© noemie / stock.adobe.com
Za své jméno vděčí tento čistokrevný pes anglickému malíři Edwinu Landseerovi, jednomu z nejslavnějších malířů zvířat 19. století. Landseer vyjádřil své okouzlení černobílými obry s jemnou povahou na mnoha obrazech.
Původ tohoto psího plemene sahá do dávné minulosti. Historie landseera jako samostatně uznaného psího plemene je však poměrně mladá. FCI (Mezinárodní kynologická federace) uznala landseera jako samostatné plemeno teprve v roce 1960. U FCI je plemeno nyní vedeno pod číslem 226. Dále je zařazeno do skupiny 2 (pinčové, knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi).
Dříve byli landseeři řazeni k plemeni novofundlandského psa. To bylo do Anglie přivezeno z kanadského ostrova Newfoundland v Atlantiku. Novofundlanďan se mezi britskými rybáři rychle proslavil jako spolehlivý pomocník. Vděčí za to své lásce k vodě a výrazné chuti do práce.
Novofunlandský pes je pravděpodobně křížencem psů prvních evropských rybářů a psů kanadských domorodců. Na lodích totiž bylo zvykem vozit psy. Portugalci, Baskové a Španělé navštívili bohaté rybářské oblasti Newfoundlandu dříve než Britové. Jejich velcí psi se smísili s domorodými psy Newfoundlandu. Novofundlanďané, dnešní landseer a pyrenejští horští psi tak mají pravděpodobně společné předky.
Když britští mořeplavci přivezli do Anglie působivé vodní psy, „psi z Newfoundlandu“ se brzy těšili velké oblibě. Zejména šlechta a vyšší střední vrstvy se impozantními obry rády „zdobily“. V roce 1886 byl v Anglii založen „Newfoundland Club“. Ten ve svém standardu choval jak bíločerné, tak čistě černé a červenohnědé typy. Chov nebyl rozdělen podle barvy. Bíločerný typ tak byl stále více zatlačován do pozadí dominantní dědičností černé barvy srsti. Na konci 19. století byl bíločerný typ v Anglii téměř zapomenut.
O to, že je landseer dnes uznáván jako samostatné plemeno, se zasloužili kynologové z Německa a Švýcarska. Na přelomu století přivezli němečtí a švýcarští chovatelé do kontinentální Evropy těch několik málo psů z Anglie. Tito psi se ještě dali použít k chovu. Začalo se tak s čistým chovem bíločerného typu.
Podle již rozšířeného názvu pro tento barevný typ novofundlandského psa dostalo nové plemeno jméno „landseer“. Malíř Edwin Landseer se proslavil svými obrazy zvířat již v polovině 19. století. Landseer na svých kresbách dával přednost bíločerným psům. V Anglii se tehdy bíločerným novofundlandským psům přezdívalo „Landseer Dog“.
Kromě plemene landseer, které bylo FCI uznáno v roce 1960, dnes existují také černobílí novofundlanďané. Ve srovnání s černými novofundlandskými psy jsou však stále v menšině.
Landseer sklízí komplimenty za své „dobré chování“. Zaslouží si je však i svým vzhledem. I čistě navenek je totiž tento bíločerný pes opravdovým krasavcem. Tento impozantní pes přitahuje mnoho obdivných pohledů.
Výška v kohoutku je 72 až 80 cm u psů a 67 až 72 cm u fen. Landseeři bezpochyby patří k velkým plemenům psů. Zatímco samci váží úctyhodných 60 až 75 kg, feny váží 50 až 55 kg.
Navzdory mohutnému vzrůstu, dlouhé srsti a částečně dobrácké povaze jsou landseeři vše, jen ne neohrabaní. Naopak, jejich tělo vykazuje energii a sílu, díky které se stali původními pracovními a vodními psy kanadských rybářů.
Bíločerná barva srsti landseera je nezaměnitelná a byla rozhodujícím faktorem při vývoji tohoto plemene. Na jasně bílé základní barvě jsou na trupu a zadní části těla rozmístěné černé plochy. Krk, předhrudí, břicho, ocas a nohy musí být bílé. Charakteristickým znakem je nepříliš široká, symetrická bílá skvrna na černé hlavě. Trojúhelníkové svěšené uši, rovněž černé, jsou středně velké.
