Většina milovníků psů na první pohled pozná, že je aljašský malamut, který bývá svými fanoušky láskyplně označován také jako „mali“ nebo „mally“, jedním z psích plemen z ledového severu. Stejně jako sibiřský husky, i toto plemeno nyní našlo mnoho fanoušků z oblastí mírného podnebí. Ale tento vytrvalý čtyřnohý společník klade na své majitele zvláštní požadavky.
Aljašský malamut je největší a nejsilnější z tažných psů a tomu také odpovídá jeho vzhled: Malamut má kompaktní tělesnou stavbu s hlubokým hrudníkem a silnými rameny, která mu umožňují tahat těžká břemena. Uši jsou spíše malé a trojúhelníkové, oči mají mandlový tvar a jsou většinou hnědé – ale nikdy modré. Ocas nosí malamut ve vzpřímené poloze a mírně zahnutý podél hřbetu. Srst, která chrání před chladem, se skládá z olejové podsady a krycí srsti, která je v oblasti ramen a krku o něco delší. Barva srsti je obvykle světle šedá až černá s bílými znaky. Hlava malamuta je obvykle zdobena typickou kresbou připomínající masku nebo kapuci. V ideálním případě má pes symetrickou kresbu podle standardu. Povoleny jsou také jednolitě bílé exempláře. Aljašský malamut je opravdu mohutný pes: Samci dosahují výšky asi 63 cm v kohoutku, feny 58 cm. Váží 34 až 38 kilogramů.
Jméno „aljašský malamut“ označuje severský původ tohoto psa: nosí ho na počest svých původních chovatelů Mahlemut Inuit (Inuité). Tento kočovný národ eskymáků ze severozápadu Aljašky potřeboval silného, robustního a spolehlivého tažného psa. Aljašský malamut tak vznikl záměrným výběrem. Jeho předci jsou severské typy špiců, s nimiž má společné příbuzenství s tažnými psy: K těm patří i další klasická plemena tažných psů: rychlejší a lehčí sibiřský husky a v té době v této oblasti málo rozšířený samojed a pes grónský. Psi nejen pomáhali lovcům a rybářům jako tažné zvíře, ale také jako lovci a někdy jako strážní psi. Přestože tento typ psů existuje již po staletí a patří k původním plemenům psů, cílený chov malamutů započal až roku 1926. V roce 1935 byl oficiálně stanoven standard plemene a plemeno uznáno americkým Kennel Club (AKC). V této době se také zrodil americký klub Alaskan Malamute Club of America (AMCA). Toto plemeno získalo věhlas také díky polárním výpravám do oblastí věčného ledu. Dnes je tento silný pes využíván v závodech psích spřežení, kde nevyniká ani tak rychlostí, ale svou obrovskou vytrvalostí. Severský silák zdobí erb kanadské oblasti Yukon, která hraničí s americkým státem Aljaška – zde je národním plemenem.
Tento čtyřnohý společník potřebuje od samého začátku jasně daná pravidla, aby nezačal pochybovat o hierarchii – protože to může být u psa takovéto mohutné postavy velmi nepříjemné. Při výchově aljašského malamuta potřebujete zkušenosti a trpělivost. Suverénně mu musíte ukázat, že vy jste legitimně dvounohým vůdcem smečky – jinak se bude snažit zaujmout toto místo, protože toto plemeno má sklony k dominanci. Pokud jste získali jeho náklonnost a uznání, bude s Vámi ochotně spolupracovat. Výcvik by měl být prováděn důsledně, ale jemně a s láskou – tvrdost není u těchto citlivých čtyřnožců na místě. Mějte na paměti, že jen fyzicky vyčerpaný malamut může být dobře vychovaný – jinak bude tento tažný pes hledat jiné cesty vybití energie, což se asi u většiny majitelů nesetká s pochopením. Rozsáhlá socializace již u chovatele se důrazně doporučuje, aby pes mimo jiné bezproblémově zvládal kontakt s ostatními psy na každodenních výletech. Doporučujeme navštěvovat psí školku.
