© deviddo / stock.adobe.com
Impozantní postavou, oblíbený pro svou povahu, neobjácný záchranář i milující člen rodiny – takový je novofundlanďan.
Je silný jako medvěd a plave jako ryba. Novofundlandský pes nemůže popřít svou minulost pracovního psa, který pomáhal rybářům tahat z vody sítě a čluny. Svou sílu, vytrvalost, odolnost vůči nepřízni počasí a vášeň pro plavání si udržel dodnes. Novofundlanďan je dnes celosvětově oblíbený jako rodinný pes.
Síla a vytrvalost byly charakteristickými znaky předků novofundlandského psa. Místo původu a zároveň místo, které dalo plemeni název, je kanadský ostrov v Atlantiku Newfoundland. Psi odolní vůči nepřízni počasí, s impozantní postavou a výraznou láskou k vodě pomáhali tamním rybářům a námořníkům při každodenní práci. Ani extrémní klimatické podmínky, bouře, sníh a mráz nemohly místním psům ublížit.
Tažní a vodní psi spolehlivě pomáhali tahat těžká břemena, jako byly rybářské sítě, a pomáhali vytahovat rybářské čluny z vody. Silní a vodu milující psi se často neúnavně vrhali do rozbouřených vod. Díky svému nasazení získali pověst vynikajících pracovních psů, a to i za hranicemi Newfoundlandu.
Přesné kořeny tohoto plemene nejsou známy. Toto plemeno pravděpodobně vzniklo křížením psů prvních evropských rybářů a psů původních kanadských domorodců, indiánů Micmac a Beothuk. Původní ostrovní typ psa, udržovaný domorodci z Newfoundlandu, se křížil s různými evropskými psy. Ty na ostrov přiváželi námořníci a osadníci z Evropy.
Hustá podsada novofundlandského psa naznačuje, že při vzniku plemene hráli roli severští tažní psi – polární psi Innů a Inuitů. Podle jiné teze se na vzniku novofundlandského psa podílel i velký černý medvědí pes, dovezený Vikingy kolem roku 1100.
V 18. století se objevila historicky první zmínka o Novofundlanďanech. Černí a bílí (a vzácněji hnědí) psi vznikli křížením domorodých psů a psů evropských námořníků. V deníku anglického kapitána jménem Cartwright jsou pozoruhodní psi poprvé označováni jako „novofundlandští psi“.
Jejich dobrá pověst záchranářského a pracovního psa se brzy poté rozšířila do Evropy. V 19. století vzbudil novofundlandský pes zájem anglické a francouzské střední a vyšší třídy. Mnoho námořníků vděčilo těmto psům za život. Hrdinské legendy vedly v Evropě k rozšíření novofundlandského psa jako „luxusního psa“.
V roce 1860 se tito impozantní psi poprvé ukázali na výstavě v Birminghamu ve Velké Británii. O 15 let později začal anglický Kennel Club vést plemennou knihu pro novofundlandské psy. O dalších jedenáct let později (1886) byl v Anglii založen „The Newfoundland Club“. Jedná se o jeden z nejstarších anglických psích spolků a první chovatelský klub pro plemeno novofundlandského psa.
Novofundlandský pes má hustou, vodu odpuzující srsti a jemnou podsadu. Jistě nikoho nepřekvapí, že tento pes nemá rád vysoké teploty. Vodu naopak miluje. Díky srsti vypadá jeho silné a dobře osvalené tělo ještě mohutněji. Podle FCI jsou povoleny tři barevné varianty: černá, bílo-černá a hnědá.
Černý odstín, který by měl být pokud možno jednotný, je pravděpodobně nejčastější. Historicky má větší význam černá a bílá varianta, která přispěla k vzniku plemene Landseer. Ve standardu FCI se u novofundlandských psů dává přednost černé hlavě s bílou lysinou, černému sedlu s pravidelným vybarvením a černé zádi. Zbytek srsti by měl být bílý a neměl by být příliš skvrnitý.
Hnědá barva neodpovídá standardu plemene v domovské Kanadě. Sahá od čokoládově hnědé až po téměř bronzovou kaštanově hnědou. U rovnoměrně zbarvených černých nebo hnědých psů jsou povoleny bílé znaky na hrudi, tlapkách a na špičce ocasu.
V USA je povolena také šedá barva. Chov šedých novofundlandských psů je naopak v evropských zemích nežádoucí. Tyto varianty mohou vést k takzvanému „syndromu modrého psa“ a s tím spojenému vypadávání srsti.
