© Melve / stock.adobe.com
Středně velký samojed s nádhernou bílou srstí a usměvavým výrazem sloužil samojedským národům na Sibiři jako lovecký, tažný, pastevecký a hlídací pes. Sloužil také jako „zahřívač postelí“. I díky tomu tento živý a přátelský pes dodnes potřebuje blízkost svých lidí.
Pro kočovný národ Něnců (Samojedů) byli krásní špicové mnohem více než jen pracovními psy. Byli to plnohodnotní členové rodiny. se svými majiteli společně spali ve stanu a za chladných sibiřských nocí jim poskytovali útulné teplo v posteli. Jejich povaha orientovaná na lidi, otevřený přístup a oddaný charakter jsou dodnes svědectvím této minulosti.
Samojed miluje společnost a vždy vyhledává blízkost své rodiny. Chov v kotci je pro tohoto citlivého psa nevhodný.
Samojed se vyznačuje svojí temperamentní povahou a touhou po pohybu. Tyto vlastnosti z něj činí ideálního partnera pro sportovně založené a aktivní lidi, kteří chtějí se svým psem něco zažít.
Díky své veselé a mírné povaze je také dobrým kamarádem pro děti.
Plachost nebo agresivita jsou přátelskému samojedovi naprosto cizí. Jako hlídací pes je proto dnes použitelný jen částečně. Samojed návštěvy hlásí štěkáním. Obvykle však poté příchozí přivítá zvědavým vrtěním ocasu.
Samojed má však také velmi hrdou a sebevědomou stránku. Nelze od něj vyžadovat slepou poslušnost a podřízenost. Přestože je tento inteligentní pes úzce spjatý se svou rodinou, občas si rád jde svou vlastní cestou. Stává se tak zejména pokud nechápe smysl nějakého cvičení. Někteří lidé proto samojeda považují za svéhlavého, tvrdohlavého nebo těžko cvičitelného.
S trochou citlivosti, láskyplné důslednosti a pozitivních motivace je však rozhodně ochoten svého pána následovat. Dokonce i jeho mírný lovecký instinkt lze správným výcvikem dobře ovládat. Lovecký instinkt je v rozporu s požadavkem standardu plemene. Čas od času se může projevit.
U tohoto čistokrevného psa člověka okamžitě odzbrojí jeho přátelská a otevřená povaha. Tu navíc krásně podtrhuje typický „úsměv“ samojeda tvořený šikmým sklonem očí a mírně zvednutými koutky pysků.
Dalším charakteristickým rysem je jeho bujný bílý kožich. I díky své výrazné srsti je tento saňový pes u mnoha lidí tak oblíbený. Na krku a ramenou tvoří srst jakýsi límec (zejména u psů) a na zadní straně stehen takzvané kalhoty. Vysoko nasazený ocas je také bohatě osrstěný. Ocas v klidu dosahuje až k hlezenním kloubům. Obvykle ho samojed nosí přes hřbet nebo ohnutý do strany.
Na hlavě a na přední straně nohou je srst poměrně krátká a rovná. Za malýma, vzpřímenýma ušima trojúhelníkového tvaru trčí krátké chlupy. Ve srovnání s jinými saňovými psy, jako je například husky, je však srst samojeda celkově poměrně dlouhá. V kombinaci s krátkou, měkkou podsadou poskytovala delší, hrubší a rovná krycí srst dokonalou ochranu v chladném polárním klimatu.
Je více než jasné, že samojed s tímto huňatým, tlustým „kabátkem“ je nejraději na čerstvém vzduchu. Přesto je překvapivě dobře přizpůsobivý změnám klimatu. V Zimbabwe dokonce existuje malá chovatelská stanice samojedů. Psi zde dobře snášejí africké klima. I přesto byste měli v létě zajistit dostatek stínu a vyhnout se příliš vysokým teplotám.
Původní samojedi měli také hnědou nebo černou srst. Dnešní standard plemene však stanovuje pouze čistě bílou srst. Ta může být zbarvena nanejvýš do bílo-béžové (s několika béžovými znaky) nebo krémové.
S výškou v kohoutku 57 cm u psů a 53 cm u fen patří tito bílí psi ke středně velkým plemenům. V závislosti na výšce by se váha měla pohybovat mezi 20 a 30 kg.
Jak již bylo zmíněno, samojedi byli původně chováni kmenem Něnců (Samojedů). Odtud pochází název plemene. Kočovníci psy od nepaměti oceňovali jako všestranné a mimořádně cenné pracovní psy v drsném klimatu Sibiře.
Psi hlídali stáda sobů, statečně je bránili před vlky a medvědy, pomáhali při lovu a tahali saně. Během chladných nocí se jejich majitelé choulili k jejich teplému kožíšku.
Severští psi se v Evropě poprvé objevili díky britskému zoologovi Ernestu Kilburn Scottovi. Ten v roce 1889 přivezl první exempláře do Anglie po tříměsíčním pobytu u samojedských kmenů.
Také zprávy norského badatele Fridtjofa Nansena o jeho neúspěšné výpravě na severní pól v roce 1894 se pozitivně zmiňují o vytrvalých a nenáročných saňových psech.
V důsledku toho pak evropští a američtí vědci opakovaně využívali psy jako společníky při expedicích do Arktidy a Antarktidy.
