© Ermolaev Alexandr / stock.adobe.com
‚Benny‘ a ‚Klara‘, dva Jack Russell teriéři trávili dovolenou společně s celou rodinou na farmě a dokonce spali s dětmi venku na čerstvém vzduchu. Nyní, když jsou prázdniny u konce, spí oba pejsci opět v dětském pokoji. Synové Jan a Tomáš si však stěžují, že se jejich mazlíčci v noci neustále škrábou, a kvůli těmto zvukům nemohou v klidu spát…
… pak může být svědění opravdu nepříjemné, zejména pokud panují zvýšené okolní teploty. Při bližším pohledu můžete u Benny a Klary vidět za ušima a na zadní části nosu plochá mokvající místa, kde se tvoří krusty a šupinky. A také syn Tomáš se už několik dní škrábe na vnitřní straně levého předloktí, kde je patrné zarudnutí a šupinatění kůže. Blechy, vši nebo podzimní travní roztoči nebyli u žádného z malých pacientů nalezeni. Vyloučeno bylo také štípnutí komárem. Dochází-li u lidí či u zvířat k takovým změnám na pokožce, podezření padá na plísňovou infekci (mikrospórie nebo trichofytie).
Pro přesnou diagnózu bude veterinární lékař pomocí „Woodovy lampy“ hledat plísňové spóry v srsti psa a vytvoří plísňovou kulturu. Tyto typy kožních plísní se sice mohou šířit prostřednictvím vší, much, blech, roztočů nebo kontaminovaných předmětů, ale v první řadě především prostřednictvím zvířat, psů, koček, krav, koz, koní a ovcí. Tato zvířata však sama příznaky vykazovat nemusí.
Nákaza hrozí majitelům domácích zvířat, chovatelům, farmářům a zejména dětem, které mají intenzivní kontakt se zvířaty. Patogeny jsou však také přenosné z člověka na zvíře a z člověka na člověka. Je tak možné, že se pes nakazí od infikovaného člověka. Ale ne všechny osoby, které přišly s infikovaným zvířetem do styku, nebo členové rodiny musí onemocnět, protože infekce závisí na obranyschopnosti organismu člověka nebo zvířete.
V případě, který jsme zde uvedli, by měli být všichni členové rodiny a všechna domácí zvířata vyšetřeni veterinárním lékařem nebo dermatologem. V závislosti na šíření infekce mohou být pacientům podávány léky buď perorálně, nebo lokálně aplikovány masti nebo tinktury, přičemž každý „živočišný druh“ by měl mít individuálně stanovenou léčbu.
Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
Každý majitel psa to už někdy zažil: jeho pes náhle zvrací. Ne každá forma zvracení je však alarmující. Kdy už ale zvracení u psů přestává být neškodné? Vše důležité k tomuto tématu si přečtěte v následujícím článku.
Falešná březost (lactatio falsa) u nekastrovaných fen je stav, který může nastoupit několik týdnů po hárání. Během období falešné březosti se fena chová tak, jako kdyby byla březí nebo měla štěňata, ačkoliv nakrytá nebyla.
Přesto, že je hárání u fen zcela přirozený proces, způsobuje nestandardní chování feny, nervozita, skvrny na koberci nebo strach z nechtěného zabřeznutí mnoha chovatelům starosti. Co byste měli vědět o „hárání“ a jak toto období překonat bez stresu, se dozvíte na následujících řádcích.
