Impfungen beim Hund tragen dazu bei, Epidemien einzudämmen oder zu verhindern.
Není pochyb o tom, že očkování psa chrání před smrtelnými infekčními chorobami. Ale která očkování by měli psi podstoupit? Co je základní imunizace štěněte a jak často se musí očkování obnovovat, aby byla vakcína účinná?
Očkování je v posledních letech stále více kritizováno. Panuje rozčílení nad nákladností některých očkovacích látek, snahami některých farmaceutických společností o co největší zisk. Mnoho doplňkových očkování je považováno za zbytečná. Navíc s ohledem na vedlejší účinky bývá zpochybňován jejich opravdový přínos.
Nezapomínejme ale, že se díky přísným očkovacím plánům podařilo dostat pod kontrolu nebezpečná infekční onemocnění. Díky plošnému očkování proti vysoce infekčním bakteriím a virům byla rizika infekce a počet úmrtí spojených s nimi výrazně sníženy. Každý očkovaný pes pomáhá snižovat nebo předcházet epidemii. Očkování tak nejen chrání život Vašeho vlastního psa, ale také životy ostatních zvířat.
Očkování psa poskytuje nejspolehlivější ochranu, kterou můžete svému čtyřnohému mazlíčkovi nabídnout. Chrání našeho nejlepšího přítele před život ohrožujícími onemocněními, jako je psinka, paraviróza, leptospiróza, hepatitida contagiosa canis (infekční zánět jater), vzteklina, psincový kašel, babesióza nebo lymská borelióza. Doporučení pro očkování, které vydává národní imunizační komise, rozlišuje mezi základními vakcínami, tzv. core vakcínami (povinnými) a non-core vakcínami (volitelnými).
Takzvané core komponenty jsou očkování, která by měl každý pes v určitou dobu absolvovat. Jsou zaměřeny proti patogenům, které jsou většinou smrtelné a ohrožují jak život samotných zvířat, tak částečně i jejich majitele. Tato „povinná očkování“ by Váš pes měl v každém případě podstoupit. V mnoha zemích je očkování také nezbytné pro získání vstupního povolení. Dbejte tedy na to, abyste měli všechna očkování zaznamenaná v očkovacím průkazu.
U tzv. non–core vakcín nejsou doporučení tak komplexní. Ačkoli jsou neméně důležité, nepostihují všechny psy za všech okolností. Potřeba očkování závisí na různých faktorech, jako je věk, stavba těla a životní prostředí psa. Zda je očkování smysluplné, je nutné posoudit individuálně v jednotlivých případech. Spolu se svým veterinářem byste měli pečlivě zvážit přínosy a rizika těchto non-core vakcín, než se pro ně rozhodnete.
V České republice je povinné očkovat psy pouze proti vzteklině, ačkoliv Česká republika patří mezi oblasti mimo výskyt tohoto onemocnění. Vzteklina, stejně jako leptospiróza, patří mezi tzv. zoonózy. Zoonózy jsou onemocnění přenosná na člověka a jiná zvířata. Výskyt těchto onemocnění musí být nahlášen příslušným úřadům. U psů se vzteklina přenáší virem Lyssa. Typickými příznaky jsou zvýšené slintání a agresivita. Onemocnění končí vždy smrtí.
Psinka je vysoce nakažlivé virové onemocnění. Může způsobit vážné gastrointestinální a respirační obtíže (intenzivní kašel, hnisavý nosní a oční výtok) nebo smrtelné křeče a ochrnutí.
Parvoviróza je způsobena vysoce nakažlivým a vysoce rezistentním DNA virem CPV (psí parvovirus). Zejména mladí psi umírají na dehydrataci nebo intoxikaci způsobenou těžkým zvracením, horečkou (až 41,5 ° C) a krvavým průjmem. I pokud zvíře onemocnění přežije, často dochází k úmrtí během několika let na následky paravirózy. K těm patří zejména oslabená imunita organismu nebo srdeční problémy.
Canide adenovirus 1 vede k tzv. infekční hepatitidě u psů. Do těla se dostane většinou s vodou obsahující moč nebo s krmivem. Zpočátku způsobuje horečku a záněty očí a ledvin. Pokud virus postihne játra, objeví se únava, zvracení a průjem. Zvláště u mladých nebo oslabených psů vede hepatitida ke smrti.
