Thajská kočka

Thajská kočka pochází z již existujícího plemene – kočky siamské. Jelikož se chov siamských koček postupně vyvíjel v elegantní typ kočky, byl původní, silnější typ siamské kočky uznán jako samostatné plemeno. Zrodilo se tak plemeno „thajská kočka“.

Vzhled

Není divu, že je thajská kočka často zaměňována s kočkou siamskou. Koneckonců je chov thajských koček odvozen od chovu koček siamských. Zvířata označovaná jako „siamské kočky starého typu“ se zjevně podobají siamské kočce, ale jsou o něco silnější a oblejší než moderní siamské kočky. Podle standardu plemene je důležité jasné vymezení extrémního typu siamské kočky: Thajská kočka by měla odpovídat, co se harmonické osobnosti a mírného vzhledu týče, předkům z jihovýchodní Asie a tradičnímu typu siamské kočky.

Thajská kočka je krátkosrstá kočka orientálního typu. Má atletickou stavbu těla, ale není tak hubená jako kočka siamská. Správné proporce a svalnatý krk jí dávají pevnou strukturu. Tvar hlavy thajské kočky je velmi charakteristický: dlouhé, ploché čelo přechází v kulatou lebku a dobře rozložený čenich. Brada a nosní zrcátko tvoří přímku, uši jsou daleko od sebe a vysoko položené. Uši a tvar hlavy jsou jedním z charakteristických rysů, které kočku thajskou odlišují od siamské. Srst thajské kočky je uzpůsobena místu jejího původu, jímž je jihovýchodní Asie: Srst je měkká a hedvábná, s malým množstvím podsady. Je krátká, ale nepřiléhá k tělu.

Přesto nemůže thajská kočka příbuzenství s kočkou siamskou popřít. Není pro nic za nic nazývána „tradiční siamská kočka“! Stejně jako siamská, je i thajská kočka point kočkou. Studené koncové tělesné body, odznaky či tzv. „points“, jsou zbarveny tmavší základní barvou, zatímco zbytek těla je světlejší. Tato barva je jedním z nejdůležitějších chovných standardů plemene. Nicméně zbarvení odznaků není jediným výrazným prvkem tohoto plemene.

Stejně jako mnoho point koček bodů, má i thajská kočka jasně modré oči. Podle chovného standardu siamských a thajských koček jsou oči ve tvaru mandlí jasné, světlé a zářivě modré.

Zbarvení

Thajské kočky patří k tzv. „kočkám s maskou“ nebo „point kočkám“. Základní barva kočky se objevuje v chladných koncových bodech těla, takzvaných „points“. Příčina zbarvení srsti je známá: jedná se mutaci, která vede k vadné funkci enzymu tyrosinasy, a tím je narušena produkce pigmentu melaninu, což vede k tzv. „částečnému albinismu“. Podle genetických zásad může být jakákoli barva srsti také jako barva odznaků. Thajské a siamské kočky nejsou jedinými point kočkami v chovném světě. Podobné zbarvení mají birma, ragdoll a neva masquerade.

Jako barva těla thajské kočky je podle chovného standardu plemene preferována jasná bílá – ale důležitější než samotná barva je rovnoměrnost barvy těla a odznaků. Existuje až 100 barevných kombinací, nejčastěji jsou k vidění černé a červené zbarvení odznaků, stejně jako jejich ředění „blue“ a „creme“, dále „chocolate“ a „cinnamon“ a jejich ředění „lilac“ a „fawn“.

Barvy siamské a thajské kočky jsou pojmenovány podle základní barvy takto:

Seal-point: Thajské a siamské kočky v barevné variantě seal-point mají černou základní barvu. Zbytek těla je jasnější.

Blue-point: Černá základní barva se ředí na „modrou“.

Chocolate-point: U thajských koček ve varietě chocolate-point je viditelná hnědá základní barva, která se projevuje v odznacích.

