Norská lesní kočka se vyvíjela v zemi svého původu – Norsku zcela bez lidského vlivu. Uchvátí Vás svým divokým vzhledem a nefalšovaným charakterem. Ale nejen vzhled norské kočky je originální!
Stejně jako plemena maine coon a ragdoll patří norská lesní kočka k plenům s polodlouhou srstí. Srst je složena ze dvou vrstev – z nesmáčivé svrchní srsti a husté podsady. Vzhledem k tomu norská lesní kočka mění srst s ročními obdobími. Zimní srst s hustou podsadou je velmi hřejivá a zahřívá kočku během tuhých zim, které ve Skandinávii panují. Stejně jako u mnoha dlouhosrstých plemen je osrstění dokonce mezi prsty. Hrudník je dobře vyvinutý s bohatě osrstěným límcem. V létě ztrácí norská lesní kočka většinu podsady, ale zůstává huňatý ocas a „sněžnice“ – chomáče chlupů mezi polštářky na tlapkách.
Mimochodem, struktura srsti norské lesní kočky se velmi liší od struktury srsti plemene maine coon, i přesto, že obě plemena na první pohled vypadají totožně. Voděodolná svrchní srst je lehce mastná a těžká, díky čemuž vypadá srst střapatě a ne tak hedvábně jako srst americké lesní kočky. Norské kočky jsou dokonale přizpůsobeny teplotám minus 30 stupňů Celsia a silnému dešti!
Vzhledem k tomu, že norské kočky patří k poměrně velkým plemenům, dospívají až ve třech či čtyřech letech života. Kocouři pak váží až 8 kilogramů. Toto plemeno je protáhlé a má delší nohy než ostatní dlouhosrstá plemena. Zdá se být proto štíhlejší než maine coon. Podle standardu plemene je tvar obličeje trojúhelníkový s vysokýma ušima, které mohou být uvnitř i na špičkách osrstěny. Profil je rovný bez jakéhokoli přerušení.
U norské lesní kočky jsou povoleny všechny známé barevné variety domácí kočky, také v kombinaci s bílou. Skvrnitá, tygrovaná, tečkovaná nebo tabby ticked, černá, modrá, oranžová, tortie nebo v kombinaci s bílou – norská lesní kočka je vždy pastvou pro oči! Pouze hnědé zbarvení chocolate a její ředění lilac, stejně jako cinnamon a fawn nejsou podle standardu povoleny.
Norské kočky nejsou pro nic za nic označovány jako „jemní obři“. Milovníci tohoto plemene jsou uchváceni přívětivostí těchto koček. Navzdory své velikosti jsou nesmírně milé a jemné. Vypadají sice jako divoké kočky, ale milují soužití s lidmi. Nemají problém se dělit o své území s ostatními kočkami a dokonce i s malými zvířaty a psy.
Díky své velikosti a síle norská kočka výborně šplhá a skáče. Ráda si hraje, loví a miluje zábavu. Nejlepším prostředím pro ni je bezpečná zahrada nebo zajištěný balkon se škrabadly až ke stropu. Tak se může kočka dostatečně vydovádět! Je velmi zvědavá a vyžaduje také mentální aktivitu.
Skvělé instinkty a robustnost činí z norské lesní kočky dobrého kamaráda pro děti. Jsou tolerantní a přátelské a dítě nevyděsí – lze je využívat při socializaci v mateřských školách.
Norská kočka rychle přilne ke své rodině: Je velmi společenská, a proto není vhodné ji chovat jako jedináčka. Ideálním případ je chov v páru! Pokud se poohlížíte po Vaší vysněné kočce v útulku, jistě Vám pracovníci útulku popíší charakter jednotlivých koček a poradí s výběrem té pravé!
Norská lesní kočka je jedním z mála „přírodních“ plemen. Vyvinula se přirozeným výběrem svého prostředí – bez jakéhokoli lidského přičinění či selekce. Proto je norská lesní kočka dokonale přizpůsobena tvrdým životním podmínkám země jejího původu. Její hustá srst, odpuzující vodu, je ideální pro drsnou, zasněženou zimu ve Skandinávii. Jakmile ztratí hustou, plyšovou podsadu, je připravena na horké, suché léto v severní Evropě.
