© Mikkel Bigandt / stock.adobe.com
Terapeutický pes pro alergiky – původní myšlenka za vznikem labradoodla byla vznešená.
Labradoodle je průkopník mezi „designovými psy“. V Austrálii se vážně usiluje o to, aby se tento kříženec pudla a labradorského retrívra stal samostatným plemenem. Většina jedinců, kteří se vyskytují v Evropě, však není vyšlechtěna podle standardu.
Vzhledem k tomu, že labradoodlové žijící v Evropě nemají jednotný standard, jsou většinou vizuálně i povahově překvapením. Jsou to středně velcí až velcí psi. Vděčí za to svým předchůdcům. Vznikli spojením královského pudla a labradora. V dalších generacích mohou přikřížením malých pudlů vznikat lehčí jedinci, kteří jsou však ještě nekonzistnější než první generace.
Barevné varianty jsou rozmanité: od krémově bílé po černou, možné je (téměř) vše. To samé platí pro strukturu srsti. Labradoodlové mohou být dlouhosrstí nebo krátkosrstí. Mohou mít měkkou nebo drsnou, kudrnatou nebo hladkou srst. Vizuální ideál labradoodla připomíná plyšového medvídka.
Historie labradoodla je také počátkem dalších kříženců, jako je golden doodle nebo maltipoo. Původem těchto hybridních plemen psů byla myšlenka kombinovat „jádro pudla“ s vlastnostmi různých jiných plemen. Velké zastřešující organizace však ve většině případů hybridní psy neuznává.
Labradoodle se objevil v roce 1988. Wally Conron chtěl pro „Royal Guide Dog Association of Australia“ vyšlechtit vodicího psa, který by nelínal. Kříženec terapeutického labradora s nelínajícím pudlem měl sloužit jako průvodce pro nevidomé lidi trpící alergií na zvířecí srst.
Sám Conron se v poslední době několikrát kriticky vyjádřil k důsledkům svého původního nápadu. Zdůraznil, že jím způsobil mnoho problémů. Jedním z nich je, že mnozí využívají příležitost vydělat si peníze designovým plemenem, aniž by měli potřebné znalosti. Výsledkem je dnes mnoho nemocných a temperamentem nevyhovujících psů.
V současné době se však objevují snahy o odborné směřování plemene labradoodle. Continental Kennel Club v USA uznal australského labradoodla jako samostatné plemeno. Pro Evropu je to ještě daleko, takže zde si labradoodla s papíry nekoupíte. Tipy na chovatele labradoodlů jsou uvedeny na konci článku.
Chovatelství znamená výběr psů speciálně pro dosažení určitých chovatelských cílů. Australské pokusy o vytvoření samostatného plemene labradoodle se výrazně liší od izolovaných „chovatelů“ labradoodlů, které lze najít v Evropě. V čem spočívá tento rozdíl? Pokud křížíte dvě plemena, lze do určité míry předvídat pouze vlastnosti generace F1. Od další generace se geny opět různorodě střídají – jak je popsáno Mendelovými zákony. Proto se většinou najdou jen chovatelé, kteří kříží labradory s pudly, ale ne jejich potomky (generace F1). K dosažení určitého chovatelského cíle je zapotřebí mnoho znalostí.
Australští chovatelé se této výzvy chopili a vyvinuli australského labradoodla. V současné době je stále ještě povoleno křížení jiných retrívrů a kokršpanělů do tohoto nového plemene. Cílem je dosáhnout požadovaných vlastností a upevnění zdraví. Australský labradoodle má tedy šanci se během několika let prosadit jako plemeno.
Toto řízené šlechtění se nedá srovnat s přístupem většiny samozvaných chovatelů v Evropě. I zde však najdete chovatele, kteří používají standard pro chov australských labradoodlů jako základ svého snažení.
© https://www.zoohit.cz/magazin/wp-content/uploads/2019/01/labradoodle-welpe.jpeg
Labradoodlové obvykle nejen přátelsky vypadají, ale také jsou přátelští. Jejich chování však lze předvídat pouze v omezené míře, protože se jedná o dvě různá plemena.
Labradoodlové jsou často přítulní, společenští a mohou být dobře chováni jako rodinní psi. Předpokladem je mají dostatek pohybu. Koneckonců jak pudlové, tak labradorští retrívři pocházejí z loveckých plemen psů.
