Irský vlkodav

Irský vlkodav je jedním z největších psů na světě. Ve středověkém Irsku byl využíván k lovu vlků a medvědů. Dnes je chován výhradně jako rodinný pes. Bez ohledu na jeho impozantní velikost je tento chrt velmi mírný a mazlivý. Tento přátelský obr je bohužel hodně náchylný k nemocem a dožívá se poměrně nízkého věku.

Povaha

Ležet na měkké pohovce a tulit se k majiteli – tak se irský vlkodav cítí nejpohodlněji. Něžný obr rád zapomíná, že je jedním z největších psů na světě, a ne nějaký malý pejsek do klína. Jeho lehce bouřlivá povaha porazí nejen několik váz, ale také některé – ne dost pevně stojící – členy rodiny. V podstatě je ale irský vlkodav laskavý pes, který nepotřebuje víc než být blízko své rodiny.

Jemný obr se smyslem pro rodinu

Toto plemeno je velmi oddané a orientované na člověka. Vlkodav stále hledá oční kontakt se svým majitelem a ujišťuje se, že ten mu věnuje dostatečnou pozornost. Chovat tyto společenské psy venku v kotci tedy nepřichází v úvahu. Irský vlkodav zbožňuje děti a nejvíc si užívá, když je celá rodina pohromadě.

Vlkodav se dokonce i s cizími lidmi setkává otevřeně a přátelsky – přinejmenším dokud přicházejí s dobrými úmysly. Díky jeho vnímavému a ostražitému charakteru rychle pozná, když to s jeho rodinou někdo nemyslí dobře. Pokud je to nutné, statečně zasáhne. Kvůli nedostatečné ostrosti však není vhodný jako hlídací pes. Nicméně: který zloděj by chtěl zkoušet trpělivost tohoto čtyřnohého obra?

Nepodceňujte potřebu běhu a lovu

Vnitřní klid, který tento impozantní pes vyzařuje, je pozoruhodný. Není příliš náročný, je trpělivý a snadno se přizpůsobuje různým každodenním situacím. Vrozená vyrovnanost vlkodavů by však neměla zakrýt skutečnost, že tento pes byl původně lovcem a běžcem. Jako lovec a chrt má stále velmi výraznou potřebu běhat a ani jeho lovecký instinkt by neměl být podceňován.

Potřebu rychlého pohybu lze u vlkodava uspokojit při coursingu, závodech chrtů nebo ve speciálních zařízeních. Při společných procházkách, jízdě na kole nebo při jízdě na koni je lepší mít vlkodava na vodítku. Jeho vnitřní lovecký instinkt se totiž může kdykoli projevit.

Proč je důležitá důsledná výchova

Vzhledem k velikosti a loveckému instinktu irského vlkodava je zásadní důsledný a láskyplný výcvik. Pokud se pes brzy naučí nejdůležitější příkazy, můžete mu později dopřát více svobody. Obecně byste však od tohoto plemene neměli očekávat slepou poslušnost. I přes svou orientaci na člověka vykazuje inteligentní a sebevědomý irský vlkodav někdy určitou tvrdohlavost. Někdy mu trvá o něco déle, než reaguje na povely. S trochou znalostí výcviku psů a s potřebnou důsledností, láskou a trpělivostí přinese tento přátelský pes spoustu radosti.

© olgagorovenko / stock.adobe.com

Vzhled

„To je poník?“ Takové poznámky nejsou na procházkách s irským vlkodavem nic neobvyklého. Není divu, že s průměrnou kohoutkovou výškou od 81 do 86 cm přitahuje tento pes pozornost. Nenáročný irský vlkodav je jedním z největších psů na světě.

Ve standardu plemene je u samců uvedena jeho minimální velikost 79 cm, u fen 71 cm. Rekordem tohoto plemene byla kohoutková výška 106 cm. Obří čtyřnozí přátelé mají přirozeně i odpovídající hmotnost. Samci váží nejméně 54,5 kg, feny nejméně 40,5 kg.

Drsnosrstý chrt se širokou škálou barev

I přes svou majestátní velikost a značnou váhu nepůsobí irský vlkodav neohrabaným dojmem. Jako typický chrt má štíhlou svalnatou postavu a hluboký hrudník. Složené uši jsou umístěny vzadu na úzké lebce. V poměru k velikosti těla jsou relativně malé.

Srst vlkodava je drsná a tvrdá (drátovitá). Je schválena v následujících barvách:

• bílá
• šedá
• černá
• srnčí hnědá
• červené
• žíhaná

Irský klub chovatelů také akceptuje jakékoli barevné variace, které se vyskytují u deerhounda.