Cinnamon-point: Červená základní barva thajské kočky, která je viditelná pouze v odznacích.

Fawn-point: Základní barva „cinnamon“ se zředí na „fawn“.

Lilac-point: Zředění hnědé se nazývá „lilac“ – samozřejmě je viditelná pouze v odznacích.

Red-point: Siamské a thajské kočky ve varietě red-point mají červenou základní barvu.

Creme-point: Termín „creme“ se používá pro označení červené – thajské kočky ve varietě creme-point mají krémově zbarvené odznaky.

Ale tím to nekončí! Modifikací jednotlivých barev vznikla další zajímavá zbarvení. Zda jsou takové barevné varianty schváleny pro chov, závisí na rozhodnutí jednotlivých chovných spolků. Zde jsou některé příklady:

Silver: U thajských koček ve varietě „silver“ modifikace genu přerušuje plné zabarvení jednotlivých chlupů potlačením tvorby pigmentu. Takže jsou zbarveny jen horní části chlupů, v extrémních případech pouze špičky. Výsledkem je štříbřitá barva srsti. Odpovídající seal-point kočka s odpovídající „silver“ modifikací se nazývá seal-silver point.

Tortie: Známé jsou také kombinace s červenou barvou ve formě želvovinového zbarvení, tzv. „tortie“.

Tabby: Odznaky mohou být dokonce pruhované! Taková vireta se nazývá „tabby“. Takzvaná „lynx-point“ varieta je v chovu thajské kočky povolena, pokud je základní barva kontrastní ke zbarvení odznaků.

White: Stejně jako u siamské kočky, i u kočky thajské lze nalézt plné bílé zbarvení srsti, nazývané „foreign white“. Bílá barva srsti „foreign white“ je způsobena přídatným genem pro „epistatickou bílou“ v kombinaci s mutací odznaků. Z důvodu nedostatečného zbarvení odznaků se zvířata jeví čistě bílá.

Bi- und Tricolor: Zbarvení odznaků může být vlivem skvrn zcela či pouze částečně bílé. Výsledkem jsou dvoubarevné thajské kočky, u kterých je zbarvení odznaků kombinováno s bílými skvrnami. Tříbarevné thajské kočky vykazují kombinaci zbarvení odznaků, tortie a bílých skvrn.

Povaha

Nejen vzhled thajské kočky je jedinečný. Thajské kočky jsou stejně jako siamské velmi přátelské, otevřené a milující lidskou společnost. Početné vrhy o čtyřech až šesti koťatech jsou s největší pravděpodobností důvodem, proč jsou thajské kočky tak společenské. Aktivní, inteligentní zvířata sledují „svého páníčka“ na každém kroku a hlasitě se zapojují do hovoru. Mnoho milovníků tohoto plemene prohlašuje, že žít s thajskou kočkou je jako žít s malým dítětem. Thajské kočky jsou jako stejně jako siamské kočky zvědavé. Všechno zkoumají a nic není před nimi v bezpečí.

Společenské thajské kočky potřebují každodenní kontakt s ostatními kočkami, aby se necítily osamělé. Užívají si společnou péči o srst, hry, ale i mazlení s ostatními kočkami. Není vhodné je chovat jako jedináčka. Jako ostatní orientální plemena jsou i thajské kočky spíše dominantní a tomu by měl odpovídat výběr vhodného kočičího společníka. Druhá kočka by měla být spíše klidnější povahy. Vhodnou alternativou jsou sourozenci kočky. Jsou na sebe zvyklí, mají podobnou povahu, a jsou tak ideálními partnery na hraní i pro život!

Historie

Jelikož moderní chov siamských koček upřednostňoval štíhlejší typ s dlouhýma nohama, stoupla poptávka po „siamských kočkách starého typu.“ Mnoho chovatelů a milovníků koček dávalo přednost oblejšímu, robustnějšímu typu – zrodila se thajská kočka. Cíl – zachovat původní typ koček s maskou z Thajska. V anglicky mluvících zemích známé siamské plemeno old style bylo uznáno roku 2007 zastřešující organizací TICA pod názvem „thajská kočka“. Mimochodem, v Thajsku je thajská kočka známá jako „wichienmaat“!