V roce 1911 se samojedi stali prvními užitkovými zvířaty, která s Roaldem Amundsenem dosáhla jižního pólu.
První standard plemene byl stanoven v Anglii v roce 1909. Přibližně ve stejné době se první exempláře dostaly do Ameriky. V roce 1913 byl samojed oficiálně uznán jako samostatné psí plemeno.
V USA byl na počátku 20. let 20. století založen první chovatelský klub, „Samoyed Club of America“. Zpočátku nebyl chov příliš intenzivní. Popularitu samojedi získali až v poválečných letech, od 50. let 20. století.
Kromě chovatelských stanic ve Spojených státech a Anglii dnes najdete chovatele v Německu, Nizozemsku, Norsku, Švédsku, Dánsku, Finsku, Irsku, Itálii, Španělsku, a dokonce i v Austrálii a na Novém Zélandu.
Severští špicové jsou chováni především jako domácí a rodinní psi a také jako výstavní psi. Dnes už bývají samojedi méně využíváni jako saňoví psi při závodech psích spřežení. Nahradili je rychlejší a silnější husky nebo malamuti.
Zájemci o samojeda jako rodinného psa by si měli uvědomit, že toto plemeno má stále výraznou potřebu pohybu a aktivity. Jako původní pracovní psi potřebují hodně pohybu venku a smysluplné zaměstnání. Úkoly by pro ně měly být výzvou nejen po fyzické, ale i po psychické stránce.
Potřebují také úzkou vazbu se svojí rodinnou a hodně kontaktu s ostatními psy a lidmi. Budoucí majitel by měl tyto požadavky zvážit.
Chovatel, který chová své psy v prázdném a špinavém kotci a místo výchovy, socializace a pohybu se stará především o vlastní zisk, rozhodně není tou správnou osobou, na kterou se můžete obrátit, pokud si chcete koupit zdravé a dobře socializované štěně.
Štěně si nekoupíte jako boty. Nemůžete ho jen tak někomu darovat nebo vyměnit. Dobře si proto vyberte chovatele. Jak ale poznáte dobrou chovatelskou stanici? Tyto body vypovídají o serióznosti chovatele:
Natürlich muss es nicht unbedingt ein reinrassiger Hund sein, doch in Hinblick auf die Gesundheit ist ein reinrassiger Welpe aus einer seriösen Zucht oft im Vorteil. Strenge Zuchtzulassungen und umfassende Gesundheits-Checks sorgen dafür, dass die Verbreitung rassetypischer Krankheiten kontrolliert und gestoppt wird. Dennoch werden Samojeden hin und wieder mit folgenden rassespezifischen Erbkrankheiten in Verbindung gebracht:
Vyvážená strava hraje zásadní roli při udržování zdraví vašeho psa. Aby byl samojed i nadále aktivní a měl nádherně lesklou srst, potřebuje dostatečný přísun živin s minerály, stopovými prvky a vitamíny. Veterinární lékař nebo také chovatel vám v tomto ohledu mohou poskytnout cenné rady a informace o potřebách vašeho psa.
Samojed by měl v zásadě dostávat hodně (čerstvého) masa nebo ryb a zeleniny. Obiloviny do jídelníčku masožravců nepatří a měly by se podávat jen v malém množství. Zejména při nákupu hotových krmiv byste se proto měli důkladně zajímat o jejich složení.
Kromě zdravé výživy má na kvalitu srsti vašeho samojeda vliv také správná péče. Heslem přitom je: „Méně je více!“ Šampon a mýdlo narušují důležitý přírodní maz na kůži psa. Ten pomáhá odolávat nepřízni počasí. Mycí prostředky by se proto měly používat pouze v případě nouze – jen když je srst velmi znečištěná.
Zpravidla stačí psa kartáčovat jednou až dvakrát týdně. Srst se totiž čistí převážně sama. Pouze v období výměny srsti se péče o srst změní na každodenní kartáčování. Během této doby samojedi shazují chomáče chlupů. Ty je třeba buď odstranit hřebenem, nebo později vysát z koberce a gauče.
© Kseniya Abramova / stock.adobe.com
Aby byl samojed šťastný, je samozřejmě potřeba víc než jen dobré krmivo a pozornost. Jako severský pracovní pes miluje pobyt venku – ať už prší, bouří nebo sněží. Kromě dlouhých společných procházek je určitě vhodné mít vlastní zahradu. Zde si může pes zadovádět.
Samojeda lze samozřejmě chovat i v menším bytě s trochou vlastní zeleně. V takovém případě to však od majitele vyžaduje velké nasazení a odolnost vůči povětrnostním vlivům. Protože čím menší je byt, tím delší by měly být společné procházky na čerstvém vzduchu.
Samojed může být vycvičen jako záchranáčský pes. Psí sporty, jako agility nebo tažné psí sporty, jsou také vhodné.
Vedle každodenního programu naplněného pohybem a aktivitou byste však měli naplánovat i společný čas na odpočinek. Společenský a oddaný samojed totiž potřebuje nejen akci, ale i pozornost svého majitele.
Po dostatečné fyzické a psychické aktivitě pak bude doma vyrovnaný, klidný a mírný a bude si naplno užívat „hodiny na gauči“ společně se svým páníčkem. To z něj ale samozřejmě zdaleka nedělá psa pro nezkušené „gaučové povaleče“.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
