Ležící Dalmatin pózuje na bílém pozadí
Střední až velký Dalmatin s nezaměnitelným černobílým zbarvením je pes, který se těší z pohybu a rád vyhledává tělesné a duševní výzvy.
Poznávacím znakem Dalmatinů je jednoznačně bílá srst s černými/hnědými tečkami. To je mezi plemeny jedinečný úkaz, který vznikl díky genetické mutaci. Jedinečné tmavé puntíky, které jsou ideálně symetricky rozloženy po celém těle, jasně vynikají na jinak čistě bílé srsti. Kulaté puntíky s průměrem 2-3 cm by měly mít jednotnou černou nebo játrovo-hnědou barvu.
Dalmatini se rodí čistě bílí, teprve po 10 až 14 dnech se u nich objevují jejich typické znaky. Do konce prvního roku života jsou všechny puntíky plně vyvinuty. Velké černé fleky nejsou podle plemenných standardů uznávány. Zvířata, u nichž se vyskytnou, bývají vyloučena z chovu. U psů s černými puntíky jsou oči tmavě hnědé, u psů s hnědými puntíky se objevuje jantarová barva.
© serova_ekaterina / stock.adobe.com
Hladká bílá krátká srst Dalmatinů je velmi hustá, ale bez hřejivé podsady. Zdůrazňuje dobře proporcionální a atletickou postavu, která dává Dalmatinovi velmi elegantní chůzi. Štíhlé tělo se vyznačuje silnými rovnými zády a svalnatými rameny.
Krk je dlouhý a silný a stejně jako na hlavě, ani zde nejsou vrásky. Zaoblené visící uši jsou usazeny vysoko na poměrně úzké lebce a leží na hlavě. Srpovitý tenčící se ocas může dosahovat až k hleznovým kloubům.
Dalmatini patří se svou velikostí 56 až 62 cm (u samců) ke středním až velkým plemenům. Feny jsou o něco menší (54 až 60 cm) a jsou také mírně lehčí. Zatímco psi váží standardně 27 až 32 kg, hmotnost dospělé feny by měla být v ideálním případě mezi 24 a 29 kg.
Dvě věci jsou pro tohoto výrazného psa důležité: Blízkost k rodině a dostatek pohybu. Dalmatini jsou velmi živí rodinní psi, kteří jsou doma sice klidní a umazlení, venku ale dokážou podávat nejlepší běžecké výkony. Tito aktivní a sportovní psi jsou pravými vytrvalými běžci. Běh vedle kola nebo doprovod páníčka při běhání poskytuje tomuto psovi mnoho radosti.
Ale také plavání, hraní nebo dlouhé procházky v lese a na poli, kde se pes může volně pohybovat – to vše a početné psí sporty mohou posloužit k zabavení Dalmatina. Tento černobílý uzlíček plný energie vyhledává fyzické a duševní výzvy a při učení malých triků se ukazuje jeho nadšení pro učení.
© ezzys / stock.adobe.com
Dalmatini jsou rádi ve společnosti – ať už se svou rodinou, nebo jinými zvířaty. Tito psi jsou nejraději, když mohou být všude s Vámi. Dokážou se velmi snadno přizpůsobit a jsou skvělými společníky, pokud jsou fyzicky a psychicky zaneprázdněni. Jsou velmi citliví a v případě napětí v rodině se raději stáhnou.
Také ve výchově se ukazuje charakter psů, kteří vyžadují lásku: psi reagují více na chválu, než na přehnanou přísnost. Při nucení a přílišném tlaku se sebejistý Dalmatin stává tvrdohlavým, v důsledku čehož pak jedná podle své vůle, což ve většině případů není v páníčkově zájmu.