Labradoodla se silnou povahou však můžete získat pouze tehdy, pokud se spolehnete na renomované chovatele. Mnoho chovatelů, kteří chtějí pouze vydělat, šetří náklady a námahu za testování chovných zvířat. Nedisponují dostatečným know-how o chovu psů a prodávají štěňata s problémovým chováním. Tyto nedostatky mohou částečně pocházet od rodičů, kteří nemuseli projít žádným testem temperamentu. Částečně mohou být způsobeny nedostatečnou fází vtiskávání. Tito psi mohou vykazovat bázlivé nebo agresivní povahové rysy.
Tip: Při koupi psa se rozhodně obraťte na renomovaného chovatele!
Pudl má obvykle větší lovecký instinkt než labrador. Pokud se tedy u labradoodla více projevuje pudl, měli byste hned od začátku přikládat velký význam nácviku přivolání. Při výcviku buďte důslední. To, co dovolíte roztomilému štěněti, bude i dospělý pes považovat za samozřejmost.
Jen vyrovnaný pes může prezentovat své dobré stránky a vychování. Jako u každého psa – a u často podceňovaných pracovních psů, jako jsou pudlové a labradoři, to platí obzvlášť. Navštivte s Vaším labradoodlem lekce pro štěňata a poté psí školu. Naučíte se tam společně nové věci a možná si i najdete nové kamarády.
© SAJ / stock.adobe.com
Hojně rozšířeným omylem je tvrzení, že kříženec je automaticky zdravější než pes s rodokmenem. A zvláště nebezpečné je to v případě rodičovských zvířat bez průkazu původu a zdravotní péče.
Jak pudlové, tak labradorští retrívři mohou mít genetickou predispozici. Rodiče by proto měli být před krytím testováni na dysplazii kyčelních a loketních kloubů a na oční onemocnění progresivní atrofii sítnice. Vyšetření kloubů se provádí rentgenem, oční choroby se kontrolují geneticky. Poraďte se o tom s příslušným chovatelem a nechte si písemně doložit výsledky.
Rozdílná struktura srsti pudlů a labradorů může vést ke kožním problémům od svědění až po vypadávání srsti. Je to proto, že zatímco labrador prochází pravidelnou obměnou srsti, u pudla k tomu nedochází. Další „problém kompatibility“ vyplývá z různých tvarů čelistí: labrador má mnohem širší čenich než pudl. To může vést k chybnému postavení zubů a problémům s čelistmi.
Labradoři mají sklon k nenasytnosti a nadváze. Měli byste proto na denní dávky svého čtyřnohého kamaráda dohlížet již od útlého věku. Dbejte na to, abyste svého labradoodla pozitivně posilovali nejen pamlsky, ale také hlazením nebo drobnými hrami.
Dávejte mu kvalitní krmivo s velkým obsahem masa a bez obilovin. Postupujte podle pokynů výrobce. Je rozumné krmivo vážit, dokud nezískáte představu o vhodném množství. Údaje výrobce jsou však pouze orientační. Psi, kteří mají hodně pohybu nebo hubnou navzdory doporučenému množství krmiva, budou potřebovat více.
Do celkového přídělu zahrňte také malé pamlsky za odměnu. Pokud chcete psovi dopřát žvýkací pamlsek, vyberte si sušené pochoutky. Hovězí uši s nízkým obsahem tuku nebo žvýkací kosti z hovězí kůže jsou dobrou volbou. Cukr nemá v krmení ani v pamlscích co dělat. Labradoodle by měl mít vždy k dispozici čerstvou pitnou vodu.
Objevte naši nabídku krmiv pro psy!
Ačkoli se srst těchto kříženců může značně lišit, většina z nich má jedno společné: vyžadují hodně péče. Srst je často hustá a vyžaduje důkladné kartáčování každé dva dny, aby se zabránilo jejímu zplstnatění.
Zatímco srst pudla nelíná, labrador může línat hodně. Který typ srsti bude mít labradoodle, je nepředvídatelné. Mnoho majitelů labradoodlů pravidelně navštěvuje se svým společníkem psího kadeřníka. To však není pro každou strukturu srsti prospěšné.
Nečistoty v srsti můžete obvykle nechat zaschnout a poté je jednoduše vykartáčovat. Pokud musíte svého labradoodla koupat, používejte jemný šampon pro psy. Pokud má Váš zvířecí společník v uších hodně chlupů, měli byste mu uši pravidelně čistit pomocí čističe uší pro psy. Rychle se zde totiž tvoří bolestivé záněty, které často končí u veterináře. Zaveďte si to jako pravidlo a po každém čištění zubů se podívejte psovi i do uší.
