© Natalya Antoshchenko / stock.adobe.com
Tento úvod do problematiky se týká křečků zlatých i různých druhů křečků džungarských. Tito oblíbení hlodavci jsou sice biologicky odlišnými druhy, ale co se stavby těla, stylu příjmu i zpracování potravy týká, jsou si velmi podobní. Požadavky na potravu jsou v principu stejné: Všichni křečci potřebují kromě dobré rostlinné stravy také živočišné složky, protože jsou odkázáni na živočišné bíkoviny. Na rozdíl od činčil, morčat a králíků snáší křečci velmi dobře také různá zrna. Je to tzv. koncentrát rostlinných živin, a sice ve formě semínek a osiv a křečci jsou tedy tzv. „jedlíky koncentrátu“. Takto funguje trávicí systém křečků:
Hlodáky jsou ostré a připomínají dlátka, slouží k oddělování hrubé potravy a vyloupávání semínek ze slupky. Hlodáky stále rostou, proto je zapotřebí je neustále obrušovat. V ideálním případě probíhá tento proces při konzumaci potravy a zpracovávání tvrdého, strukturovaného hotového krmiva, případně louskáním skořápek.
Hlodáky se nacházejí v přední části tlamičky přímo ve středu, dva jsou zasazeny v horní a dva v dolní čelisti. Zdraví zubů podstatným způsobem ovlivňuje strava. Velmi důležité je podávání podávání hrubých rostlinných částí, které je třeba rozkousat na menší části. Vhodné k je hrubé seno, sláma, malé větvičky a celulóza. Také v případě chovu je třeba důsledně dbát o zdraví zubů, aby se případné obtíže nedědily další generace.
Hlouběji v ústech vyrůstají stoličky, které na rozdíl od stoliček u morčat, králíku a činčil mají kořeny, a proto nerostou nepřetržitě. Tyto zuby mají za úkol rozmělňovat potravu. Při zpracovávání krmiva mezi stoličkami je jídlo také navlhčeno slinami. Tekutina pochází ze slinných žláz. První enzymy, s nímž přijde jídlo do styku, pocházejí ze slin a nazývají se fermenty. Jedná se o skutečné biokatalyzátory, kterými začíná proces zpracovávání potravy.
Z ústního otvoru, ještě před hltanem, vyrůstají vpravo i vlevo tzv. lícní torby. Jsou pružné a flexibilní a nacházejí se mezi pokožkou a svalstvem, tedy mimo dutinu břišní, v plném stavu až k zadním nohám!
© Alexandr Kobelev / stock.adobe.com
Jícen je čistě transportní orgán. Z tlamičky se dobře rozžvýkané jídlo přesouvá do dalšího trávicího kanálku. Tato zuby rozmělněná kaše z krmiva se nazývá chymus (trávenina) a jejím úkolem je být zužitkována organismem zvířete. Hltan a jícen transportují dále i vodu.
Křečci mají žaludek, který se skládá ze dvou částí. Rozlišuje se mezi předžaludkem, což je takové meziúložiště, ve kterém se pozřená potrava zvlhčí, a další sektor. Tato druhá část žaludku je žlázovitá a mnoho odborníků v tomto směru hovoří vlastně o druhém žaludku. Ale tak jednoznačně a zřetelně, jako je tomu u ptáků, to u křečků tvrdit nelze.
Zde začíná po žvýkání v ústech a změkčování potravy v předžaludku vlastní proces trávení a štěpí se zde první složky potravy. Potrava je řádně okyselena kyselinou solnou. Enzymy rozkládající bílkoviny začínají v tomto kyselém prostředí efektivně využívat bílkoviny. A žaludeční hormony se začnou v žaludku uvolňovat. Všechny hormony jsou vnitřními transportéry a putují krevním řečištěm.
Žaludeční svalstvo okolo žaludku se stará o dobré pomísení obsahu žaludku a taktéž o jeho vyprázdnění. Tím je míněno předání tráveniny skrze kruhový sval, nazývaný vrátník, kterým je žaludek zakončen, a dále do trávicího traktu.
V předním tenkém střevě se přidávají k trávenině enzymy a mízní mok, aby v tenkém střevě mohly proběhnout další procesy získávání živin.
