© Anhees / stock.adobe.com
Dobře vycvičený pyrenejský horský pes je vhodný i do rodiny.
Pyrenejský horský pes, známý také jako Chien de Montagne des Pyrénées nebo Patou, má velmi působivý vzhled. Zjistěte, pro které milovníky psů je bývalý hlídací pes nejvhodnější.
Pyrenejský horský pes je díky své robustní postavě impozantní. Hustá srst se skládá ze dvou vrstev a dělá psa ještě objemnějším. Je středně dlouhá a bílá. Povoleny jsou šedé, světle žluté a oranžové skvrny.
Nos tohoto velkého psa je vždy černý. Podle standardu by lebka měla být stejně široká jako dlouhá. Feny pyrenejského horského psa měří v kohoutku 65 až 75 centimetrů, psi 70 až 80 centimetrů. Pyrenejský horský pes váží 45 až 65 kilogramů.
Dvojí srst je poměrně dlouhá. Skládá se z husté jemné podsady a drsné vnější srsti odolné proti povětrnostním vlivům. Může být rovná nebo vlnitá. Hustá srst, která chránila psy před extrémními klimatickými podmínkami horského světa, dodává čistokrevným psům majestátní vzhled.
Tuto představu umocňuje dlouhá srst kolem krku, která zde vytváří téměř hřívu. Srst na ocase a nohách je také o něco delší než na ostatních částech těla.
Trojúhelníkové svěšené uši jsou poměrně malé. Na velké, široké hlavě ve tvaru písmene V leží naplocho. Když je pes ve střehu, mírně se narovnají. Huňatý ocas v klidovém stavu visí dolů. Pokud je pes v napětí nebo ve střehu, je zahnutý přes hřbet.
Typické pro pyrenejského horského psa jsou také jeho dvojité drápy na zadních končetinách. Nazývají se také „vlčí drápy“.
Pyrenejský horský pes má typické vlastnosti pasteveckého psa. Přesto má velmi citlivou povahu a hodí se jako rodinný pes.
Tento francouzský hlídací pes má svou vlastní hlavu. Nezávislost a ochranitelství má v genech. Projevuje tedy velkou iniciativu a je také velmi teritoriální.
Chrání své území a své blízké. Psi tohoto plemene také velmi milují děti, a proto se dobře hodí do rodin. Pyrenejský horský pes často navazuje obzvlášť úzkou vazbu na člověka.
Navzdory svému impozantnímu vzhledu a někdy drsné povaze je pyrenejský horský pes velmi citlivý. K cizím lidem se chová rezervovaně nebo odmítavě. Obvykle nesnáší jiné psy ve svém teritoriu.
Pyrenejský horský pes potřebuje důsledný výcvik s jasnými pokyny, ale bez tvrdosti. Nikdy však neprojeví absolutní poslušnost.
Pokud budete mít trpělivost, naučíte ho dobré základní poslušnosti. Je důležité najít kompromisy: hlídací pes často štěká – ale nikdy ne bezdůvodně. To je součástí jeho povahy. Ale Vy byste měli určit, jak dlouho.
Takového psa by měli ideálně vychovávat zkušení a sebevědomí majitelé. Nesmírně důležitá je raná fáze vtiskávání a socializace s ostatními psy. Jen tak se dokáže vyrovnat s každodenním moderním životem.
Ne každý milovník psů dokáže splnit nároky, které pyrenejský horský pes klade.
Původní srst hlídacích psů je drsná, necitlivá na povětrnostní vlivy a snadno se udržuje. To však neplatí pro všechny „moderní“ pyrenejské horské psy. Někteří mají (příliš) dlouhou, hustou a měkkou srst, která rychle tvoří plsť.
Pyrenejského horského psa byste proto měli jednou až dvakrát týdně důkladně vyčesat, abyste zabránili plstnatění. Zvláště náchylné k plstnatění jsou „kalhoty“, tj. dlouhé chlupy na nohou, a chlupy za ušima.
Pokud má Váš pes srst velmi podobnou původní srsti této rasy, můžete intervaly mezi kartáčováním prodloužit. Pravidelná péče o srst však také posiluje pouto mezi vámi a přispívá k dobré kondici Vašeho společníka. Zejména v době každoroční výměny srsti Váš pes ztrácí mnoho chlupů, což můžete urychlit kartáčem.
Protože tento čtyřnohý přítel velmi miluje děti, přirozeně se hodí do rodin, které mají zkušenosti se psy. Mějte na paměti, že tento pes bude chránit Vaše potomky – a Vás samotné. To je třeba mít na paměti, například když přijdou na návštěvu jiné děti.
Pyrenejský horský pes navíc ocení především klid a rutinu. Proto by měl mít dostatek možností, kam se uchýlit. Malé děti by nikdy neměly být ponechány se psem o samotě bez dozoru.
A co kočky? Pokud jste svého psa socializovali s kočkami již ve štěněcím věku, bude pro něj spřátelení snazší. Pak si bude s kočkami v dospělosti dobře rozumět. Ujistěte se však, že kočka má vždy dostatek míst k úniku – například na škrabadle nebo ve skříni.
Bílý obr vyhovuje zkušeným majitelům, kteří mají rádi svého psa poblíž. Je to výborný hlídač a miluje pobyt venku.
Pokud tedy uvažujete o tom, že si pyrenejského horského psa pořídíte, měli byste mít k dispozici oplocenou zahradu. Čím větší zahrada, tím lépe. Tento pes se nehodí do bytu nebo do města.
