Pudlpointr je napůl pudl a napůl ohař. Spojuje v sobě lovecký instinkt pudla s vynikajícím čichem ohaře. Jedná se o skvělého a všestranného loveckého psa, který se snadno cvičí a je velmi učenlivý. Tento vousatý pes s kučerami na čele je určen výhradně do rukou lovců.
„Otcem zakladatelem“ tohoto plemena je Sigismund Freiherr von Zedlitz und Neukirch, známý spíše pod pseudonymem Hegelwald. Tento lovec a kynolog údajně zkřížil sedm pudlů a sto pointrů, než byl s výsledkem spokojen a mohl světu ukázat prvního představitele (vědomě) vyšlechtěného pudlpointra. Jak můžete vidět na obrázcích, výsledek je působivý. Pudlpointr je mimořádně všestranný pracovní pes, který se projevuje jako obratný lovecký a vystavovací pes, a to na poli, v lese i ve vodě. Jemný čich, záliba v aportování a obratnost ve vodě mu vynesly skvělou pověst u lovců. Tu si vylepšuje svoji vyrovnanou povahou, schopností učit se a snadnou ovladatelností. Díky všem těmto vlastnostem je považován za ideálního loveckého parťáka i mezi skutečnými znalci.
Po práci se pudlpointr s lehkostí změní v rodinného psa. V teple domova se z temperamentního pracanta a vášnivého lovce stává milující přítel a parťák na hraní s dětmi. Zde je věrným členem rodiny, kterého si všichni oblíbí. Je to společenský pes, který vyhledává blízkost svých lidí. Není ovšem plachý ani agresivní vůči cizím lidem. Dobře vychází i s ostatními psy a rád s nimi dovádí.
Jeho klidná, vyrovnaná a kontrolovaná povaha se může plně projevit pouze v případě, kdy je uspokojen jeho lovecký instinkt a velká potřeba pohybu a aktivity. Pokud mu není dopřáno věnovat se jeho lovecké vášni, může se z něj stát problémový pes. A to i přesto, že má obecně velmi nekomplikovanou povahu. Seriózní chovatelé proto svěří pudlpointra pouze lidem, kteří ho budou vést především k lovu.
V souladu se svou aktivní a nekomplikovanou povahou má pudlpointr velmi robustní, drsnou a hustou srst. Ta ho při všech dobrodružstvích spolehlivě chrání před jakýmkoli počasím i zraněními. Zájemce zaujme jeho okouzlující, středně dlouhá rozcuchaná srst, typický plnovous, husté obočí a charakteristické kadeře na čele.
S výškou 60 až 68 cm u psů a 53 až 55 cm u fen patří pudlpointr spíše mezi velká plemena psů. Jeho silné, dobře osvalené a téměř hranatě stavěné tělo váží mezi 25 a 30 kg. Jeho hmotnost však není ve standardu tohoto plemene uvedena. Drsná a uzavřená srst se vyskytuje ve třech různých barevných variantách:
V chovech je obvykle preferována tmavě hnědá srst, proto se vyskytuje nejčastěji. Pudlpointr v barvě pšenice je velmi vzácný. Malé bílé znaky jsou povoleny.
Za vznik tohoto plemene, které pochází z Německa, vděčíme náhodnému seznámení. Jeden velký pudl, který doprovázel svého pána (policistu) na služební cestě, potkal v nedaleké vesnici atraktivní hnědou fenku pointra. Potomci těchto dvou poměrně kontrastních plemen loveckých psů, kteří však v sobě spojovali všechny pozitivní lovecké vlastnosti, způsobili u tehdejší lovecké veřejnosti rozruch.
Povzbuzen výsledkem tohoto spojení začal lovec a kynolog Freiherr von Zedlitz v roce 1881 s chovem nového plemene, které nazval prostě pudlpointr. Jednalo se totiž o spojení názvů plemen obou rodičů. Zajímavostí je, že tento kynolog již nějakou dobu psal lovecké brožury pod pseudonymem Hegewald. Hegewald pilně pracoval na svém plánu, kterým bylo vyšlechtit všestranného drsnosrstého pracovního psa, který se uplatní jako zdatný lovecký pes na poli, v lese i ve vodě. Že se svého plánu ujal s vysokou intenzitou svědčí fakt, že zkřížil sedm různých pudlů se 100 různými pointry. Teprve poté dospěl k výsledku, se kterým byl spokojen. Tento počin přesvědčil i lesníka a kynologa Carla Rehfuße (známého též jako Oberländer), který se brzy začal chovu pudlpointrů věnovat.
Úspěch chovatelského úsilí na sebe nenechal dlouho čekat. Zanedlouho složil první pudlpointr lovecké zkoušky, a to na výbornou. V roce 1897 Oberländer konečně založil první klub pudlpointrů v Německu. Mezinárodní kynologická federace (FCI) však toto plemeno oficiálně uznala až o 62 let později. Přibližně ve stejné době se první psi tohoto plemene dostali do Severní Ameriky, kde byli uznáni Kanadským kynologickým klubem jako samostatné plemeno loveckých psů.
Od roku 1924 již nebyli do plemenné knihy zapisováni psi z přímého spojení pudlů a pointerů. Někteří kynologové dlouho kritizovali nejednotnost tohoto plemene. Za účelem ochrany plemene před problémy s příbuzenskou plemenitbou byli pointři po druhé světové válce krátce znovu kříženi a došlo k posílení slábnoucího plemene pudlpointrů. Dodnes je pudlpointr spíše vzácným plemenem, které je vyhrazeno především loveckým kruhům. Přestože toto plemeno může jistě konkurovat ostatním loveckým psům, není v porovnání s ostatními pointery příliš rozšířeno. Ročně se narodí pouze 100 až 120 mláďat.