V dobrých rukou, které psovi ukazují cestu důsledným, ale láskyplným způsobem spolu s dostatkem pohybu, se Dalmatin ukazuje jako stále přátelský a otevřený rodinný pes. Návštěvníci jsou sice okamžitě ohlášeni, ale agresivní nebo úzkostné chování je tomuto mírumilovném plemeni zcela cizí. V životě s dětmi ukazuje hodně trpělivosti a hravosti — ale zároveň nechce být zneužíván jako „hračka“.
Stav, kdy se z plemene stane módní záležitost, s sebou většinou přináší nevýhody. Se zvýšeným chovem, při kterém jde především o zisk, jdou často mimo důležité vlastnosti, jako zdraví a stabilní povaha. Je tedy příjemné pozorovat, jak se boom okolo Dalmatinů po slavném filmu opět uklidnil. Chov tohoto plemene přeci jen vyžaduje rozhled a velkou dávku zodpovědnosti, jelikož Dalmatini často trpí nemocemi, které jsou pro toto plemeno typické.
Ve srovnání s jinými plemeny psů se rodí velké množství hluchých štěňat Dalmatinů. Vědci již dávno zjistili, že hluchota psů je spojena s bílou barvou srsti. Toto se ovšem týká nejen Dalmatinů, s větším množstvím bílé srsti se zvyšuje riziko hluchoty u všech plemen.
Navzdory těmto raným poznatkům nebyl vyvinut žádný genetický test, který by dokázal zjistit sklony k hluchotě. Důvodem je komplexní dědičnost hluchoty, která souvisí hned s několika geny. Neslyšící psi tak mohou mít zcela zdravé rodiče, zatímco dva hluší rodiče mohou mít zcela zdravá mláďata. Aby bylo možné vyloučit, že je Vaše štěně postiženo hluchotou, měli byste si při koupi štěněte nechat předložit výsledek testu sluchu.
Dalším zdravotním problémem Dalmatinů je narušený systém transportu kyseliny močové na základě geneticky podmíněné poruše metabolismu. Oproti jiným psům se kvůli tomu u Dalmatinů tvoří rychleji močové kameny. Přestože všichni čistokrevní Dalmatini vykazují silně zvýšený obsah kyseliny močové v moči, netvoří se močové kameny u všech.
Bohužel, žádný chovatel čistokrevných Dalmatinů nemůže zabránit rozvoji urolitiázy, ale majitel může snížit riziko s pomocí správné výživy.
U Dalmatinů se doporučuje krmivo s nízkým obsahem purinu. Eliminací purinu, který se nachází v hovězím mase, vnitřnostech, rybách a kvasnicích, lze snížit obsah kyseliny močové v moči. Takto lze snížit i riziko tvorby močových kamenů.
Vzhledem k tomu, že Dalmatini často trpí alergiemi, doporučuje se u mnoha zvířat krmení speciálním dietním krmivem. Ačkoli lze dosáhnout úspěchu také s běžným suchým krmivem s nízkým obsahem bílkovin (cca. 15 %), takové krmivo většinou nesplňuje speciální výživové požadavky Dalmatinů. V každém případě se doporučuje konzultace výživového plánu s veterinárním lékařem.
Objevte náš výběr krmiv pro psy speciálně navržených pro Dalmatiny!
Ať už zvolíte granule, konzervy nebo BARF: je důležité, aby Váš Dalmatin hodně pil a byl zásoben dostatečným množstvím tekutin. Časté močení snižuje pravděpodobnost tvorby močových kamenů. Kromě toho je vhodné u Dalmatinů naplnit misku na krmivo pouze jednou denně, nejlépe odpoledne.
Rozhodujícím faktorem pro zdravý a dlouhý život Vašeho Dalmatina je nejen zdravá genetika, ale také zdravá strava a přirozený chov. Přirozený chov znamená u Dalmatina dostatek pohybu a zábavy. Volný výběh v zahradě a krátká procházka tomuto sportovnímu a vytrvalému psovi nestačí ani zdaleka.
