Psi vidí svět trochu jinak než lidé.
Hodíte psovi míček bez předchozího upozornění a divíte se, že ho bez problémů chytil? Nebo Vás zajímá, jak psi vidí v noci a zda jsou barvoslepí? Oči psů ve skutečnosti fungují trochu jinak než oči lidí. Vysvětlíme Vám nejdůležitější rozdíly, a především odpovíme na otázku, jak psi skutečně vidí.
Přibližně šest milionů čípků (senzorické buňky) lidského oka vnímá barvy trichromaticky (z latiny: tri = tři a chroma = barva). To znamená, že vnímáme tři základní barvy – červenou, modrou a zelenou. Pokud jsou například čípky specializující se na červenou a modrou barvu podrážděny stejně, vnímáme to jako fialovou. Tak rozlišujeme i další smíšené barvy, jako je oranžová nebo tyrkysová.
Dichromatické (lat. di = dvě) oči psů pracují odlišně. Jejich schopnost vnímat červenou a zelenou barvu je oslabena. Mohou rozlišovat pouze mezi modrou a žlutou. Protože psi vidí barvy jen slabě, více se orientují podle jasu objektů.
Je to proto, že psi mají v sítnici hodně tyčinek. Ty jsou zodpovědné za vnímání jasu, zejména za soumraku. Například vodicí psi nevidí, zda semafor ukazuje červenou nebo zelenou barvu. Spíše reagují na jas světla.
Tyčinky v sítnici jsou senzorické buňky, které se specializují na světlo. Jejich úkolem je rozlišovat mezi světlem a tmou.
Tyčinky také definují frekvenci, při které je z opakovaných střídání světla a tmy obraz vnímán jako celistvý spojený obraz. U lidí je tato frekvence přibližně 10 až 60 podnětů za sekundu. U psů je frekvence výrazně vyšší. Z tohoto důvodu mohou psi vnímat pohybující se objekty, jako je letící míček, mnohem lépe než my.
Schopnost psů vidět statické objekty je však výrazně slabší. Pokud se například ukryjete nehybně na poli, je pravděpodobnější, že Vás pes najde díky dobrému čichu. Vizuálně vás pozná pouze tehdy, když se pohnete. Oči psa tak nemohou soupeřit s jeho sluchem a čichem.
Evoluce umožnila vlkům vidět a tím pádem i lovit za soumraku i ve tmě. Psi od svých předchůdců tuto vlastnost zdědili.
Jak mohou psi vidět ve tmě? Psi vidí ve tmě díky vysokému procenta tyčinek v sítnici oka a zejména pomocí reflexní odrazové vrstvy v oku (lat. tapetum lucidum). Jedná se o krystalové struktury umístěné mezi sítnicí a cévnatkou oka, které odrážejí světlo vstupující do oka a tím stimulují senzorické buňky.
Tento jev můžete pozorovat, když v noci posvítíte reflektory Vašeho auta do očí toulavého psa nebo divokých zvířat, jako je srna. U psů se tapetum lucidum projevuje jako žlutý až modrozelený lesk v očích.
© raymond allan/EyeEm / stock.adobe.com
Oči psů mají stejnou strukturu jako oči lidí. Tento komplexní orgán vidění lze obecně rozdělit na přední, střední a zadní část:
Vnější vrstva dává oku jeho tvar a sestává se z očního bělma (lat. sclera) a přímo před zornicí uloženou rohovkou (lat. cornea). Díky svému silnému zakřivení přispívá také k refrakční síle oka, která výrazně ovlivňuje schopnost vidění.
Střední vrstva oka se nazývá uvea. Je rozdělena na duhovku (lat. iris), řasnaté tělísko a cévnatku (lat. choroidea). Duhovka dává psovi jeho barvu očí a díky svalům zužuje nebo rozšiřuje zornice. Reguluje tak dopad světla do oka. Řasnaté tělísko slouží k zavěšení čočky, k změně zakřivení čočky, a tím ovlivňuje lom světla dopadající do oka. Navíc produkuje nitrooční tekutinu, která reguluje nitrooční tlak a způsob, jakým cévnatka zásobuje určité tkáně důležitými živinami.
Sítnice (lat. retina) za sklivcem je tvořena mnoha buněčnými vrstvami. Různé typy buněk, včetně čípků a tyčinek, umožňují tenké sítnici vnímat světlo a barvu. Jakékoli vzrušení je přenášeno přes oční nerv do mozku. Teprve zde je vzrušení vnímáno jako barva nebo jas a pes něco vidí.
Ani oči našich psích přátel nejsou bohužel imunní vůči nemocem. Zřetelné známky toho jsou například zarudlé oči nebo náhle snížená schopnost vidění. V tomto případě je vhodné brzy navštívit veterináře.
U psů jsou běžné následující oční choroby:
Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
Na univerzitě Justus-Liebig ve městě Gießen jsem získala obsáhlé vzdělání jako veterinární lékařka a nasbírala jsem zkušenosti v různých oborech, jako jsou medicína malých, velkých a exotických zvířat, stejně jako farmakologie, patologie a bezpečnost potravin. Jsem aktivní nejen jako veterinární autorka, ale také pracuji na své disertační práci. Mým cílem je v budoucnu lépe chránit zvířata před bakteriálními původci nemocí. Kromě svých veterinárních znalostí sdílím také vlastní zkušenosti šťastné majitelky psa a dokážu tak pochopit a vyjasnit úzkosti, problémy a další otázky týkající se zdraví zvířat.
Každý majitel psa to už někdy zažil: jeho pes náhle zvrací. Ne každá forma zvracení je však alarmující. Kdy už ale zvracení u psů přestává být neškodné? Vše důležité k tomuto tématu si přečtěte v následujícím článku.
Falešná březost (lactatio falsa) u nekastrovaných fen je stav, který může nastoupit několik týdnů po hárání. Během období falešné březosti se fena chová tak, jako kdyby byla březí nebo měla štěňata, ačkoliv nakrytá nebyla.
Přesto, že je hárání u fen zcela přirozený proces, způsobuje nestandardní chování feny, nervozita, skvrny na koberci nebo strach z nechtěného zabřeznutí mnoha chovatelům starosti. Co byste měli vědět o „hárání“ a jak toto období překonat bez stresu, se dozvíte na následujících řádcích.
