© Dogs / stock.adobe.com
Appenzellský salašnický pes je pracovní pes každým coulem.
Appenzellský salašnický pes není nic pro gaučové povaleče. Tento čistokrevný pes pochází ze švýcarského kantonu Appenzell. Byl chován jako farmářský a pastevecký pes. Je proto doslova nabitý energií. Se sportovním majitelem, který mu nabídne dostatek pohybu, se bude cítit dobře i v roli rodinného psa.
Sehnat stádo 200 kusů zvířat z rozlehlé oblasti není pro appenzellského salašnického psa žádný problém. Je obratný, vytrvalý a nejraději stále v pohybu. Natáhnout si tlapky a jen tak líně ležet? To není pro něj.
Toto plemeno bylo původně chované jako čistě pracovní pes pro švýcarské farmáře a pastevce. Přirozeně vrozené nadšení k práci, vytrvalost a ochota učit se předurčují toto plemeno k hlídání a hnaní stáda. Tento univerzální pracovní pes bývá nasazován jako lavinový a záchranářský pes. Hodí se také pro řadu psích sportů.
Jeho nepodplatitelná bdělost, loajalita a odvaha z něj také činí ceněného hlídacího psa a ochránce. Jako všímavý pozorovatel je velmi spolehlivým strážcem domu. Rád oznamuje svou bdělost hlasitým štěkáním. Appenzellský salašnický pes rozhodně není tichým společníkem.
Rád si zaštěká – ať už při hlídání, hraní nebo jednoduše z lásky a nadšení. Jasný hlas je pro toto plemeno charakteristický. Jeho výraznou radost ze štěkání však můžete korigovat důslednou výchovou na přijatelnou úroveň.
Appenzellský pes je považován za velmi poslušného a ochotného učit se. Je loajální ke svému pánovi a vždy spolehlivě plní úkoly, které mu byly přiděleny. Je inteligentní a má zvláštní pozorovací schopnosti. Empatický pes může rychle vyhodnotit gesta a mimiku svého pána a podle toho reagovat.
Přes svůj temperament je velmi společenský a zejména se svým pánem má velmi blízký vztah. Je ale také velmi šťastný s ostatními členy rodiny. Živý pes miluje hraní a dovádění s dětmi. Může se ale stát, že z bujarosti a čisté radosti ze hry „štípou“ své lidské kamarády do nohou. To je sice přátelské, ale přesto nežádoucí chování. Stát se to může zejména u mladých psů. Se správnou kombinací lásky a důslednosti je však soužití s appenzellským psem obvykle velmi bezproblémové a harmonické.
Švýcarský pes také dobře vychází s ostatními zvířaty v domácnosti. K cizím lidem přistupuje zprvu nedůvěřivě, ale nepůsobí agresivně ani nekouše. Ve skutečném nebezpečí by ovšem neváhal bránit své „chráněnce“.
Appenzellský salašnický pes je ideálním společníkem pro sportovní rodiny. Majitelé ocení jeho neúplatnou ostražitost, stejně jako jeho loajalitu a odolnost.
© kurtzemedia / stock.adobe.com
Sebevědomá povaha a živý temperament jsou u této rasy vidět na první pohled. Svižné pohyby a chytrácký výraz obličeje rychle odhalí, s kým máte tu čest. A když se ozve jeho jasný, silný štěkot, může si být jistý, že ho jeho protějšek bude respektovat.
Appenzellský salašnický pes byl původně chován zejména pro své pracovní schopnosti. Na krásu se tolik nedbalo. Za svůj vzhled se ale nemusí vůbec stydět.
Středně velký, téměř kvadratický pes je v každém ohledu proporcionální. Jeho svalnaté, pružné tělo dosahuje výšky v kohoutku 52 až 58 cm. Feny jsou s výškou 50 až 54 cm jen o něco menší. Hmotnost, která není ve standardu specifikována, se pohybuje mezi 25 a 32 kg.
Hlava musí být v souladu s tělem. Je mírně klínovitého tvaru, má ploché čelo a nepříliš výrazný stop. Trojúhelníkové uši jsou vysoko posazené. V klidu jsou sklopené a přiléhají k lícím. Když pes zbystří, uši se v místě přisazení k hlavě zvednou a tvoří s hlavou trojúhelník.
Malé oči mandlového tvaru mají barvu od tmavě hnědé po světle hnědou a jsou posazené mírně šikmo.
Pod silným krátkým krkem leží široký a hluboký hrudník s jasným předhrudím. Charakteristický je jeho velmi chlupatý ocas, který je zatočený a nesený těsně nad úrovní zad.
Barva jeho srsti je stejně symetrická jako jeho postava. Vrchní srst je černé základní barvy s rovnoměrnými bílými a hnědočervenými znaky. Z temene hlavy k tlamě a od brady k hrudi vede jasně bílá lysina. Tlapky a špička ocasu jsou také bílé. Kromě typické černé je jako základní barva povolena také hnědá havana.
Pevná, krátká srst je lesklá a pod ní se skrývá hustá podsada. Pastevecký pes ze švýcarských Alp má tak spolehlivou ochranu proti dešti, větru a chladu.
Povaha a vzhled salašnického psa jsou dokonale přizpůsobeny podmínkám v jeho domovském regionu. Jak název napovídá, pochází ze švýcarských Alp. Appenzellský salašnický pes se vyvinul v dokonalého pasteveckého psa.