Kariéra norské lesní kočky, která je ve své vlasti nazývána „norsk skogatt“, začala jako kariéra evropské krátkosrsté kočky: jako lovec myší na norských farmách. Dlouhosrsté kočky byly užitečné v sýpkách a stodolách. Jak přesně došlo k objevení divokých koček s dlouhou srstí, není známo. Předpokládá se, že námořníci chovali perské kočky na lodích a křížili je s místními kočkami. Příčinou mohou být také nezávislé mutace genofondu skandinávských koček.
Přes páření s krátkosrstými zvířaty byl gen dlouhosrstosti děděn skrytě, takže se dlouhá srst u potomků objevovala opakovaně, i přesto, že rodiče byli krátkosrstí. Tyto kočky byly základem pozdějšího norského chovu. Ten započal ve 30. letech. V roce 1938 byla v Oslu poprvé vystavena norská lesní kočka. Nicméně kvůli vypuknutí druhé světové války došlo k zastavení systematického chovu a pokračovalo se až v 70. letech. Roku 1972 byla norská lesní kočka uznána norským chovatelským svazem a získala svůj vlastní standard. V roce 1975 byla zaregistrována první zvířata u Fédération Internationale Féline, Fifé. Nicméně pouze kočky ze čtvrté generace byly schváleny pro vývoz. Nicméně, norská lesní kočka uchvátila milovníky koček po celé Evropě!
Jako robustní, původní plemeno nemá norská lesní kočka žádné speciální požadavky na chov. Stejně jako všechny aktivní kočky vyžaduje přístup na bezpečný balkon nebo zahradu. Vysoké škrabadlo v bytě zabrání, aby kočka poškodila nábytek a závěsy, pokud si potřebuje vybít energii.
Norské kočky jsou společenská zvířata, a proto by nikdy neměly být chovány samy! Rády pobývají s dětmi, ale i s ostatními domácími zvířaty, např. psy. Ideální je pořídit jí kočičího společníka, se kterým si bude hrát, dovádět a mazlit se …
Dlouhá srst norských lesních koček je hustá a kočky se o ní obvykle starají samy. Pokud ale chcete zabránit tvorbě zacuchaných smotků, doporučujeme kočku alespoň jednou týdně vyčesat a vykartáčovat. Pokud kočku již v raném věku navyknete na pravidelnou péči, nebude představovat kartáčování žádný problém! Během výměny srsti můžete kočce podávat sladovou pastu a kočičí trávu, protože podporují přirozené odstranění polknutých chlupů.
Pravidelná každoroční kontrola u veterináře je důležitá, aby bylo možné odhalit včas případná onemocnění a zkontrolovat ústní dutinu a chrup kočky.
Norská lesní kočka se vyvinula přirozeným výběrem. V důsledku toho má zřídkakdy problémy s reprodukcí. Například předčasné porody a porody mrtvých koťat jsou extrémně vzácné.
Nicméně má norská lesní kočka predispozici k hypertrofické kardiomyopatii, zkráceně HCM. Toto srdeční onemocnění je způsobeno asymptomatickým zesílením levé komory. Ultrazvuk srdce chovných zvířat je nejlepším způsobem, jak rozpoznat vrozená onemocnění srdce včas a vyloučit postižené zvíře z chovu. Zodpovědný chovatel proto pravidelně navštěvuje se svými zvířaty veterináře a neváhá Vám předložit výsledky. HCM nelze zcela vyléčit, ale existují možnosti léčby, které dávají postiženým kočkám šanci na dlouhý život!