Jak labradorský retrívr, tak pudl jsou původně lovečtí psi. Oba byli využíváni pro práci ve vodě, a proto labradoodlové obvykle rádi plavou. Jsou vynikajícími společníky na dlouhých procházkách. Jako dospělí psi a po vhodném výcviku Vás mohou dobře doprovázet na projížďkách na kole nebo na koni.
Než se pustíte do psího sportu se spoustou skoků, jako je agility, měli byste se poradit se svým veterinářem. Někteří labradoodlové jsou i tak příliš nemotorní a tento sport je příliš nebaví.
Aportování nebo učení se drobným trikům vždy zpestří denní režim psa. Mantrailing nebo jiná práce nosem může být také jednou z možností. V neposlední řadě je mnoho labradoodlů vhodných jako terapeutičtí nebo vodicí psi pro nevidomé. Takoví psi pocházejí většinou z cílených chovů, protože by měli mít vhodné povahové vlastnosti.
Labradoodlové mohou být šťastní ve městě i na venkově, pokud mají dostatek pohybu a aktivity. Ideální je oplocená zahrada, kde se Váš čtyřnohý přítel může vyřádit. Psi z renomované chovatelské stanice budou mít pravděpodobně pevnou povahu. Budou také dobře vycházet s ostatními psy.
Labradoodle může být skvělým společníkem pro děti, pokud je naučíte, jak se ke psům chovat. Nikdy však nenechávejte malé děti se psem samotné. Pokud je labradoodle od štěněte socializován s kočkami, bude s nimi vycházet dobře. Předpokladem je spolupráce ze strany kočky. Jeho instinkt lovce však mohou dráždit malá zvířata, jako jsou morčata nebo křečci.
Labradoodle je vhodný pro všechny milovníky psů, kteří rádi tráví spoustu času se svým psem v přírodě. To platí pro rodinu, osamělého seniora, začátečníka nebo zkušeného majitele psa.
Je labradoodle vhodný pro alergiky, kteří chtějí mít možnost žít se zvířecím společníkem? Bohužel neexistuje žádná záruka. Labradoodle může línat, takže už jen z tohoto hlediska by byl lepší volbou pudl, který nelíná vůbec. Alergeny se však stejně nenacházejí v chlupech, ale ve slinách zvířat. Pokud jste alergičtí na zvířecí srst, poraďte se před výběrem konkrétního psa se svým lékařem.
Pokud chcete labradoodla, nejprve si položte otázku, zda by nebyl lepší labradorský retrívr nebo pudl. Tato plemena jsou totiž chována kontrolovaně. To znamená, že máte mnohem větší šanci najít renomované chovatele. Ti Vám mohou poskytnout i rodokmen Vašeho nového zvířecího spolubydlícího.
Průkaz původu je víc než jen kusem papíru. Je podložen testy chovnosti rodičů. Představuje také jistotu rodokmenu a alespoň minimální kontrolu, neboť chovatel je členem sdružení.
Ne tak u labradoodla. Rodičovská zvířata často neprošla testem chovnosti a nejsou vhodná k chovu. Lze předpokládat, že nejvhodnější pudlové a labradoři pro chov se používají i pro další chov příslušných plemen.
Trváte i přes výše zmíněné na labradoodlovi? Ujistěte se, že všechna zdravotní vyšetření rodičů jsou písemně doložena a že rodiče mají rodokmen. Bylo by absurdní platit vysokou cenu za psa neznámého původu. Co se cen týče, prodejci labradoodlů se rádi přibližují seriózním chovatelům.
Australský labrador nabízí větší jistotu. Doporučenými kontaktními místy v Evropě jsou „Australian Labradoodle Association Europe“ (ALAEU) nebo nadace „Australian Labradoodle Founders Alliance“ (ALFA).
Zajímavé, ale také kriticky přijímané, je založení nového plemene s názvem „Cobberdog“. Je velmi podobný australskému labradoodlovi, ale mezi jeho předky jsou i irish soft coated wheaten teriéři.
Pokud hledáte dospělého psa, můžete se porozhlédnout v útulcích pro zvířata. Na nový domov tu čeká mnoho okouzlujících čtyřnohých kamarádů!
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