Zatímco srst na hlavě je spíše krátká, na zbytku těla je dlouhá a hustá. I přes svou bohatost je srst na dotek jemná. Ačkoli by srst měla být co nejrovnější, na hřbetě a stehnech je povolena mírně zvlněná vrchní srst. Vrchní srst je prokládána podsadou. Není ale tak hustá jako u jeho blízkého příbuzného, černého novofundlandského psa.
Obě plemena, novofundlanďan a landseer, která vznikla ze „psů z Newfoundlandu“, se liší také hlavou. U landseera se jeví poněkud méně mohutná a má o něco delší čenich než u novofundlanďana. Kromě toho se zdají být landseeři o něco větší a mrštnější.
© cynoclub / stock.adobe.com
Vrozenou vášeň těchto psů pro vodu zdůrazňuje zejména Landseerův obraz „Zachráněn“ z roku 1856. Černobílý pes na obraze vytahuje z vody dítě a zachraňuje mu tak život. Landseer miluje vodu a schopen samostatně jednat v nebezpečných situacích. Díky těmto vlastnostem je dodnes oblíbeným vodním záchranářským psem používaným na jezerech a pobřežích. Ale i jako rodinný pes se tento na člověka orientovaný čtyřnohý přítel těší velké oblibě.
Svou klidnou, uvolněnou povahou, laskavým pohledem a téměř bezmeznou dobrotou si omotá kolem tlapky každého člena rodiny. Landseeři se vyznačují obzvláště velkou spolehlivostí a věrností vůči svým lidem. Jsou přátelští a otevření a díky své velké přizpůsobivosti je lze snadno vzít kamkoli.
Landseeři jsou k rodinným přátelům velmi laskaví a dobrosrdeční. Soužití s jinými domácími zvířaty, například kočkami, jim po obvyklém období seznamování většinou nečiní žádné potíže.
Landseer potřebuje úzký kontakt se svou rodinou. Jen tak se však jeho pozitivní vlastnosti, které si přirozeně přináší, mohou plně rozvinout. Chov v kotci není pro tohoto mazlivého psa vhodný. Aby byl šťastný, potřebuje být nablízku svým lidem a cítit, že k nim „patří“. Přes všechnu svou dobrou povahu a vyrovnanost vyžaduje landseer pevné místo v rodině.
Jako pracovní pes chce být „využíván“ a rád se cítí užitečným. Může například pomáhat nosit nákupy nebo sbírat hračky v domě. Nemusí se tedy vždy jednat o náročné úkoly, jako je výcvik záchranářského nebo lavinového psa. Landseer si užívá i všední úkoly.
Kromě důsledného, ale láskyplného vedení není třeba mnoho, aby byl landseer šťastný a fyzicky i psychicky zaměstnaný. Bíločerný pes neklade velké nároky ani na každodenní procházky. Stačí mu klidná procházka lesem nebo po poli. Opravdové pocity štěstí v něm však vyvolává rybník nebo potok, kde se může během procházek vykoupat.
Landseeři jsou velmi bystří a aktivní psi. I přes to jsou ale považováni za příjemné a klidné domácí psy. Mají jen malý lovecký instinkt a jen velmi zřídka štěkají. Vůči cizím lidem jsou landseeři spíše zdrženliví než agresivní. Díky svému vrozenému ochranitelskému instinktu jsou velmi ostražití. Rychle ale ukazují svou přátelskou a veselou tvář, když zjistí, že je host vítán.
Navzdory své nenáročné povaze a dobromyslnosti potřebují landseeři – stejně jako všichni psi – důsledný výcvik. Koneckonců tito inteligentní psi mají tendenci být nezávislí. To – alespoň v některých situacích – rozhodně není jejich majitelům po chuti. Díky svému rychlému vnímání a silné orientaci na člověka se landseeři učí velmi rychle. Jsou snadno cvičitelní i pro začátečníky – za předpokladu, že dodržují nejdůležitější pravidla.
Landseer je velmi odolné plemeno a je naštěstí do značné míry ušetřen typických chorob. I on však částečně trpí onemocněními, která se často vyskytují zejména u velkých plemen. Patří mezi ně dysplazie kyčelních kloubů (DKK) a onemocnění chrupavek.
U tohoto plemene jsou čas od času diagnostikovány také srdeční choroby nebo torze žaludku. Riziko onemocnění lze naštěstí snížit. Základem jsou druhově vhodný chov, dostatek pohybu a pravidelné kontroly u veterináře a správné krmivo. Krmivo je lepší rozdělit na několik menších dávek během dne než podávat jednu velkou dávku.