© Georgy Dzyura / stock.adobe.com
Aportování nebo agility jsou sporty, které nejsou pro pyrenejského horského psa příliš vhodné. Obedience také neodpovídá jeho svérázné povaze.
Pokud si chcete pořídit pyrenejského horského psa, raději nemějte žádné sportovní ambice. Existuje však jedna výjimka: sportem, který se hodí pro velkého bílého psa, je tahání psích spřežení.
Velký pes potřebuje stále dostatek pohybu, ale ne hektické tempo. Proto se zástupci tohoto plemene rádi vydávají na výlety nebo projížďky na koních. Jejich nejoblíbenějším úkolem je však hlídat své území.
Pyrenejští horští psi jsou považováni za odolné a nesou si jen nízké riziko dědičných chorob. Seriózní chovatelé nechávají před chovem vyšetřit kyčle svých psů. Pokud se k chovu využívají pouze psi se zdravými kyčlemi, snižuje se riziko dysplazie kyčelních kloubů. Toto onemocnění je vlastní všem psům velkého vzrůstu.
Kvůli ochraně kloubů by zejména štěňata neměla neustále chodit po schodech. Neměla by také růst příliš rychle. Proto odvažujte přesné dávky pro štěňata a mladé psy. Tímto způsobem můžete zabránit tomu, aby Váš pes rostl rychleji než jeho kosti.
Zdravý pyrenejský horský pes se může dožít deseti až dvanácti let při druhově vhodné stravě.
© gebut / stock.adobe.com
V České republice si můžete vybrat zhruba z dvacítky chovatelských stanic registrovaných pod českým Klubem pyrenejských plemen. Přestože je počet štěňat každoročně relativně nízký, nabídka a poptávka se vzájemně vyrovnávají.
Pyrenejský horský pes od renomovaného chovatele stojí kolem 30 000 korun. Nekupujte od chovatele, který nabízí údajného pyrenejského psa bez papírů!
I když nepatří mezi pastevecké psy: blízký příbuzný pyrenejskému horskému psu je leonberger. Přesněji řečeno: pyrenejský horský pes je jedním z jeho předků. Černobílý landseer je pyrenejskému horskému psu také velmi podobný.
Všichni hlídací psi a „horští psi“ mají, kromě velkého vzrůstu, také mnoho společných povahových rysů. Jako rodinní psi jsou však vhodní pouze do zkušených rukou. To platí zejména pro dospělé psy, kteří neprošli dobrou socializací.
Nemusíte mít psa s průkazem původu? V Česku i v zahraničí se v útulcích pro zvířata znovu a znovu objevují hlídací psi, kteří hledají nový domov. Existují i specializované útulky a spolky na umísťování těchto hlídacích psů.
Jak název napovídá, plemeno pochází z Pyrenejí. Pyrenejští horští psi jsou zde doma již po staletí.
Francie a Španělsko se nemohly dohodnout na společné verzi prvních standardů plemene. Výsledkem tohoto diplomatického selhání jsou dva nezávislé standardy pro dvě různá plemena psů. Jedním z nich je zde popsaný francouzský pyrenejský horský pes (Chien de Montagne des Pyrénées). Druhým je pak španělský pyrenejský mastin (Mastín del Pirineo).
Oba standardy se však od sebe liší jen nepatrně, co se týče charakteru a vzhledu. Koneckonců obě plemena mají společnou historii.
Předkové pyrenejského horského psa i pyrenejského mastina žili v této oblasti pravděpodobně již před 3000 lety. Naznačují to kostry z doby bronzové. Tak uvádí Harper Trois-Fonteneys ve své knize „Mé cesty a mí psi“.
Již v raném středověku se tato impozantní zvířata používala jako hlídací psi k ochraně cenných stád ovcí. V divočině chránili stáda před medvědy a vlky. Hustá srst je chránila před extrémními klimatickými podmínkami ve vysokých horách i před útoky divokých zvířat.
Pastevci navíc nasazovali svým psům obojky s ostny. Díky nim se psi vyhnuli smrtelným útokům hladových medvědů nebo vlků. Velcí bílí hlídací psi byli neocenitelnými pomocníky pastevců. Pracovali velmi samostatně a za všech okolností stáli po boku svého stáda. I během delší nepřítomnosti se pastevec mohl spolehnout na bdělý instinkt, pohotovost a odvahu svých psů.
Stateční a impozantní obři si brzy získali přízeň šlechty. Pyrenejští horští psi byli od počátku 15. století používáni jako strážní psi na francouzských hradech. V 17. století se stali prestižními společenskými psy.
Podle tradice se impozantní psi chovali na zámku de Lordes a později na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV.
Navzdory těmto významným představitelům upadl pes tohoto plemene v průběhu let poněkud v zapomnění. V roce 1923 byl sepsán první oficiální standard. Doby velkého chovu ovcí byly pryč. V Pyrenejích už téměř nežili medvědi nebo vlci, kteří by mohli být pro zbývající stáda ovcí nebezpeční. Zbytek obstaraly bitvy a války díky nimž málokdo mohl krmit velké hlídací psy.
Naštěstí se ve Francii i mimo ni našlo několik příznivců. Udržovali impozantní plemeno a zajistili jeho přežití několika chovnými zvířaty.
Rostoucí turistický ruch v Pyrenejích v 80. letech minulého století přispěl k tomu, že se tito psi stali opět známějšími a oblíbenými hlídacími a rodinnými psy i mimo francouzské hory.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