Po několika milimetrech se krmivo dostane k ústí slinivky břišní a k játrům. Játra dokážou krátkodobě uložit přebytečný krevní cukr (ve formě glykogenu), a kromě toho jsou zodpovědná za centrální detoxikaci organismu. Hlouběji v těle vzniká žluč, která odráží žaludeční šťávy a z kyselého prostředí vytváří prostředí alkalické. Slinivka břišní reguluje obsah krevního cukru a ukládá jak fermenty štěpící tuky, tak fermenty štěpící uhlohydráty.
Poté následuje zadní část tenkého střeva, v němž probíhá hlavní proces trávení potravy. Vnější aktivní tkáň klků předává rozložené živiny z potravy do krevního řečiště. Pouze ty nejvíce rozložené části krmiva mohou projít střevní stěnou a dostat se tak k cílovým orgánům, které živiny adekvátně využijí.
Zadní tenké střevo je oblast, v níž jsou předávány všechny strávené živiny a účinné látky do organismu. Špatná životospráva způsobená příliš tučným nebo sladkým krmivem nebo nadbytečným příjmem olejnatých semínek vyvolává v tenkém střevě většinu problémů. Zde se projeví správná péče o zdraví podáváním nejmodernějších produktů z oblasti výživy zvířat.
Správný výběr krmiva je pro Vaše zvíře životně důležitý! V trávenině se od této chvíle nachází pouze hrubá vláknina, tedy rostlinné buněčné stěny přijímané potravou.
V oblasti vyústění tenkého střeva do oblasti tlustého střeva se nachází střevo slepé. Jeho pojmenování vychází z faktu, že tato část trávicího traktu je opravdu slepou větví. Jedná se o velkou kvasící komoru, která je osídlena speciálními bakteriemi. Z rostlinných složek bohatých na hrubou vlákninu a balastní látky se zde odčerpávají zbytky energie a jsou zde získávány základní stavební kameny rostlinných buněk, především hroznový cukr z celulózy.
Křečci mají malé slepé střevo, menší, než mají např. činčily, králíci nebo morčata. Proto je třeba se vyhnout rychlým změnám ve stravování, jelikož pouze tak může slepé střevo správně pracovat. Měkký trus neboli cékotrofy jako forma vyměšování na rozdíl od mnoho jiných býložravých hlodavců, kteří jedí koncentrát, nevzniká.
Tlusté je umístěno za střevem tenkým a slepým a má důležitou úlohu, a tou je znovuzískávání vody z již jednou strávené, ale stále řídké kašovité hmoty. Všude v tlustém střevě žijí baterie, které stejně jako ty v tenkém střevě slouží ke speciálnímu trávení a ke spuštění procesů látkové výměny. Poskytují střevní stěně krátkořetězcové mastné kyseliny ze zbytků potravy, které se však již nedostávají do krevního řečiště. V zadní části tlustého střeva se pak předformovávají výkaly.
Konečník pak výkaly formuje do suchých kuliček a zbaví je co možná největšího množství vlhkosti. Někdy křečci požírají i tyto bobky, ale to je zcela běžné. Průjem nebo zácpa jsou signálem, že tato regulace díky potížím v předchozích částech traktu nefunguje.
Konečník je vyúsťující otvor, kterým odchází výkaly. Pevné výměšky obsahují odpadní látky, které nejsou vylučovány tekutou cestou skrze ledviny ve formě moči, stejně jako zbytky potravy příp. nadbytky potravy. Řitním svěračem je zakončen trávicí trakt křečka.
Všechny produkty pro drobná zvířata, včetně speciálních produktů pro křečky, jako je například krmivo pro křečky nebo klece, naleznete v našem online obchodě zoohit.
Tento článek v magazínu zoohit je čistě informativní. Pokud se u vašeho zvířete objeví příznaky onemocnění, obraťte se na svého veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
Zdravé morče se u větší části o svůj zevnějšek postará samo. Díky drápům si z kožíšku odstraní prach a nečistoty a dočista se olíže jazykem.
Trávení morčat je velmi složité. Poruchy trávení jsou obvykle způsobeny chybami v krmení. Transport potravy zažívacím traktem probíhá u morčat příjmem další potravy, což je důvod, proč morčata jí téměř pořád. Přidáním další potravy se posune potrava předchozí. K tomu potřebují morčata stravu bohatou na vlákninu, jako je seno, které by mělo mít morče, spolu s vodou, vždy k dispozici.
Očkování je užitečné zvláště pro králíky žijícími z části roku ve venkovním výběhu. Protože pravidelně očkujeme ostatní zvířecí mazlíčky, jako je například kočka a pes, vzniká otázka zda králíka očkovat nebo ne.