Malamut by měl mít možnost pravidelně tahat sáně nebo vůz. Velký vytrvalostní sportovec ze severu není sice tak rychlý, ale je velmi silný, což můžete specifickým způsobem podporovat. V oblastech, kde nebývá mnoho sněhu, je stále oblíbenější Weight Pulling. Pes táhne vůz o váze přizpůsobené jeho tělesné hmotnosti. Stejně jako všechny náročné sportovní disciplíny by se Weight Pulling měl trénovat pouze s dospělými jedinci ve věku od 15 měsíců. Dospělý pes by neměl být nikdy přetěžován, aby neztratil motivaci a byl zdravý. Tito psi nejsou vzhledem k jejich sklonu k dominanci vhodní pro výcvik jako strážní psi a často nemohou pobíhat volně bez vodítka, protože je u nich lovecký instinkt prostě příliš velký. Přesto milují dlouhé procházky.
Nejlepší základ může dát aljašskému malamutovi pouze chovatel s know-how a odpovědností vůči svým čtyřnohým svěřencům. Zakupte štěně výhradně od renomovaného chovatele, který je členem sdružení a který může předložit příslušné dokumenty o zdraví mateřských zvířat. Relevantní jsou například zdravotní dokumenty o dysplazii kyčelního kloubu, která se u psů této velikost vyskytuje poměrně často. Zdraví kloubů podpoříte také vhodným krmivem a dostatkem pohybu. Kromě jiného může být toto plemeno náchylné k malému vzrůstu a reaktivní dermatóze – onemocnění kůže způsobené zhoršeným vstřebáváním zinku ve střevě. Projevuje se zarudnutím, lupy a vypadáváním srsti. Vhodnou léčbou je obvykle podávání zinečnatých solí – částečně v kombinaci s dietou se sníženým obsahem vápníku.
Aljašský malamut nesnáší dobře teplo díky své konstituci a teplé srsti, která je dokonale přizpůsobena studeným podmínkám v původní vlasti. Vyvarujte se zátěži již při teplotě nad 15 stupňů a ujistěte se, že může Váš polární mazlíček v létě odpočívat na chladném místě. Při dobrém zdraví se může malamut dožít přibližně 12 let.
Samozřejmě, že aljašský malamut také potřebuje vhodnou stravu – a to je spousta masa! Zvolte krmivo pro psy s nejvyšším možným obsahem masa, abyste pokryli potřebu bílkovin Vašeho čtyřnohého společníka. Obilí nemá ve vysoce kvalitním krmivu co dělat. To platí bez ohledu na to, zda se rozhodnete pro suché nebo vlhké krmivo. Stejně jako všichni velcí psi, i aljašský malamut potřebuje po jídle zažívací přestávku, jinak hrozí riziko život ohrožující torze žaludku. Krmte ho tedy vždy až po pohybových aktivitách a pak mu dopřejte odpočinek. Dospělým aljašškým malamutům stačí dvě porce denně, štěňatům v růstové fázi podávejte až čtyři porce denně. Nezapomeňte přizpůsobit množství jídla aktuální energetické potřebě a dbejte na štíhlou postavu psa. Pokud chcete malamuta odměnit nějakou dobrůtkou, podávejte mu zdravé dentální pamlsky bez cukru. Suché žvýkací snacky uspokojí jeho přirozenou potřebu žvýkání. Ujistěte se, že má pes vždy k dispozici dostatek vody – nezapomeňte na vodu ani při delších výletech.
