© EmotionPhoto / stock.adobe.com
Za svůj exotický vzhled vděčí savanová kočka svým divokým předkům.
Savanová kočka je poměrně mladé plemeno. Díky výraznému zbarvení srsti se stala módní kočkou a nezřídka i prestižním objektem. Savanová kočka je pojmenována podle prostředí, ve kterém žili její divocí předci – savany v Africe.
Savanová kočka je kříženec kočky domácí a servala. Serval je divoká kočka, která pochází z Afriky a patří do řádu šelem.
První savanová kočka vznikla zkřížením kocoura servala a siamské kočky. Ke zkřížení došlo v roce 1986 náhodou: kocour, kterého si Judee Frank vypůjčila, měl ve skutečnosti krýt samičku servala. Judee Frank však kocoura ubytovala společně se siamskou kočkou, a proto došlo k jejich spáření. Majitelka kocourka, Suzi Mutascio, později dostala jediné kotě z vrhu. Poté zahájila chov druhé generace savanové kočky (generace F2).
V roce 1996 sepsali chovatelé Patrick Kelley a Joyce Sroufe první standard plemene. TICA (Mezinárodní asociace koček) nakonec uznala savanovou kočku v roce 2001. Status šampiona získala v roce 2012.
Generace potomků ukazují, jaký vztah má savanová kočka ke svým předkům. Například zvířata F1 byla spářena přímo se servalem. U F2 je serval pradědečkem zvířete a tak dále. Aby bylo možné stupeň vztahu pojmenovat ještě přesněji, používají se písmena:
Mimochodem, generace potomků savanové kočky F1 až F4 mají vysoký podíl divoké krve, a proto patří mezi hybridní plemena.
Savanové kočky vypadají jako menší napodobenina servala. Zvláštností tohoto plemene koček je skvrnitý vzor srsti. Zbarvení je obecně zlatavé nebo béžové se světlou spodní stranou. To záleží na kříženém plemeni. V dnešní době jsou však standardní křížení mezi dvěma savanovými kočkami.
Savanové kočky jsou velké a štíhlé. Mají dlouhé svalnaté nohy. Zadní nohy jsou obvykle o něco delší než přední. Tlapky jsou oválné a středně velké. Savanová kočka má také poměrně široký ocas střední délky. Krk je v souladu s tělem dlouhý a úzký.
Hlava má trojúhelníkový tvar. V poměru k tělu je spíš menší. Uši sedí vysoko na hlavě a jsou velmi velké, což je pro toto plemeno typické. Jsou vzpřímené, mají široký tvar a zaoblenou špičku.
Středně velké oči jsou posazeny nízko na hlavě. Povoleny jsou všechny barvy očí. Barva očí nezávisí na barvě srsti. Pro savanové kočky jsou typické také „slzy“ okolo očí, které připomínají geparda. Kočce dodávají exotický vzhled. Savanová kočka působí díky svému štíhlému tělu velmi elegantně.
Povoleny jsou tyto barvy:
Savanové kočky první a druhé generace jsou velmi velká zvířata. Jejich hmotnost se pohybuje mezi 4,5 a 10 kilogramy a stejně jako jejich velikost závisí na generaci. Důvodem je to, že genetický vliv africké divoké kočky je u zvířat prvních generací stále velmi silný. Od čtvrté generace se velikost a hmotnost pomalu vyrovnávají.
Savanové kočky jsou velmi přátelské, hravé a společenské. Jsou také zvědavé a vždy hledají dobrodružství. Mají velkou potřebu pohybu a jsou velmi aktivní. Potřebují proto spoustu monžností, jak se zaměstnat. Toho lze dosáhnout hračkami pro kočky nebo druhou kočkou. Obecně by se savanové kočky kvůli jejich živé povaze neměly chovat jednotlivě.
Savanové kočky jsou často označovány jako „psi v kočičím těle“, protože je možné je naučit aportovat i chodit na vodítku. Je rozumné, aby si vaše savanová kočka zvykla na vodítko ještě jako kotě, a aby si ho několikrát vyzkoušela doma, než se vydá ven.
Další zvláštností tohoto plemene koček je jejich láska k vodě. Savanová kočka se ráda koupe, pokud jí dáte příležitost v podobě vany naplněné vodou.
Savanové kočky zpravidla dobře vycházejí s jinými domácími zvířaty a snadno se socializují se psy. Jsou také trpělivé k dětem. Savanové kočky však mají také vlastní hlavu a výrazně vyvinutou asertivitu. Přesto jsou velmi láskyplné a vytvářejí si ke svému majiteli úzké pouto.
Vzhledem ke svému temperamentu však savanová kočka není kočkou pro začátečníky. Je vhodná především pro zkušené majitele.
© Корнеевец-Выдренкова / stock.adobe.com
U savanových koček vyšších generací jsou zvláštní požadavky na chov. Savanové kočky generací F1 až F4 jsou považovány za hybridní plemena. Spadají tedy pod zákon o ohrožených druzích. V některých zemích existuje úřední povinnost je registrovat.
Omezení a zákazy se v jednotlivých zemích liší. Například v Bavorsku podléhá chov savanových koček generace F1 až F4 povolení. Jsou totiž klasifikovány jako nebezpečná zvířata. V Německu musí být kromě toho pro savanové kočky prvních čtyř generací k dispozici venkovní výběh o rozloze nejméně 50 m² a výšce 2,5 m. V České republice potřebujete pro chov koček generací F1 až F4 potvrzení MŽP.