Původ thajské kočky je odvozen od kočky siamské. Obě plemena pocházejí z tehdejšího Siamu, dnešního Thajska. Více než 700 let, je zde wichienmaat, domácí kočka s nápadným zbarvením odznaků a jasně modrýma očima, ceněná jako domácí mazlíček. Koncem 18. století se dostaly první siamské kočky s námořníky a kolonisty do Anglie a odtud pak do Spojených států. Způsobily velký rozruch – zejména siamské kočky vystavené roku 1871 v Crystal Palace. Když siamský král Chulalongkorn daroval britskému generálnímu konzulovi  v roce 1884 pár siamských koček, započal moderní chov tohoto plemene v Evropě. „Pho“ a „Mia“ byli zakladateli nového plemene. V roce 1892 vznikl první chovný standard „royal cat of siam“. 1901 následovalo založení klubu „Siamese Cat Club“ v Anglii. Vzhledem k malému počtu siamských koček docházelo k příbuzenskému páření a vzniku dnes se hojně vyskytujících genetických vad tohoto plemene.

Globalizace dovoz zvířat z Asie od poloviny 20. století usnadnila a siamské kočky jsou chovány ve světě ve velkém měřítku. Současně byly speciálně vyvinuty různé barevné varianty a dále rozmnožovány. Zároveň se zvýšila poptávka po elegantnějším, dlouhonohém typu siamské kočky: Siamské kočky 50. let byly vytáhlé a štíhlejší než původní, z Thajska dovážené kočky. Zatímco mnoho milovníků koček upřednostňovalo nový typ, jiní postrádali robustnější vzhled plemene. S tradiční siamskou kočkou bylo možno se setkat pouze sporadicky, později byla dokonce vyloučena z výstav. V 80. letech vznikly první chovatelské spolky, které se začaly cíleně věnovat chovu původního tradičního typu siamské kočky. V roce 1990 byl tento typ uznán světovou federací World Cat Federation jako samostatné plemeno s názvem „thajská kočka“. Na přelomu nového tisíciletí začali thajští chovatelé dovážet další zvířata z Thajska, aby rozšířili genofond plemene a zachovali původní vzhled point kočky. V roce 2009 byla thajská kočka uznána TICA jako samostatné plemeno. Dnes jsou thajské kočky chovány samostatně nebo se párují s kočkami siamskými.

Zdraví a péče

Thajské kočky jsou aktivní, inteligentní kočky. Vyžadují zábavu po celý den. Nejsou proto vhodné pro chov v bytě. Zabezpečený balkon či výběh jim nabízí ve srovnání s chovem v bytě možnost se dostatečně vydovádět a ukojit zvědavost.

Společenská thajská kočka chřadne, pokud je chována jako jedináček. Ke kočičímu partnerovi přilne stejně jako ke své lidské rodině. Miluje hraní s lidmi, mazlení a zapřádání hovorů se svým páníčkem! Ten, kdo věnuje své thajské kočce dostatek pozornosti a připraví jí rozmanitou zábavu, jí nabízí ty nejlepší podmínky pro zdravý život.

Vlivem příbuzenské plemenitby na začátku chovu siamských koček se u thajských koček objevují některé genetické choroby a vývojové vady, např. zalomený ocas nebo vodnatá hlava (hydrocefalus). Kočky trpící hydrocefalem obvykle umírají krátce po narození. Příčinou této anomálie není dosud znám, ale víme, že se dědí recesivně. To znamená, že i kočky, které jsou samy příznaky nevykazují, mohou toto onemocnění přenášet na potomky. Oba rodiče mohou tuto predispozici předat svým potomkům.