Všechny barevné varianty mají společnou středně dlouhou a rovnou srst (mírné zvlnění je povoleno) v kombinaci se silnou, ale měkkou podsadou. Ta je v zimě ještě hustší než v létě. Srst na hlavě, tlamě a uších je poměrně krátká a jemná. Přední a zadní končetiny a ocas jsou pokryty dlouhými, hustými chlupy.
Svůj medvědí vzhled má novofundlandský pes nejen kvůli své husté srsti, ale také díky své působivé velikosti a hmotnosti. U dospělých psů je průměrná výška v kohoutku 71 cm. Dospělé feny jsou se svými 66 cm o něco nižší. Jejich těla jsou obvykle o něco delší, a proto méně masivní než u psů. Koneckonců, feny váží kolem 54 kg, kdežto průměrná hmotnost psů je impozantních 68 kg.
© Beatrice / stock.adobe.com
Novofundlandský pes má duši psa: je vždy trpělivý, klidný a milý. Již jeho dobromyslný pohled věrných tmavých očí prozrazuje jeho přívětivou a mírnou povahu. S těmito vlastnostmi je tento něžný obr ideálním rodinným psem. Novofundlandští psi mají zvláště blízký vztah k dětem. Netýká se to pouze jeho hravosti, ale především jeho ohleduplnosti a trpělivosti.
Tento velký čistokrevný pes je také milujícím a věrným společníkem ostatních členů rodiny. Potřebuje blízký kontakt se svými lidmi, chce být vždy u všeho. Plnými doušky si užívá pozornost a mazlení, které mu jeho blízcí dopřávají. I přes svou sílu a velikost je všude vítaným hostem. Vděčí za to zejména své dobromyslné povaze a vysokému prahu citlivosti.
Vůči cizím lidem není nepřátelský ani agresivní. Tento „medvěd“ mezi psy není útočný, nekouše a také zřídkakdy štěká. Vzhledem ke svému impozantnímu vzhledu to ani nepotřebuje. Pokud by se však skutečně vyskytla hrozba, neváhal by chránit své lidi a v případě potřeby je bránit.
Přátelský novofundlandský pes se určitě nehodí pro výcvik obranářského psa. Jeho schopnost jednat nezávisle v nouzových situacích a jeho odvaha z něj činí spolehlivého ochránce. V kombinaci s jeho láskou k vodě, kterou si uchoval dodnes, je novofundlanďan vynikajícím záchranářským psem.
Je často využíván při záchraně z vody. Tento pes je ve vodě zcela ve svém živlu. Rád plave a nebojácně se vrhá do jakékoli vody. V každém případě s novofundlandským psem jen těžko projdete kolem vodní plochy bez krátké koupele.
Pohyb na čerstvém vzduchu a spousta příležitostí k plavání jsou pro tohoto podnikavého psa nezbytné. Ani mrazivé teploty, déšť a vítr nemohou jeho „medvědí srsti“ ublížit. V létě se ale raději vyhýbá slunci a vyhledává chladnější stinná místa.
I když je Kanada bezpochyby zemí původu novofundlanďana, za základnu chovu tohoto ušlechtilého psa je dnes považována Anglie. Zde byl stanoven první standard plemene a začal cílený chov novofundlandského psa. V mezinárodním standardu FCI je novofundlandský pes nyní uveden pod číslem 50 ve skupině 2 (Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi) a v oddíle 2.2 (Molossoidní plemena).
Pokud máte zájem o novofundlandského psa, měli byste se obrátit na renomovaného chovatele. Chov musí být v souladu s přísným standardem FCI. Jen takto lze zajistit, aby se toto ušlechtilé plemeno uchovalo zdravé a ve své ryzí podobě.
Rozsáhlá zdravotní péče u veterináře, vyšetření rodičů a sourozenců na možné dědičné nemoci, provádění všech doporučených očkování, odpovídající vhodná strava a dobrá socializace štěňat jsou jen některé z mnoha úkolů, které musí profesionální chovatel zvládnout při výchově štěňat.
Je samozřejmé, že takto testované a opatrované štěně není k dispozici za „směšnou cenu“. Cena může v závislosti na příslušném chovateli a konkrétním spojení dvou jedinců kolísat. Měli byste však počítat s cenou minimálně 25 000 až 35 000 korun za získání zdravého štěněte s papíry.
V tomto případě může být užitečné zajít do útulku pro zvířata. Zde můžete také narazit na Novofundlanďana. Důvody, proč se původní majitel již nemůže o tak velkého psa starat mohou být různé.