Ke zdraví zvířat přispívá v rozhodující míře zodpovědný chov. Landseeři mohou být chováni pouze podle přísných specifikací, které se týkají jak chovných zvířat, tak chovatelů. Přísnými kontrolami a postupy vyloučení chovných zvířat se postupně snižuje náchylnost k dysplazii kyčelního kloubu.
Lékařská péče o chovná zvířata, očkování a testy, kvalitní krmivo pro matku a štěňata jsou pro chovatele samozřejmě nákladné. Při cenách kolem 25 000 korun za štěně jsou náklady chovatele často pokryty jen tak tak. Proto byste měli být velmi opatrní u nabídek, které jsou výrazně nižší.
Takovéto „výhodné nabídky“ jsou možné pouze tehdy, pokud se nedodržují přísné chovatelské zásady. Za tyto levné ceny musí platit především samotná zvířata svým duševním a tělesným zdravím. Ale i pro samotného kupujícího se tyto „výhodné ceny“ mohou brzy stát noční můrou. Často jsou totiž výsledkem drahé účty za veterináře nebo psího terapeuta.
Landseeři se mohou dožít věku 9 až 12 let, pokud jsou chováni druhově vhodným způsobem a jsou krmeni zdravou stravou.
© DoraZett / stock.adobe.com
Na otázku, jaká je ideální strava pro psy, nelze obecně odpovědět. Nutriční požadavky se u jednotlivých psů liší. Významnou roli hraje několik faktorů, jako je úroveň aktivity, zdravotní stav a věk. Obecně lze říci, že velcí psi mají vyšší energetické nároky než malí psi. Kromě toho byste měli vždy pečlivě sledovat hmotnost svého čtyřnohého přítele. Nadváha totiž dlouhodobě poškozuje klouby a vnitřní orgány. Dbejte také na to, aby měl Váš mazlíček vždy k dispozici dostatek čerstvé vody.
BARF nabízí alternativu k běžným granulím a mokrému krmivu. Zvířata jsou krmena především syrovým masem, zeleninou, ovocem, vnitřnostmi a minerálními a vitamínovými doplňky. Protože tento způsob krmení vyžaduje vysokou úroveň odborných znalostí, měli byste se předem důkladně informovat. Doporučujeme poradit se s veterinárním lékařem. Ten Vám poskytne podrobnější informace o výživových požadavcích Vašeho psa. Pokud je pes krmen nesprávně, může to vést k závažným příznakům nedostatku, které ohrožují zdraví.
Pokud se rozhodnete koupit psa s rodokmenem, nešetřete na pořizovací ceně. Obraťte se na registrovaného seriózního chovatele, který klade blaho svých psů nad svůj byznys. Renomovaný chovatel si Vás důkladně prověří. Bude chtít zjistit, zda budete vhodní majitelé některého z jeho štěňat. Může Vám také doporučit, abyste si koupi tak velkého psa rozmysleli. Samozřejmě pouze v případě, že dojde k závěru, že nejsou splněny všechny předpoklady pro co nejlepší chov landseera.
Jaké jsou však optimální podmínky? V první řadě je to určitě dostatečně velký prostor. Tak velký pes, jako je landseer, potřebuje přirozeně hodně prostoru v domě i na zahradě. Landseer se do městského bytu vůbec nehodí.
Landseer potřebuje zahradu, kde se může vyřádit bez svého pána a vodítka. Přírodní prostředí, park, les nebo pole zpestří každodenní procházky. Denní procházky s landseerem nemusí být tak dlouhé. Pokud je poblíž potok nebo rybník, Váš Landseer si stejně raději zaplave. Pokud tedy chcete, aby byl Váš pes opravdu šťastný, ujistěte se, že má možnost si pravidelně užít svou lásku k vodě.
Stejně důležitá jako voda je pro landseera i blízkost jeho lidí. Dalším základním předpokladem pro chov těchto něžných obrů je rodina. Landseer v ní musí mít své trvalé místo. Potřebuje také získat pocit, že je milován a potřebován.
Je také potřeba dostatek času a peněz. Chov tak velkého psa stojí měsíčně částku, kterou není radno podceňovat). Pokud splňujet podmínky pro chov a můžete si jej dovolit, landseer za to stojí. Málokterý jiný tvor v sobě nese takovou koncentraci laskavosti, věrnosti, dobrosrdečnosti a spolehlivosti jako landseer.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