Historie

Irský vlkodav není jen jedním z největších plemen psů na světě. Je také jedním z nejstarších. Stejně jako u jeho blízkého příbuzného, greyhounda, leží původ vlkodava pravděpodobně v arabském světě. Archeologické nálezy dokazují, že již ve starověkém Egyptě existovali velcí psi podobní chrtům. Ti pak přišli do Evropy a na Britské ostrovy s Kelty ve třetím století před naším letopočtem.

Velcí a silní psi vhodní pro lov vlků, medvědů, divokých prasat a losů byli ve starověkém a středověkém Irsku velmi žádaní. Mezi vysokou šlechtou, která měla výhradní právo tyto impozantní lovecké psy vlastnit, byli vlkodavové (lovci vlků) velmi rozšířeni. Irský vlkodav se stal symbolem šlechtického stavu a žádaným darem pro další evropské královské rodiny.

Od symbolu šlechtického stavu k nezaměstnanému lovci vlků

Stejně jako pro mnoho dalších loveckých psů byl vynález střelné zbraně pro irského vlkodava osudný. Díky zbraním se lovečtí psi stávali nepotřebnými, takže vlkodav byl stále vzácnější. V polovině 17. století byl vydán zákaz vývozu těchto psů z Irska, aby byly zachráněny alespoň poslední kusy. Stavy plemene se však dále snižovaly. Vyhynutí vlka ve Velké Británii a Irsku kolem roku 1800 uštědřilo vlkodavům další ránu. V polovině 19. století toto plemeno prakticky vyhynulo.

Za skutečnost, že irský vlkodav stále existuje a je uznán organizací FCI, vděčíme Skotu Georgi Grahamovi. Graham křížil několik posledních žijících vlkodavů s deerhoundy, dogami, barzoji a dalšími plemeny. Výsledkem byl „nový“, poněkud silnější a větší vlkodav, který byl poprvé představen na výstavách koncem 70. let 19. století. Brzy byl uznán britským chovatelským klubem.

Chov a rozšíření dnes

Na konci 19. a počátku 20. století přišla první chovná zvířata do Severní Ameriky a na evropský kontinent. Kvůli dvěma světovým válkám však tato populace téměř úplně zmizela. Počet nových vrhů rostl v polovině 20. století jen pomalu, přičemž většina z nich byla zaznamenána na Britských ostrovech a v Severní Americe. Od sedmdesátých let chov irského vlkodava v kontinentální Evropě rozšiřuje. Mimo anglosaský region je však tento velký pes stále vzácný.

Primární chovatelský cíl: zdraví

Stejně jako (téměř) všechna obří plemena má irský vlkodav bohužel špatné zdraví. Chov stále větších a rychlejších psů vedl k tomu, že se zdraví plemene dostalo do pozadí. Průměrná délka života vlkodavů je dnes jen šest až sedm let. Podle studie publikované v roce 2005 se pouze 9 procent všech vlkodavů dožije 10 let nebo více. Většina zemře před dosažením věku 8 let a někteří dokonce jen v pěti letech věku. Tato poměrně krátká délka života vedla mnoho chovatelů k přehodnocení chovu. Pro seriózní chovatele se zdraví plemene stalo opět nejvyšší prioritou.

© Isabelle / stock.adobe.com

Jaké jsou typické nemoci plemene?

Problémy s kostmi a klouby, jako je DKK (dysplazie kyčelního kloubu) a DLK (dysplazie loktů), jsou jedním z nejčastějších onemocnění. Dalšími často diagnostikovanými chorobami jsou srdeční onemocnění, torze žaludku, epilepsie a rakovina kostí. Samozřejmě že ne každý irský vlkodav onemocní jednou z těchto chorob. Riziko je však poměrně vysoké ve srovnání s jinými zdravými plemeny psů. O to důležitější je pečlivě vybírat chovatele.

Co je třeba zvážit před pořízením psa tohoto plemene

Zájemci o irského vlkodava by v žádném případě neměli brát téma nemocí na lehkou váhu. Samozřejmě by Vás to nemělo od nákupu plemene odradit. Při výběru správné chovatelské stanice byste měli věnovat zvýšenou pozornost zdraví chovné linie.

Chovatel Vás samozřejmě bude ujišťovat, že jeho psi jsou zdraví. Rodičovská zvířata také mohou vypadat zdravě. Neměli byste se ale spoléhat pouze na toto. Nechte si ukázat rodokmen štěňat a věnujte pozornost tomu, kolik let je prarodičům a jejich sourozencům. S chovatelem se osobně setkejte. Na místě se sami přesvědčte, jak důležité je pro chovatele zdraví a pohoda jeho zvířat.

Kolik stojí irský vlkodav?