Naproti tomu savanové kočky generace F5 a nižší lze bez problémů chovat v bytě. Doporučuje se však zabezpečená zahrada nebo balkon se sítí pro kočky, protože kočky mají výraznou potřebu pohybu.
Jejich atletická postava umožňuje savanovým kočkám skákat a šplhat až do dvoumetrové výšky. Proto je nezbytné mít v domě vyvýšená místa. Důležité je také stabilní škrabadlo s několika patry. K péči o drápy slouží i různý škrabací nábytek.
Kromě možností šplhání potřebují savanové kočky také místa, kde se mohou schovávat nebo si hrát. Rozhodně byste měli své kočce nabídnout kočičí tunel nebo domečky na hraní. Inteligenční hry jsou také užitečné pro zaměstnání chytrých zvířat. Pokud se bude vaše savanová kočka nudit, zaútočí na vybavení vašeho domova. Vyhněte se tomu zabezpečeným výběhem a poskytnutím aktivit!
Jak již bylo zmíněno, savanové kočky by neměly být chovány jednotlivě. Kočičí společník na hraní a mazlení přijde vaší kočce vhod.
Srst savanové kočky by se měla čas od času kartáčovat nebo česat. Savanovu kočku byste také měli pravidelně brát k veterináři na nezbytné prohlídky, očkování a odčervení. Tím zajistíte, že váš chlupatý přítel zůstane v dobrém zdravotním stavu.
Průměrná délka života savanové kočky je 12 až 20 let, pokud je vhodně krmena a chována.
Savanové kočky generace F1 až F4 jsou z hlediska výživy velmi náročné. Nejlepší je krmit je syrovou stravou. Chovatel vám o tom rád poskytne informace.
Savanové kočky od generace F5 nemají žádné zvláštní požadavky na stravu. Protože kočky jsou od přírody masožravci, mělo by krmivo obsahovat velké množství masa. Zde máte na výběr mezi granulemi a mokrým krmivem. Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Granule jsou sice kompaktní a snadno se skladují, ale obsah tekutin je nižší než u mokrého krmiva. U suchého krmiva se proto musíte vždy ujistit, že vaše kočka pije dostatek vody.
Rozhodujícím faktorem při výběru krmiva je vždy jeho kvalita. Etiketa krmiva pro kočky je uspořádána v určitém pořadí: složky krmiva jsou seřazeny podle obsaženého množství. Složky s nejvyšším množstvím jsou tedy na etiketě krmiva uvedeny na prvních místech. Ujistěte se, že vybraná potravina má vysoký obsah masa, tj. že je maso uvedeno na etiketě jako první.
S takzvanými „vedlejšími živočišnými produkty“ je třeba zacházet opatrně. Kočky musí jíst také vnitřnosti, které pod vedlejší živočišné produkty spadají. Pod tímto pojmem se však často skrývají odpadní produkty, jako je rohovina, srst nebo špatně stravitelné orgány, například bachor nebo plíce. V nejlepším případě jsou tyto vedlejší produkty otevřeně deklarovány. To znamená, že na etiketě je přesně uvedeno, které vedlejší produkty krmivo obsahuje.
Naopak obilné produkty by se měly podávat pouze v malých množstvích. Proto by se měly nacházet nejlépe na samém konci seznamu složek.
Mezi další možnosti krmení savanové kočky patří domácí vaření a barfování (krmení syrovou stravou). Tyto metody jsou náročné, ale druhově vhodné. Předpokladem pro tyto metody krmení je však znalost přesné potřeby vašeho chlupáče, aby nedocházelo k příznakům nedostatku. Proto má smysl zjistit, jaké množství a typ krmiva a doplňků vaše kočka přesně potřebuje. Pomoci vám můžou různé příručky, veterináři a odborníci na výživu.
Pokud jde o cenu, musíte počítat s částkou nejméně 1 000 eur za savanovou kočku nižší generace. V závislosti na velikosti vrhu a vzestupné generaci se cena může pohybovat i kolem 10 000 eur.
Při výběru správného chovatele byste měli zvážit několik aspektů. Především je důležité, aby se jednalo o renomovaného chovatele, který má dostatečné odborné znalosti plemene a genetiky koček. Protože pouze zodpovědný chov může zabránit příbuzenské plemenitbě a snížit riziko dědičných chorob.
Chovatel by proto měl být členem chovatelského sdružení. Důležité je také správné zacházení s kočkami. Chovatel zajišťuje pravidelné prohlídky a také druhově vhodnou výživu a podmínky chovu. Koťata musí zůstat s kočičí matkou nejméně dvanáct týdnů. Během této doby se od ní naučí vše nezbytné pro život kočky.
Vždy doporučujeme navštívit útulek pro zvířata. Na nový domov zde čeká mnoho chlupatých čumáčků – včetně čistokrevných koček. Možná právě tam najdete svou vysněnou kočku!
Mainská mývalí kočka se stala jedním z nejoblíbenějších plemen na světě. V Evropě si získává stále větší oblibu. Je to díky její přirozenosti, robusnosti a hravé povaze.
Hledáte kočku, která svou klidnou a vyrovnanou povahou dokonale doplní Vaši rodinu? Britská krátkosrstá kočka by mohla být Vaší volbou. Náš portrét plemene Vás podrobně seznámí s krátkosrstými kočkami z Velké Británie.