Thajské kočky také často trpí atrofií sítnice. Toto onemocnění oční sítnice, vyskytující se také u habešských koček, je způsobeno metabolickými poruchami tkáně. Obvykle dochází ve druhém roce života k poruchám zraku, prvním příznakem je náhlá šeroslepost. Částečný albinismus, způsobený poruchou metabolismu melaninu, je nejpravděpodobnější příčinou u thajských koček se často vyskytujícího šilhání. Šilhání zvířata ale většinou nijak neomezuje.

U tohoto plemene se také často objevuje endokardiální fibroelastóza, která je charakterizována ztluštěním vnitřní srdeční stěny. Může se rozšířit i na srdeční chlopně a často vede k selhání srdce. Stejně jako u často se vyskytujícího onemocnění ductus arteriosus není skutečná příčina dosud známa. U perzistenetního ductus arteriosus se jedná o nedostatečné uzavření spojení aorty a plicní artérie u novorozených koťat, které vyvolává slabost a selhávání srdce.

Thajské a siamské kočky jsou také náchylné k různým druhům rakoviny, vrozeným defektům krevních buněk a poruchám metabolismu. Mimo jiné je třeba také zmínit nadměrné ukládání neodbouraných metabolitů, jako jsou aminokyseliny nebo polysacharidy. Akumulace gangliosidů v mozku vede k tomu, že postižená zvířata již v raném věku trpí vlivem rostoucího poškozením mozku a centrálního nervového systému.

Že je tradiční siamská kočka náchylná k určitým genetickým poruchám ještě neznamená, že Vaše kočka těmito chorobami bude trpět. Byl vyvinut genetický test, který umožňuje včasné odhalení onemocnění. Cíleným vyloučením postižených zvířat z chovu předejdete předávání dědičných chorob potomkům.

Chov

Výše uvedené příklady ukazují, jak je promyšlený a odpovědný chov důležitý. Pro profesionální chovatele je zdraví jejich zvířat nejvyšší prioritou. Testují zvířata včas na všechna dědičná onemocnění, páří zvířata promyšleně a provází matku kočku obdobím březosti. Vlastní práce začíná ale až narozením koťat. Protože koťata potřebují krmeni, socializaci a péči – a to neustále! K tomu patří také zdravá výživa koťat a pravidelný veterinární dohled. Případným zájemcům o kočku poskytnou chovatelé ochotně radu a pomoc. Koneckonců chtějí pro svá koťata to nejlepší!

Samozřejmě, to všechno stojí peníze. Nevěřte reklamám, které nabízejí „chovné kočky za nízkou cenu“! Kdo nabízí siamskou kočku za rozumnou cenu, musí šetřit. A to často jde na úkor zvířat. Takoví „chovatelé“  většinou ignorují pravidelnou zdravotní péči i genetické testování a páří zvířata bez rozmyslu. Kočkám jen zřídka dopřejí čas na zotavení po porodu. Stále březí kočky sice zajišťují pravidelný zisk, ale vyčerpaná kočka se jen stěží může postarat o koťata. Pokud je kočka v období březosti, projeví se to na zdraví koťat. To samé platí pro nedostatečnou výživu.

Výsledkem jsou kočky trpící výše uvedenými dědičnými chorobami a kočky špatně socializované. Máte-li zájem o koupi thajské kočky, je profesionální chovatel, který je členem některého z chovných klubů, tím nejlepším řešením. Další možností jsou útulky. Zde čeká mnoho zvířat na svůj nový domov, včetně mnoha chovných koček. Přestože kočku z útulku nezískáte zdarma, je poplatek mnohem nižší než prodejní cena chovné kočky s papíry.

Přejeme Vám a Vaší thajské kočce příjemně strávené společné chvilky!

Hledáte nejlepší krmivo pro Vaší thajskou kočku?  Prohlédněte si naší nabídku suchých– nebo šťavnatých krmiv pro kočky, bezobilninových, bio, BARF nebo dietních krmiv.