Péče o srst malamuta je snadná. Má ale mohutnou srst a proto doporučujeme pravidelné kartáčování. Pomozte mu zbavit se nadbytečných chlupů. Zejména na jaře a na podzim při výměně srsti ztrácí tento tažný pes podsadu v pravidelných chomáčích. Pokud se srst ušpiní, obvykle postačí suché kartáčování. Pouze v případě nouze byste měli psa vykoupat – v takovém případě použijte jemný šampon. Pravidelně kontrolujte uši a v případě potřeby je očistěte speciálním přípravkem na čištění psích uší. Někteří majitelé psů čistí svým mazlíčkům chrup pomocí speciálního kartáčku na zuby a zubní pasty. Na tento každodenní rituál byste měli psa navyknout již od štěněčího věku. Čištění zubů je považováno za nejefektivnější způsob, jak zabránit tvorbě zubního kamene a následným problémům. Pravidelně kontrolujte délku drápů a v případě potřeby je zkraťte speciálními kleštěmi.
Silný pes ze severu klade na své majitele vysoké nároky: je to pes pro zkušené majitele, kteří si poradí s jeho sklonem k dominanci a naučí ho základní poslušnosti, která je nezbytná zejména díky jeho síle. Tento aspekt je důležité vzít v úvahu před pořízením aljašského malamuta, což mnozí podceňují. Totéž platí pro potřebu sportovního vyžití.
Toto plemeno z dalekých končin Aljašky není vhodné pro chov ve městě a v bytě – malamut potřebuje prostor a přírodu. Může být chován na bezpečném oploceném místě s přístřeškem společně se smečkou. Je také možné chovat ho jako rodinného psa – v obou případech potřebuje hodně lidského kontaktu.
Je samozřejmé, že tento pes není vhodný pro chov zemích s teplým podnebím, protože by v teple trpěl. Zvažte to i v případě plánování dovolené v jižních oblastech a raději ponechte malamuta doma v dobrých rukou.
Než si aljašského malamuta pořídíte, zvažte realisticky své časové a finanční možnosti: tažný pes vyžaduje každý den dlouhé výlety do přírody – spoustu času také zabere mazlení a péče. Kromě jednorázového výdaje na pořízení psa od renomovaného chovatele musíte také počítat s výdaji za základní vybavení a v případě potřeby i vybavení pro tažení saní nebo vozu. Dlouhodobé náklady zahrnují kvalitní krmivo, veterinární vyšetření, včetně očkování a odčervení a pojištění odpovědnosti za psy. Zvažte také zdravotní pojištění.
Kromě sibiřského husky patří aljašský malamut mezi nejvíce rozšířené tažné psy, nenarazíte na něj ale tak často, jako na jeho menší příbuzné. Ve většině zemí byste však měli být schopni rychle nalézt renomovaného chovatele, který v současné době nebo v dohledné době očekává narození štěňat. Navštivte chovatele ve svém okolí a informujte se o jeho chovatelských cílech a zdravotní péči. Chovatel by měl být v každém případě členem chovatelského klubu a předávat štěňata pouze s dokladem o původu z jednoho z přidružených klubů FCI. Teprve pak si můžete být jisti, že obdržíte čistokrevného aljašského malamuta, jehož rodiče byli vybráni k chovu z hlediska typu, charakteru a zdraví. Nikdy nekupujte štěňata pochybného původu – ani ze soucitu. Kdo kupuje taková štěňata, podporuje „černé“ chovy.
Pokud hledáte dospělého aljašského malamuta, můžete se poohlédnout v útulcích – možná i kříženec si získá Vaše srdce. Rozhodněte se pro psa, který dobře zapadá do Vašich životních podmínek a Vašich zkušeností se psem. V případě potřeby se obraťte na kluby severských psů, které Vám pomohou vhodného psa najít. Je nejlepší si domluvit schůzku, kde se se psem můžete v klidu seznámit, poznat se a zjistit, zda budete tvořit skvělý tým.
Přejeme Vám spoustu zábavy se silným aljašským malamutem!
Pomeranian neohromí velikostí, ale svým přátelským přístupem, sebevědomím a energií. Není tedy divu, že si tato minivarianta špice získává stále více příznivců.
Nejmenší plemeno na světě má nejslavnější páníčky na světě a nejvyšší životní úroveň. Čivava je doma v kabelce Madony, Britney Spears nebo Paris Hilton. Přitom toto mexické plemeno je víc než jen luxusní psí společník.