Leptospiróza se přenáší bakteriemi Leptospira, které obvykle žijí v kontaminované půdě nebo ve vodě. Zvláště u mladých psů a jedinců s oslabenou imunitou může toto vysoce infekční onemocnění způsobit vážné poškození orgánů. Toto onemocnění v mnoha případech končí úmrtím. Leptospiróza se v posledních letech výrazně rozšířila. Vzhledem k závažnosti tohoto onemocnění a k možnosti přenosu na člověka je očkování striktně doporučováno.
© lalalululala / stock.adobe.com
Psí chřipka nebo parainfluenza postihuje zejména zvířata v chovných stanicích. Vysoce nakažlivé virové onemocnění vede k závažným respiračním problémům (obvykle nepříjemný, suchý kašel). Zejména u zvířat s oslabenou imunitou může vést k těžkému zánětu plic, který může být v některých případech i smrtelný.
Toto bakteriální onemocnění se přenáší primárně kousnutím klíštěte. Obvykle probíhá bez příznaků. V závislosti na různých bakterií Borrelia však může vést i k silným neurologickým křečím, ochrnutí nebo smrti psa. Psi trpící lymskou boreliźou jsou apatičtí a odmítají potravu.
Kousnutím klíštěte se může přenášet také onemocnění zvané babesióza (nazývaná také malárie psů). Agresivní infekční onemocnění je doprovázeno vysokou horečkou. V případě, že není léčeno, dochází během několika dnů k rozpadu červených krvinek a tím ke smrti zvířete. V zemích, kde se vyskytují klíšťata infikovaná babeziózou, se doporučuje očkování jako přídavná ochrana. Přirozená opatření, jako je důkladné prohlédnutí psa po procházce v přírodě, jsou samozřejmostí.
Jedná se zejména o onemocnění pokožky, která jsou u psů poměrně rozšířená. Nejběžnějším patogenem u psů je dermatofytní Microsporum canis. Ten způsobuje tvorbu lupů a krust na kůži a vypadávání srsti na postižených místech. Plíseň může být přenášena z jiných infikovaných zvířat i z infikovaného prostředí (koše, koberce nebo hřebenu). V ohrožených prostředích, jako je chovná stanice nebo útulek, může být očkování užitečné, neboť přispívá k významnému snížení příznaků.
Leishmanióza je jednou z nejčastějších tropických chorob u psů. Přenáší ji zejména koutule skvrnitá a hmyz rodu Phlebotomus žijící jižně od 45 stupně zeměpisné šířky. Krevní parazité napadají buňky a orgány psa. Pokud není nasazena odpovídající léčba, pes během dvanácti měsíců umírá (obvykle na selhání ledvin). Přesto, že nově vyvinutá očkovací látka nemůže zabránit infekci, zvyšuje imunitní odpověď psa na nebezpečné patogeny.
Jak již bylo řečeno, existují zcela odlišné názory na to, jak často a v jakých intervalech by se psi měli očkovat. Veterinární lékaři a majitelé psů se shodli alespoň na potřebné základní imunizaci štěněte. Ochrana poskytovaná mateřskými protilátkami (které jsou zpočátku přenášeny mateřským mlékem) pomalu oslabuje. Očkování štěňat a základní imunizace by tedy měla být zahájena nejpozději ve věku 8 týdnů.
Při očkování se do těla vpraví živé nebo oslabené bakterie/viry nebo jejich části. Tělo reaguje na tyto látky tvorbou protilátek, které mohou při pozdějších infekcích bojovat s nebezpečnými bakteriemi a patogeny. Pes získá plnou imunitu obvykle až po druhé nebo třetí očkovací dávce. První očkování v osmém nebo dvanáctém týdnu života aktivuje pouze imunitní systém. To by bylo zbytečné, kdybyste nenaočkovali další dávku.
Pokud dojde k třetí vakcinaci (ve věku 16 týdnů nebo 15 měsíců v závislosti na vakcíně), primární očkování je ukončeno. V průběhu času však síla imunitní odpovědi těla opět zeslabuje. Pro zachování vysoké úrovně ochrany před nebezpečnými infekčními chorobami po celou dobu života, musí být očkování v pravidelných intervalech obnovována. Nicméně většina veterinářů již upouští od každoročních přeočkování, která byla běžná ještě před několika lety.