Dobrou volbou může být také kříženec. Geny novofundlandského psa jsou u kříženců okamžitě patrné. V nejlepším případě zdědil kříženec také dobromyslnou povahu novofundlanďana – ale bez náchylnosti k určitým dědičným chorobám.
Navzdory všem preventivním opatřením chovatele a veterináře nelze zcela zabránit řadě chorob specifických pro plemeno novofundlandského psa. Jedná se o velké a rychle rostoucí plemeno. Někteří novofundlandští psi tedy mají problémy s klouby, zejména v oblasti kyčle a loktů. Prasknutí křížového vazu, dilatační kardiomyopatie a rakovina kostí jsou bohužel další běžná onemocnění plemene.
I když tyto nemoci nemohou být zcela vyloučeny, riziko onemocnění lze přinejmenším snížit. Výběr renomovaného chovatele, adekvátní chov a péče a vhodná strava pomohou.
Kromě tipů na chov, péči a výchovu vám chovatel při koupi mladého novofundlanďana poskytne plán krmení pro štěně, kterého byste se určitě měli držet. Jelikož každá změna krmiva může vést k zažívacím potížím, měla by být prováděna pozvolna. Pravidelné návštěvy veterináře a svědomité dokončení základní imunizace jsou nezbytné pro udržení zdraví Vašeho čtyřnohého přítele.
© Beatrice / stock.adobe.com
Psi obecně vyžadují stravu s vysokým obsahem bílkovin. Nejdůležitějším zdrojem bílkovin je maso, které by mělo tvořit přibližně 70 % stravy psa. To může být psům podáváno ve formě vysoce kvalitního suchého a/nebo mokrého krmiva.
Dále existuje způsob krmení BARF (bone and raw food). Psi jsou krmeni syrovým masem, droby, zeleninou a vitamínovými a minerálními doplňky s ohledem na svou původní stravu. Tím je napodobována původní kořist psa.
Začátečníci by však měli tuto metodu výživy předem důkladně zvážit. Měli by znát přesné nutriční požadavky psa, aby bylo možné na základě toho vypočítat složení a množství potravy. Jinak se mohou objevit závažné příznaky z nedostatku některých živin, což může být pro zdraví psa nebezpečné.
Pokud si nejste jisti, je vhodné poradit se s veterinářem. Kromě masa by se psům měla podávat zelenina a ovoce. Aby byl zajištěn přísun vitamínů a stopových prvků, měl by podíl ovoce a zeleniny činit 20 až 30 % z celkového množství krmiva. Obilniny by měly být v krmivu obsaženy pouze v malém množství.
Dbejte také na to, aby měl Váš pes vždy dostatek čerstvé vody.
Obecně platí, že novofundlanďané jsou velmi robustní psi, kteří mohou a chtějí jít ven za jakéhokoli počasí. Déšť, chlad nebo vítr tomuto huňáči vůbec nevadí. Novofundlandský pes, který je historicky zvyklý na drsné podnebí kanadského pobřeží Atlantiku, snese slunce jen v omezené míře.
Hustá srst psů, která je dokonale chrání před vodou a větrem, vyžaduje samozřejmě také určitou péči. V žádné novofundlandské domácnosti by neměly chybět speciální kartáče, kterými by se měla srst denně pročesávat. Hřebeny se naopak nedoporučují, protože ty mohou vytrhávat i zdravou srst a vést tak k poranění. Stejně jako srst je třeba pravidelně pečovat i o oči a uši. K čištění zubů obvykle postačují vhodné žvýkací kosti.
Jako noví majitelé byste si určitě měli být vědomi časově náročné péče, kterou takový velký a chlupatý pes vyžaduje. Lidé, kteří velmi dbají na čistotu, si s takovýmto „přírodním typem“ jen těžko poradí. Pro chov novofundlanďana je rozhodně třeba vzít v úvahu jeho velkou potřebu pohybu a jeho vášeň pro plavání v jakékoli vodě. Velký pozemek v přírodě, s vlastní zahradou a poblíž jezera, kde si může zaplavat, je pro novofundlandského psa rájem. Tento svobodu milující pes rozhodně není vhodný pro život ve městě. U novofundlandského psa přitom nejde ani tak o dlouhé procházky. Ke štěstí potřebuje spíše příležitost plavat. Jako majitelé psa byste proto měli v každém případě plánovat výlety k vodě nebo dovolenou u moře (poblíž psí pláže).
Novofundlandský pes je proto ideálním psem pro aktivní a podnikavé rodiny, které nechají svého čtyřnohého přítele účastnit se každého dění. Protože hned po lásce k vodě následuje láska ke svým lidem.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
