© V&P Photo Studio / stock.adobe.com
Vzteklina je smrtelné virové onemocnění, které může infikovat psy a jiné savce, stejně jako ptáky a lidi. Jedná se o antropozoonózu, která je známa již od starověku a je rozšiřovaná především psy a divokou zvěří, což znamená, že se lidé a zvířata mohou navzájem infikovat tímto onemocněním. O tomto onemocnění existují zprávy již od Řeků a Římanů a o přenosu nemoci kousnutím.
Původcem vztekliny je RNA virus z rodu Lyssavirus z čeledi Rhabdoviridae. Vzteklina se vyskytuje po celém světě, ale v několika zemích, jako je Spojené království, Severské státy, Japonsko a Austrálie, byla vymýcena různými opatřeními, jako jsou přísná imigrační pravidla a karanténa. V Evropě je liška považována za nejdůležitější rezervoár pro virus vztekliny.
V České republice nebyl, od posledních nálezů v roce 2002 do současné doby zaznamenám žádný pozitivní případ vztekliny u terestriálních obratlovců. V květnu 2005 byl v okrese Vyškov odchycen netopýr hvízdavý nakažený vzteklinou. Vzteklina u netopýrů je považována za specifickou variantu nákazy a jejím výskytem není dotčen status vztekliny prostého státu dle kritérií OIE.
Virus je přenášen hlavně slinami infikovaných zvířat, infekce se obvykle přenáší kousnutím. Je však také možný způsob infekce kontaktem slin se sliznicí nebo s povrchovými ranami. O dalších možných způsobech infekce se stále diskutuje. Z místa vstupu dochází k migraci virů do centrální nervové soustavy (CNS) a slinných žláz a stále se rozšiřuje po těle psa. První příznaky se můžou projevit od 2 do 24 týdnů. Tento čas závisí na místě vstupu viru. Čím blíže je k CNS, tím rychleji se projeví.
Průběh vztekliny zahrnuje tři fáze, které se mohou překrývat: počáteční stádium, excitační stádium a stádium paralytické. Ne všechna postižená zvířata procházejí těmito klasickými etapami. Některá zvířata mají po počátečním stádiu rovnou paralytické stádium.
Počáteční stádium obvykle trvá několik dní a je charakterizováno změnami v chování. Někteří psi se stávají nervózní a neklidní, některá zvířata jsou citlivější na světlo a hluk. Dříve uzavření psi mohou být důvěřivější a pozornější. Psi mohou i silněji slinit.
V excitačním stádiu, „zuřivého vzteku“, se psi stávají nervóznějšími, divokými a výbušnějšími. Kousají a napadají anebo jsou dezorientovaní. Slinění a potíže s polykáním jsou stále silnější.
Ve třetím stupni vztekliny, v paralýze, psi trpí paralýzou, která vede ke kómatu a smrti.
Bezpečná diagnóza vztekliny může být provedena pouze na mrtvém zvířeti. Pro diagnostiku mrtvých zvířat se obvykle používá několik testů. U živého psa je možná pouze předpokládaná diagnóza založená na příznacích a historii. Jakýkoli neočkovaný nebo neúplně naočkovaný pes, který sliní bez jakéhokoli zjevného důvodu nebo má nejasné neurologické příznaky a změny v chování, je podezřelý ze vztekliny.
Je-li podezření na infekci vzteklinou, musí být informována státní veterinární správa, které provede další opatření k potírání tohoto onemocnění. Vzteklina je choroba zvířat, která se musí hlásit.
Léčba vztekliny je u psů zakázána. Dokonce i pokus o terapii je u psů je zakázán, kvůli velmi vysokému riziku infekce lidí. Prognóza po nástupu onemocnění je i u lidí velmi špatná. Při podezření na infekci vztekliny u psů se úřední veterinární lékař na základě nařízení o vzteklině rozhodne pro další postup.
Pro psy bylo povinné očkování proti vzteklině zavedeno už v roce 1953 a tato povinnost platí dodnes. Veterinární zákon ukládá všem chovatelům psů, aby zajistili očkování štěněte ve stáří tři až šest měsíců a pak i pravidelné revakcinace během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky. Pro cesty do zahraničí psi vždy potřebují platné očkování proti vzteklině.
Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
Každý majitel psa to už někdy zažil: jeho pes náhle zvrací. Ne každá forma zvracení je však alarmující. Kdy už ale zvracení u psů přestává být neškodné? Vše důležité k tomuto tématu si přečtěte v následujícím článku.
Falešná březost (lactatio falsa) u nekastrovaných fen je stav, který může nastoupit několik týdnů po hárání. Během období falešné březosti se fena chová tak, jako kdyby byla březí nebo měla štěňata, ačkoliv nakrytá nebyla.
Přesto, že je hárání u fen zcela přirozený proces, způsobuje nestandardní chování feny, nervozita, skvrny na koberci nebo strach z nechtěného zabřeznutí mnoha chovatelům starosti. Co byste měli vědět o „hárání“ a jak toto období překonat bez stresu, se dozvíte na následujících řádcích.