Je samozřejmé, že štěně ze zdravé linie, které prošlo všemi zdravotními testy, má určitou cenu. Aktuální cena štěněte od renomované chovatele je kolem 35 000 až 50 000 korun. Rozhodně byste neměli podlehnout domnělým „výhodným“ obchodům z internetu nebo z novin. Není neobvyklé, že ušetřené náklady za pořízení psa uhradíte dvoj až trojnásobně v podobě veterinárních účtů.

Jak udržet irského vlkodava zdravého

Odpovědnost za zdraví plemene však nenese pouze chovatel. Jako kupující jste také zodpovědní za zachování zdraví svého psa. Koneckonců není to jen genetická výbava, která rozhoduje o tom, zda pes později onemocní. Výživa, péče a správný chov zvířete mohou riziko uvedených onemocnění zvyšovat nebo naopak snižovat.

Výživa irského vlkodava

Objevte náš výběr granulí nebo konzerv a kapsiček pro psy!

Jak se liší zdravé krmivo od krmiva nevalné kvality? Je suché krmivo lepší než mokré, je BARF lepší než vařené jídlo? Názory na správnou výživu psů jsou stejně různorodé jako regál s krmivem pro domácí zvířata v supermarketu.

Otázka formy výživy není tak důležitá jako otázka, co by mělo a nemělo krmivo pro psy obsahovat. Stejně jako všichni psi, i vlkodavové potřebují především maso. To by mělo být doplněno zeleninou, rýží, bramborami nebo těstovinami.

V krmivu pro psy je často neúměrně vysoký podíl obilnin. Přidávají se také nepotřebné přísady, jako je cukr, sója nebo dochucovadla. Měli byste se proto vždy ujistit, že krmivo má dobré složení. Krmivo by mělo mít velký obsah kvalitního masa, zeleniny a jen malé množství obilnin. A to bez ohledu na to, zda psovi vaříte sami nebo používáte hotové krmivo.

© zuzule / stock.adobe.com

Kolik krmiva sežere irský vlkodav?

Velký pes jako irský vlkodav bude samozřejmě potřebovat více krmiva než malý jezevčík. Ale i pro něj platí: čím hodnotnější je krmivo, tím méně ho potřebuje. Jinými slovy: nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Dobré krmivo optimálně pokrývá nutriční potřeby psa.

Nezáleží ani tak na plemeni psa jako na jednotlivých faktorech. Věk, váha, výška a úroveň aktivity jsou rozhodující. Sportující pes vyžaduje samozřejmě více energie než ten, který se jako rodinný pes pohybuje jen minimálně.

Stejně tak štěně potřebuje jiné složení potravy než dospělý pes. Vlkodavové velmi rychle rostou. Jejich růst nesmí být ještě dodatečně podporován nadměrným přísunem energie. Příliš rychlý růst v prvních měsících života totiž často později vede k bolestivým kloubním problémům (např. DKK). Nesprávný poměr vápníku a fosforu v potravě může mít také negativní vliv na růst kostí mladého psa.

Kromě správného složení krmiva můžete pro zdraví svého vlkodava udělat ještě více. Vyvarujte se chůze po schodech nebo jiných prudkých pohybů, a to zejména ve fázi růstu. Tyto pohyby mohou psa přetěžovat a později také vést k onemocnění kostí a kloubů.

Vlkodavové, stejně jako všichni velcí psi, mají sklon k nebezpečným torzím žaludku. Po krmení byste měli zajistit přiměřený odpočinek. Doporučuje se také rozdělit denní krmnou dávku na přibližně dvě až tři porce.

Osvědčily se také výškově nastavitelné misky na krmivo, které dokážou držet krok s rychlým růstem psa. Zároveň brání tomu, aby se pes při jídle příliš skláněl a musel zaujímat nevhodnou pozici.

Chov a péče o vlkodava

Klidná mysl irského vlkodava vede k tomu, že většinu toho, co mu jeho pán nabízí, přijímá se stoickým klidem. Ať už jde o krmivo, způsob každodenního pohybu nebo jiné podmínky chovu.

Dokonce i nemoci nese statečně, často do té doby, kdy už je příliš pozdě. Nespoléhejte se na to, že Vám pes dá vědět, když se něco bude dít. U tohoto plemene by to mohlo mít špatné následky.

Ujistěte se, že Váš pes dostává správné krmivo a má potřebné množství pohybu. Pamatujte, koneckonců je to lovec a chrt. Velmi pečlivě sledujte možné změny v chování, pohybech nebo změny na jeho těle (například přírůstek nebo úbytek hmotnosti). Mohou to být první indikace nemoci a měly by být objasněny veterinářem. Také změny ve struktuře srsti mohou naznačovat nesprávnou výživu nebo jiná onemocnění.

Péče o srst u drsnosrstých vlkodavů je poměrně nenáročná. Občasné kartáčování je proto naprosto dostačující. Svého psa byste však měli vždy pečlivě prohlédnout.