Zájemci z Německa mají největší šanci najít chovatele ve svém blízkém okolí. Ale také v USA, Kanadě, Francii, Rakousku, Nizozemsku, Lucembursku a dalších evropských zemích žijí lidé, kteří se chovu tohoto speciálního plemene věnují. Pokud hledáte pudlpointra za účelem loveckého vedení, je nejlepší se obrátit na klub pudlpointrů nebo jiných loveckých plemen. Seriózní chovatelé, kteří chovají psy podle standardu FCI a podřizují se přísným kritériím chovu, bývají obvykle sdruženi v klubu.
Chov pudlpointrů od samého počátku podléhal přísným pravidlům. K dnešnímu dni mohou být k chovu použiti pouze pudlpointři, kteří prošli příslušnou zkouškou výkonnosti a byli na výstavě plemene nezávislým rozhodčím uznáni za jedince vhodné k chovu. Kromě vzhledu a temperamentu je velký význam přikládán zdravotnímu stavu chovného psa. Pokud je zjištěna genetická predispozice k dysplazii kyčelních kloubů (DKK) nebo epilepsii, bude pes z dalšího chovu vyloučen. Tento přísný přístup vedl k velmi nízkému počtu pudlpointrů trpících dysplazií kyčelních kloubů. Navzdory jeho velikosti a poměrně vysoké hmotnosti jsou u něj onemocnění kostry velmi vzácná.
Pokud vlastníte čistokrevného pudlpointra, obvykle se nemusíte bát častých návštěv u veterináře ani vysokých účtů za jeho služby. Pro zachování dobré kondice a zdraví svého psa byste však měli dodržovat následující doporučení.
K udržení přirozeného zdraví Vašeho čtyřnohého miláčka patří samozřejmě vhodná strava. Stejně jako jeho předkové vlci je i Váš pes masožravec. Maso je pro něho nejdůležitějším zdrojem bílkovin, a proto by mělo tvořit alespoň 60 % jeho stravy. Přesné množství a složení závisí na individuálních faktorech, jako je hmotnost, věk a úroveň aktivity psa. Například pudlpointr, který je primárně veden k lovu, má vyšší energetické nároky než ten, který loví jen příležitostně. Aby bylo možné určit přesně, jaké potřeby má Váš pes s ohledem na stravu, měli byste ho nechat analyzovat u veterináře nebo odborníka na výživu zvířat.
Pro představu zde uvedeme jeden konkrétní příklad. Třicetikilogramový pudlpointr, který pravidelně chodí na lov, sní denně asi 450 g čerstvého masa, 220 g zeleniny (např. mrkve nebo zelených fazolek) a 220 g rýže (vařené naměkko), obilovin nebo psích vloček. Pokud si jídlo připravujete sami čerstvé, měli byste do něj zamíchat lžíci lahůdkového droždí a kukuřičný nebo slunečnicový olej. Alternativně můžete psa samozřejmě krmit hotovým krmivem (mokrým nebo suchým). Vždy však věnujte pozornost uvedenému složení a vyhněte se výrobkům, které obsahují příliš mnoho obilovin, sóji, cukru, látek zvýrazňujících chuť nebo chemických konzervantů.
Okouzlující vzhled pudlpointra s jeho vousy a kadeřemi na čele, jeho vyrovnaná povaha a vysoká schopnost učení z něj činí na první pohled ideálního rodinného psa. Existuje však dobrý důvod, proč mnoho chovatelů dává svá štěňata výhradně lovcům. Na rozdíl od svého předka, pudla, který se postupně vzdal svého původního loveckého instinktu a stal se z něho rodinný pes, si pudlpointr dodnes uchovává velice silný lovecký instinkt. Lov má v krvi, a proto potřebuje hodně pohybu a aktivity, aby byl spokojený. To, jak je vyrovnaný a klidný, závisí především na tom, zda a do jaké míry je veden k lovu.
Díky své všestrannosti může být pudlpointr používán k lovení i vystavování. Cítí se stejně dobře na poli, v lese i ve vodě, při hrabání nebo lovu kachen. Kromě velké lovecké vášně by měl jeho majitel mít také velký (dobře oplocený) pozemek na venkově, odkud je možné podnikat delší procházky přírodou. Ve městě nebo u páníčka, který raději leží na gauči, než aby byl venku, nebo který musí trávit mnoho hodin denně v kanceláři, by měl pudlpointr smutný život.
Ani ten nejambicióznější lovec nebude moci lovit každý den. Pokud chcete nezbytné přestávky v lovení udělat svému psovi co nejpříjemnější, měli byste mu nabídnout dostatek alternativ pro pohyb a aktivity. Využijte jeho vášeň pro vodu a radost z aportování. Choďte na procházky kolem jezírka nebo potoka, vezměte si s sebou míč nebo klacek a občas s ním aportujte. Také psí sporty v podobě stopování dokážou tito učenliví psi ocenit. Hravá, na lidi orientovaná povaha, vysoká ochota se učit a bystré vnímání. To vše Vám usnadní hledání vhodných alternativ a smysluplného trávení času s Vaším pudlpointrem.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