Světová veterinární asociace drobných zvířat (WSAVA) doporučuje pro většinu vakcín (např. pro vzteklinu) přeočkování po třech letech. V některých vakcínách poskytuje účinná látka spolehlivou ochranu i po šesti nebo sedmi letech. V případě parainfluenzy a leptospirózy je však každoroční opakování vakcíny nezbytné.
Pro ochranu psů před uvedenými onemocněními je důležité, aby se majitelé psů drželi striktně očkovacího plánu, který stanoví veterinář. Následující schéma očkování je založeno na obecně přijatých doporučeních. Nicméně by nemělo nahradit konzultaci s Vaším veterinárním lékařem. Ten Vám může poskytnout konkrétní doporučení pro Vašeho psa týkající se potřebných očkování.
| Očkování proti | Základní imunizace | Přeočkování | ||||
| Od 8 týdnů | Od 12 týdnů | Od 16 týdnů | Od 15 měsíců | Ročně | Cca. každé 3 roky | |
| Psinka | ● | ● | ● | ● | ● | |
| Hepatitida c. c. | ● | ● | ● | ● | ● | |
| Parvoviróza (P) | ● | ● | ● | ● | ● | |
| Leptospiróza (L) | ● | ● | ● | ● | ||
| Vzteklina (T) | ● | ● | ● | ● |
Výše uvedená doporučení platí pro zdravé psy bez zvláštního rizika infekce. U zvláště ohrožených štěňat nebo psů se zvýšeným rizikem nakažení, například psinkou, může být smysluplné komplexnější očkování. Poraďte se svým veterinářem o tom, které vakcíny pro Vašeho psa doporučuje. V zásadě nemohou být očkováni nemocní psi. Pro minimalizaci rizika možných nežádoucích účinků na minimum by měl být pes v době vakcinace zdravý, odčervený a bez parazitů. Pokud má pes horečku, průjem nebo příznaky jiného onemocnění, musí být nejprve vyléčena tato onemocnění.
Vakcíny jsou většinou velmi dobře snášeny. Důležité je, aby bylo štěně zdravé a dosáhlo určeného věku (nejméně 8 týdnů). Poté bude jeho tělo reagovat na očkovací látku adekvátně. Pravděpodobnost výskytu vedlejších účinků je v takovém případě minimální. Možné vedlejší účinky, které by měly po dvou až třech dnech, nejpozději však po týdnu, vymizet:
Pokud se u Vašeho psa objeví některý z těchto příznaků, ihned vyhledejte veterináře.
Veterinární lékaři obvykle podávají kombinovanou vakcínu, postačuje tedy jedna injekce pro očkování proti několika chorobám (např. vakcína pro 6 onemocnění – psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, parainfluenza a vzteklina). Ceny těchto vakcín mohou být různé v závislosti na veterináří nebo zdravotním stavu psa. Proto je nejlepší se informovat o přesných nákladech za jednotlivé služby u Vašeho veterináře.
Pamatujte, že náklady na očkování jsou daleko nižší, než při případné léčbě nebezpečné infekce. Zdraví Vašeho psa by mělo mít vždy nejvyšší prioritu.
Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
Každý majitel psa to už někdy zažil: jeho pes náhle zvrací. Ne každá forma zvracení je však alarmující. Kdy už ale zvracení u psů přestává být neškodné? Vše důležité k tomuto tématu si přečtěte v následujícím článku.
Falešná březost (lactatio falsa) u nekastrovaných fen je stav, který může nastoupit několik týdnů po hárání. Během období falešné březosti se fena chová tak, jako kdyby byla březí nebo měla štěňata, ačkoliv nakrytá nebyla.
Přesto, že je hárání u fen zcela přirozený proces, způsobuje nestandardní chování feny, nervozita, skvrny na koberci nebo strach z nechtěného zabřeznutí mnoha chovatelům starosti. Co byste měli vědět o „hárání“ a jak toto období překonat bez stresu, se dozvíte na následujících řádcích.
