© pixphoto / stock.adobe.com
Psinka se nejčastěji vyskytuje u mladých psů.
Před několika dny jste si přinesli domů štěně. Najednou se zdá být apatické a trpí příznaky nemoci, jako je průjem nebo výtok z nosu. V nejhorším případě se za příznaky vašeho psa skrývá psinka. Zde si přečtěte vše, co potřebujete vědět o této nebezpečné virové infekci.
Psinka je vysoce nakažlivé virové onemocnění. Zejména mladí a neočkovaní psi často vážně onemocní. Mohou dokonce během několika dní zemřít. Pokud pes infekci přežije, často trpí následky onemocnění po zbytek života.
Psinka je způsobena psím virem psinky. Postiženi jsou zejména neočkovaní psi s oslabeným imunitním systémem v důsledku nemoci, stresu nebo věku. Nejčastěji však psinka postihuje psy ve věku od tří do šesti měsíců.
Virus psinky patří do čeledi Paramyxoviridae a rychle se šíří. K přenosu dochází kontaktem se sekrety a výměšky nemocných zvířat, jako jsou sliny, moč a výkaly. Ostatní psi se nakazí vdechnutím nebo požitím viru.
Virus se na štěňata přenáší také přes placentu matky. V tomto případě onemocnění propukne až po odstavení štěněte od mateřského mléka. Tehdy štěně přestane vstřebávat ochranné mateřské bílkoviny (mateřské protilátky).
Virus psinky se vyskytuje po celém světě. Kromě psů se jím mohou nakazit také kočky, medvědi, kuny, tuleni a hyeny.
Při infikování vzduchem je jeho prvním cílem viru povrch dýchacích cest (respirační epitel). Zde viry napadají určité buňky vrozeného imunitního systému psa, tzv. makrofágy. Makrofágy normálně rozpoznávají patogeny, jako jsou bakterie a viry, a likvidují je. Viry psinky však v makrofázích přežívají a rychle se v nich množí.
Již po několika hodinách se viry dostanou lymfou do lymfatických uzlin a dalších lymfatických orgánů (jater a sleziny). Později se viry během velmi krátké doby rozšíří krevním řečištěm do celého těla psa. Hlavními cíli jsou močové, pohlavní a dýchací cesty až po nervový systém.
U zdravých psů s neporušeným imunitním systémem probíhá psinka obvykle bez jakýchkoli příznaků. Pokud je však imunitní systém již silně oslaben, často se objeví těžký průběh onemocnění. Dochází k tomu po uplynutí inkubační doby, která trvá přibližně dva týdny. Onemocnění je pak doprovázeno následujícími příznaky:
Existují různé kmeny virů psinky. Ty se liší jak svou infekčností (virulencí), tak příznaky, které se u nich objevují. Proto se ne u každého psa projevují všechny příznaky. Nemoc je však rozhodně potenciálně smrtelná.
© Ilike / stock.adobe.com
Při podezření na psinku byste měli okamžitě vyhledat veterinárního lékaře. Ten provede anamnézu (dotazování majitele) a celkové vyšetření. Pokud veterinář u psa odhalí známky infekce psinkou, zahájí další vyšetření.
V závislosti na postiženém orgánovém systému odebere veterinář vzorky krve, moči nebo mozkomíšního moku. Dalšími možnostmi jsou výtěr z očí nebo vzorek výplachu plic (bronchoalveolární laváž). Virus pak lze detekovat buď přímo, nebo nepřímo.
V případě přímé detekce detekují virus přímo speciální laboratoře. To se provádí pomocí polymerázové řetězové reakce (Polymerase Chain Reaction – PCR), imunofluorescence nebo elektronové mikroskopie. Naproti tomu nepřímá detekce hledá ochranné proteiny (protilátky) proti viru.
Celkově je stanovení diagnózy psinky bohužel často obtížné. Veterinář obvykle stanoví diagnózu na základě kombinace příznaků onemocnění a laboratorních výsledků. Viry totiž nejsou přímo zjistitelné v každé fázi onemocnění. Nedostatečně očkovaní psi mohou mít proti viru protilátky. V tomto případě není možné rozlišit, zda jsou protilátky způsobeny infekcí nebo očkováním.
Úspěšná terapie se vždy skládá z kombinace různých terapeutických opatření:
Pro zlepšení celkového stavu psa používá veterinární lékař následující opatření:
Všechna tato opatření samozřejmě bojují pouze s příznaky, nikoli s příčinou onemocnění.
Protože imunitní systém psa trpícího psinkou je silně oslaben, hrozí velké nebezpečí sekundárních bakteriálních infekcí. Pokud se vyskytnou i ty, průběh onemocnění se obvykle masivně zhorší. Z tohoto důvodu veterinář v těchto případech preventivně používá širokospektrá antibiotika.
Protilátky (imunoglobuliny) jsou ochranné bílkoviny produkované bílými krvinkami (leukocyty). Jejich úkolem je najít patogeny a navázat se na ně. Tímto způsobem označí patogeny pro ostatní buňky imunitního systému. Ti pak útočníky zničí.
Bohužel šance na vyléčení psinky jsou ve většině případů poměrně malé. Čím mírnější je průběh, tím vyšší je pravděpodobnost úspěšné léčby. Pokud se však již objeví neurologické příznaky, prognóza se výrazně zhoršuje.
Naštěstí můžete infekci psinky u svého psa účinně předcházet očkováním. Psi se očkují vždy jednou v osmém, dvanáctém a šestnáctém týdnu života. Další očkování probíhá znovu v 15 až 16 měsících. Poté je základní imunizace ukončena a očkování se musí opakovat každé tři roky.
Pokud se v určité oblasti vyskytují časté případy psinky, jsou obzvláště důležitá preventivní hygienická opatření. V takovém případě pravidelně čistěte a dezinfikujte povrchy a předměty. Samozřejmě je třeba přísně zabránit kontaktu mezi nemocnými a zdravými zvířaty.
Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
Každý majitel psa to už někdy zažil: jeho pes náhle zvrací. Ne každá forma zvracení je však alarmující. Kdy už ale zvracení u psů přestává být neškodné? Vše důležité k tomuto tématu si přečtěte v následujícím článku.
Falešná březost (lactatio falsa) u nekastrovaných fen je stav, který může nastoupit několik týdnů po hárání. Během období falešné březosti se fena chová tak, jako kdyby byla březí nebo měla štěňata, ačkoliv nakrytá nebyla.
Přesto, že je hárání u fen zcela přirozený proces, způsobuje nestandardní chování feny, nervozita, skvrny na koberci nebo strach z nechtěného zabřeznutí mnoha chovatelům starosti. Co byste měli vědět o „hárání“ a jak toto období překonat bez stresu, se dozvíte na následujících řádcích.