Majitelé Dalmatinů by měli pro své psy denně připravit sportovní zábavný program, který by měl trvat nejméně dvě, v lepším případě tři až čtyři hodiny. Dlouhé procházky v přírodě, koupání v potoce nebo jezeře, běhání, jízda na kole a koni jsou jen mála příklady toho, jak můžete zabavit Vašeho Dalmatina. Tito učenliví psi plní života budou také nadšeni z klikr tréninku, tance se psem, agility, výcviku k poslušnosti nebo při hledacích hrách.
Je samozřejmé, že pes s těmito požadavky není psem pro pecivály. Dalmatin potřebuje aktivní rodinu, která sdílí jeho touhu po pohybu. Kromě radosti ze sportu nebo společných výletů do přírody by měla rodina věnovat psovi spoustu času.
Pro plně zaměstnané lidi nejsou tito psi zcela jistě správnou volbou. Kromě toho byste měli být připraveni integrovat psa do rodiny jako plnohodnotného člena. I když by pes neměl být v rámci rodiny na nejvyšším místě, potřebuje tento sociální čtyřnohý přítel těsný kontakt se svými lidmi, spoustu lásky a náklonnosti. Příliš dlouhá osamělost nebo dokonce ani pobyt v kotci není nic pro Dalmatina.
© DoraZett / stock.adobe.com
Na rozdíl od fyzických a duševních výzev, které s sebou nese chov Dalmatina, péče o tohoto psa je poměrně jednoduchá.
Stačí, když je krátká, hladká srst příležitostně kartáčována a otřena vlhkým hadříkem. Pouze během období výměny srsti (dvakrát ročně) by měla být srst denně vyčištěna gumovým kartáčem nebo rukavicí s nopy, které jsou vyráběny za tímto účelem.
Kromě péče o srst by měly být pravidelně kontrolovány a čištěny oči, uši, zuby a drápky. Čím více se tyto krátké „kontroly“ a péče stanou rutinou, tím rychleji je Váš pes zvládne. A o to více času máte poté na sportovní aktivity se svým tečkovaným miláčkem!
K dnešnímu dni je původ Dalmatinů nejasný. Četné teorie jsou založeny pouze na předpokladech. Kromě regionu Dalmácie na chorvatském pobřeží přichází v úvahu Itálie, Anglie, Turecko a severní Indie.
Obrázky na řeckých freskách a hrobech starověkých egyptských faraonů naznačují, že předkové tečkovaných psů žili již před více než 1000 lety. Jaký účel a úlohu měli původně tito psi a odkud pochází jejich název, bohužel není známo.
Stará historická díla, ve kterých se Dalmatin objevuje jako turecký pes, dalmatský pes, Petit Danois, tygří pes nebo bengálský lovecký pes dokazují alespoň to, že charakteristický bílo-černý pes existoval ve středověku a že byl zejména od konce středověku v evropských šlechtických domech a mezi vyšší společenskou třídou populární.
Zejména v Anglii byl používán jako ušlechtilý ochránce kočárů. V Americe se proslavil coby doprovod hasičských vozů, které byly původně taženy koňmi. Nápadný Dalmatin běžel před vozem a zajišťoval volnou cestu coby „živá siréna“. Dodnes složí několika americkým jednotkám hasičů jako maskot.
Jakmile začal v 19. století chov mnoha plemen a byly dány jisté standardy pro různá plemena, došlo k uznání Dalmatina, jakožto samostatného plemene. V roce 1890 byla založena první jednotná a oficiální norma.
Navzdory první a druhé světové válce a ztrátě jeho úkolu, kdy už Dalmatin kvůli motorizaci nemohl sloužit jako doprovod kočárů, se toto plemeno prosadilo i nadále.
Dnes nemá sice žádné speciální úlohy, ale stal se z něj společník a rodinný pes. Nicméně poptávka po charakteristickém plemeni psa, která zažila skutečný boom po slavném filmu „101 Dalmatinů“, se opět vrátila do normálu.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
