita a zdravotní stav psa. Chcete-li najít optimální krmivo pro svou šiperku, poraďte se s veterinářem.
Díky svému pevnému zdraví, srsti nenáročné na péči, malé velikosti a chytré a ostražité povaze je tento pes ideálním domácím mazlíčkem. Budoucí majitelé by však neměli podceňovat energii a temperament tohoto „malého černého ďábla“. Šiperka rozhodně není pes pro lenochy. Ti, kteří raději tráví čas venku v přírodě nebo na hřišti, najdou v tomto psovi ambiciózního sportovního partnera.
Na rozdíl od svých sportovních ambicí má šiperka jen malé nároky na chov. Jako bývalý hlídací pes a lovec myší a krys na lodích se cítí dobře i v těch nejmenších prostorách. Proto se tento útlý a přizpůsobivý „lodní špic“, jak se šiperce s odkazem na její minulost také říká, výborně hodí i k chovu v bytě. Předpokladem je však dostatek pohybu mimo omezený životní prostor. Měli byste mít také tolerantní sousedy, protože ne každý dobře snáší zvučný štěkot šiperky.
Abyste omezili potřebu psa vše hlásit, měli byste ho co nejdříve naučit, že ne každý kolemjdoucí nebo běžec představuje nebezpečí. Samozřejmě byste se neměli pokoušet vaší šiperce štěkání zcela zakázat. Pozitivním posilováním jí však můžete dát najevo, že si vážíte toho, když se jí podaří zachovat klid. Aby pes dostal další pochvalu nebo pamlsek za mlčení, bude se stále více držet zpátky.
Čím dříve psovi ukážete, co po něm chcete a kde jsou jeho hranice, tím dříve se dočkáte úspěchu. Jakmile si šiperka jednou osvojí nesprávné chování, bude vyžadovat hodně trpělivosti a vytrvalosti, než toto chování opravíte. V nejlepším případě byste měli začít s výcvikem svého čtyřnohého přítele již od štěněte. Je důležité, abyste si předem ujasnili své výcvikové cíle. Jedině tak je můžete důsledně plnit a ukázat psovi, že se na vás může spolehnout. Návštěva psí školy může být velmi užitečná, zejména pro nezkušené majitele.
Zástupci tohoto plemene se naštěstí ukazují jako docela vděční „žáci“. Díky rychlému chápání a orientaci na lidi jsou ochotni následovat svého „vůdce smečky“. Trpělivostí, důsledností a v neposlední řadě s notnou dávkou humoru lze ze šiperky vycvičit mimořádně věrného a nekomplikovaného společníka. Šiperka může své rodině nabídnout nejen spoustu radosti, ale i bezpečí – protože když přijde na zloděje, končí pro ni veškerá legrace.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