U norských lesních koček se také poměrně často vyskytuje glykemická choroba GSD4. dědí se recesivně a lze ji rozpoznat až v pozdním stádiu. Pokud kotě zdědí gen pro GSD4 od jednoho z rodičů, považuje se za nositele a může tuto nemoc přenést dále na své potomky. Takové kočky by měly být vyloučeny z chovu. Pokud kočka obdrží gen od obou rodičů, vážně onemocní: nedostatečné využití a následné nadměrné ukládání glykogenu v játrech, svalech a nervových buňkách vede k selhání více orgánů. Postižené kočky vykazují neuromuskulární poruchy přibližně od pátého měsíce života a jejich maximální délka života se pohybuje kolem 10 až 14 měsíců.
Lesní kočky z Norska by měly být krmeny odpovídajícím krmivem. Ideální je strava s velkým množstvím čerstvého masa, která dodává masožravcům dostatek zdravých bílkovin. Kvalitní kupovaná krmiva většinou tyto požadavky splňují, ale neuškodí pečlivě si pročíst složení: maso by mělo být na prvním místě seznamu surovin. Kočky by neměly dostávat pouze svalovinu, ale také vnitřnosti, jako je srdce a játra, které obsahují životně důležité živiny. Ale nepleťte si vnitřnosti s často používanými „živočišnými vedlejšími produkty“ – tento termín obvykle odkazuje na drápy, chrupavky a jiné odpadní produkty. Také by se neměly používat vedlejší rostlinné, cukry a další plnicí látky.
Hledáte nejlepší krmivo pro Vaší kočku? Prohlédněte si naší nabídku suchých nebo šťavnatých krmiv, dále krmiv bezobilnových, bio, BARF nebor dietních.
Dědičná onemocnění, jako je HCM a GSD 4, opakovaně ukazují, jak důležité jsou pravidelné zdravotní prohlídky, promyšlené páření a vyloučení nositelů vadných genů z chovu. Zodpovědní chovatelé se starají o blaho svých zvířat a jejich potomků a neváhají vynaložit jakékoli finanční prostředky na veterinární péči a v případě potřeby vyloučí nemocná zvířata z chovu.
Proto důvěřujte zodpovědným chovatelům při hledání svého nového čtyřnohého člena rodiny a nenechte se zlákat inzeráty, které slibují „čistokrevné kočky za výhodnou cenu“! Ti, kteří nabízejí čistokrevné kočky za výhodnou cenu, to obvykle dělají na úkor svých zvířat. Profesionální zodpovědný chov je drahý koníček! Náklady, které chovateli vznikají, zahrnují nejen náklady na chov a výchovu mláďat. Musí krmit kočky a jejich potomky zdravou stravou, pravidelně navštěvovat veterináře, zvířata očkovat a odčervovat. Neváhá zaplatit výlohy za předběžná vyšetření, jako je například ultrazvuk srdce pro diagnostiku HCM. Dvanáct týdnů se láskyplně stará o koťata, socializuje je a umožní jim učit se od své matky a sourozenců vše potřebné pro budoucí život, dokud nejsou připravena se přestěhovat do nové rodiny. K tomu je nutné připočítat poplatky za členství v chovatelském klubu, kastraci a případně i další dodatečné náklady.
Samozřejmě, ne každý milovník koček si může dovolit zaplatit takovou částku. Alternativním řešením je návštěva útulku. Často zde lze nalézt i chovná zvířata – a možná zde naleznete Vaší vysněnou norskou lesní kočku?! Ale nezapomeňte na jednu věc: Norsky lesní kočky jsou společenská zvířata a nikdy by neměly být chovány jako jedináčci!
Přejeme Vám příjemně strávený čas s Vaší lesní kočkou z Norska!
Mainská mývalí kočka se stala jedním z nejoblíbenějších plemen na světě. V Evropě si získává stále větší oblibu. Je to díky její přirozenosti, robusnosti a hravé povaze.
Hledáte kočku, která svou klidnou a vyrovnanou povahou dokonale doplní Vaši rodinu? Britská krátkosrstá kočka by mohla být Vaší volbou. Náš portrét plemene Vás podrobně seznámí s krátkosrstými kočkami z Velké Británie.