Přesný původ plemene není znám. Předpokládá se, že jeho předky lze nalézt u psů, kteří doprovázeli Římany na jejich křížových výpravách přes Alpy.
Prvními chovateli tohoto plemene byli farmáři z kantonu Appenzell. Psi byli chováni hlavně pro jejich pracovní schopnosti. Dodnes se appenzellští salašničtí psi úspěšně využívají jako pastevci a jako hlídací psi na farmách. Jejich úžasná všestrannost jako pracovního psa byla poprvé popsána v roce 1853 v časopise „Život zvířat v alpském světě“.
Prvním mecenášem tohoto plemene byl švýcarský lesmistr Max Sieber. Právě on na konci 19. století předal Švýcarské kynologické společnosti (SKG) první specifikaci plemene appenzellského salašnického psa.
V roce 1898 bylo na mezinárodní výstavě psů poprvé představeno osm zástupců appenzellského psa v nové třídě salašnických psů. Curyšský geolog a kynolog profesor Alberta Heima se velmi angažoval za švýcarské salašnické psy. Appenzellský salašnický pes zaujal jeho pozornost nejvíce. Na návrh profesora Heima byl v roce 1906 založen první klub tohoto plemene.
Klub appenzellského salašnického psa měl propagovat cílevědomý chov plemene a zachovat a podporovat přirozenost farmářských psů. V roce 1914 Heim ustanovil první platný standard plemene.
Dnes je appenzellský salašnický pes nezávislým plemenem psa uznaným FCI. Fédération Cynologique Internationale uvádí toto plemeno pod číslem 46 ve skupině 2 „Pinčové, knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi“ v sekci 3 „Švýcarský salašnický pes“.
Skupinu švýcarských salašnických psů tvoří appenzellský salašnický pes společně s velkým švýcarským salašnickým psem, bernským salašnickým psem a entlebušským salašnickým psem.
© michaklootwijk / stock.adobe.com
Například na rozdíl od bernského je appenzellský salašnický pes stále spíše vzácným plemenem psa s poměrně malou chovnou základnou. Jeho milovníky najdete nejen ve Švýcarsku, ale také v Německu, Rakousku, České republice, Finsku a dalších zemích.
Švýcarská nadace ProSpecieRara si dala za úkol chránit biodiverzitu vzácných rostlin a živočichů a chránit přirozenost. Také appenzellského salašnického psa si tato nadace vzala pod svou ochranu.
Poměrně malá chovatelská základna appenzellského salašnického psa a omezený počet vhodných chovných zvířat vyžadují velmi zodpovědný a pečlivý chov. Jedině tak lze předejít dědičným chorobám typickým pro toto plemeno.
Pouze asi 10 procent štěňat registrovaných v letech 1963 až 2012 ve švýcarském klubu appenzellského salašnického psa bylo schváleno jako vhodní pro chov.
Zodpovědní a seriózní chovatelé nemají zájem mít co nejvíce štěňat a prodat je tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu! V popředí jejich zájmu stojí spíše zdraví a zachování vynikajícího dědictví tohoto čistokrevného psa. Komplexním vyšetřením rodičovských zvířat a štěňat a přísnými směrnicemi chovu by mělo být sníženo riziko onemocnění.
Mezi nejčastější pro plemeno specifické choroby patří problémy s klouby (dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loktů, osteochondróza). Mohou se vyskytnout srdeční vady a s věkem kožní problémy, jako jsou kožní nádory.
Je zřejmé, že četná vyšetření na tyto nemoci stojí chovatele spoustu peněz. Chovatelé musí hradit členství v klubu, krytí feny, cestovní výdaje, krmivo a veterinární péči.
Za zdravé, dobře ošetřené, opakovaně odčervené a očkované štěně byste měli očekávat cenu nejméně 25 000 až 30 000 Kč. Zdravý pes poskytne vám i vaší rodině radost a loajalitu po dobu přibližně 12 až 13 let svého života. To za takovou cenu stojí.
Abyste se u vašeho psa vyhnuli nadváze, je nezbytné s ním hodně cvičit. Jako původní pracovní pes potřebuje enormní množství pohybu a aktivity. Appenzellský salašnický pes určitě není pes pro lenochy! Jeho živý a vytrvalý temperament vyžaduje velmi sportovního majitele. Takovémuto psovi je nutné poskytnout víc než jen každodenní povinné procházky. Jako náhrada za pastevectví jsou ideální psí sporty jako agility. Appenzellský pes si ale také užije běhání u kola nebo trekking (dlouhé túry se psem).
Ve srovnání s potřebným pohybem zabírá péče o vašeho mazlíčka velmi málo času. Příležitostné vykartáčování krátké srsti je naprosto dostačující.
Pokud je váš pes fyzicky a psychicky zaneprázdněn, bude výchova tohoto učenlivého psa také velmi snadná. S appenzellským psem se díky jeho empatii, rychlému chápání a ochotě se učit dostaví úspěchy velmi brzy. Stejně jako všichni psi však i on potřebuje při výcviku určitou přísnost a důslednost.
Povely musí být jasné. A musíte je také často opakovat. Tak vštípíte psovi určitá pravidla chování nebo například zmírníte již v rané fázi jeho vrozenou tendenci štěkat. V mnoha případech se vyplatí také navštěvovat psí školu. Ale to nejdůležitější pro harmonické soužití mezi psem a člověkem je trpělivost, vzájemná důvěra a společná radost.
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
