© Mikkel Bigandt / stock.adobe.com
„Posvátná birma“ – v pojmenování kočky birma panuje trochu zmatek. V angličtině se toto plemeno nazývá „barma“ – ale nezaměňujme ji s barmskou kočkou. Ve skutečnosti birma pochází z francouzského chovu z 20. let. Další informace o plemeni, které je ideální kombinací siamské a perské kočky, naleznete v našem článku.
Birmanské kočky vděčí svému vzhledu křížení se siamskými a perskými kočkami ve Francii ve dvacátých letech minulého století. Není proto divu, že kočky plemen birma jsou charakterově i vzhledově výjimečná zvířata!
Jejich středně dlouhá srst je převážně bílá a tmavě zbarvená pouze na koncových částech těla, jako je čenich, nohy, ocas a uši. Tato barevná kresba se nazývá „point“. Podle genetického základu je základní barva kočky viditelná pouze na chladných částech těla, tzv. „points“. Zbytku těla dominuje bílá barva.
Toto zbarvení je jedním z nejdůležitějších chovných standardů tohoto plemene. Nicméně, ne každá point kočka s bílými tlapkami a středně dlouhou srstí je birmanská kočka! Tělo birmanských koček je protáhlé, přesto svalnaté a středně težké a nohy krátké a podsadité. Ocas je velmi hustý. Hlava je silná s výraznou bradou a hlubokýma modrýma tmavě modrýma, kulatýma očima. Srst je středně dlouhá a hedvábná. Na rozdíl od perské kočky mají kočky birma jen málo podsady.
Birma patří mezi point-kočky a jsou tak povolena všechna zbarvení odznaků. Podle genetických předpokladů může být jakákoli barva srsti také jako barva odznaků. Velmi častá je černá a červená a jejich ředění „blue“ a „creme“ a „chocolade“ a „cinnamon“ a jejich ředění „lilac“ a „fawn“.
Zbarvení posvátné birmy jsou podle základní barvy označena takto:
Špičky odznaků mohou mít dokonce pruhované zbarvení. Tato varianta se nazývá „tabby“. Příkladem jsou birma seal-tortie-point, blue-tortie-point nebo chocolate-tortie-point. Podle standardu plemene jsou povoleny i červené skvrnky – tato varieta nese název „tortie“. Existují i kočky birma s lilac-tortie-tabby odznaky.
Je známa i příčina zbarvení srsti: Mutace, která vede k vadné funkci enzymu tyrosinasa, čímž je narušena produkce základního prvku pigmentu – melaninu, což vede k tzv. „částečnému albinismu“. Birmy mají čistě bílé tlapky, tzv. ponožky. Tato zvláštnost byla geneticky vysvětlena v roce 2009: Za “ponožky” je odpovědná mutace v kit Hardy-Zuckerman 4 feline sarcoma viral oncogene homolog (KIT) genu. Ale dost genetických zvláštností plemene birma!
© Vely / stock.adobe.com
Milovníci tohoto plemene oceňují nejen vzhled, ale také povahu těchto koček. Jsou přátelské, laskavé a dobrosrdečné a rády tráví čas se svými páníčky. Toto plemeno vzniklo křížním siamské a perské kočky. Birmanské kočky jsou velmi přátelské. Jsou ideálními mazlíčky pro rodiny s dětmi. Kočky a děti tvoří skvělý tým – pokud oba aktéři znají pravidla hry. Proto byste měli před pořízením kočky své dítě poučit, že kočka není plyšová hračka, ale bytost, která potřebuje svobodu, ale stejně tak miluje mazlení a hraní s dítětem. I když to zní zvláštně: Přistupujte ke sblížení kočky a dítěte jako ke sbližování kočky s jinými zvířaty. S trochou trpělivosti a intuice se stanou nejlepšími přáteli!
Mnoho majitelů těchto koček uvádí, že důvěřují i cizím lidem, nechají se hladit a uchopit a nastoupí i do cizího auta. Označte proto svou kočku mikročipem a registrujte v registru, abyste ji v případě ztráty opět rychle našli. Veterinární lékař mikročip rychle a bezbolestně implantuje do oblasti ramen zvířete. Implantace neobnáší žádná zdravotní rizika.
Družnost kočky birma se projevuje i ve vztahu k ostatním zvířatům, zejména pak ke kočkám žijícím ve společné domácnosti. Birmanské kočky by měly být nejlépe chovány ve dvou – zejména tehdy, pokud na svého kočičího mazlíčka nemáte dostatek času!
Jako velmi jemná zvířata s průměrným sklonem k fyzické aktivitě, jsou kočky birma vhodné pro chov v bytě, pokud je byt k tomuto účelu vhodně zařízen a poskytuje dostatek výzev a aktivit. Škrabadlo, úkryty a vyhlídky jsou nutností, stejně jako pravidelný čas hraní s člověkem.
Existují různé historky o původu plemene birma. Jedno je však jisté: Předci plemene, oficiálně známého jako „posvátná birma“, jsou siamské a perské kočky. Jak se vše událo je ale nejisté.
Některé zdroje vyprávějí o průmyslníkovi, který přivezl kolem roku 1919 pár siamských koček z Orientu. Kocour převoz nepřežil – potomci kočky byli kříženi s perskou kočkou. Další příběhy vyprávějí, že předchůdci posvátné birmy byly chrámové kočky z Barmy.
Uznání jako plemene lze vysledovat. Stalo se tak ve Francii v roce 1925. Od roku 1964 je toto plemeno uznáváno i ve FIFe.
Chov svaté barmy konečně dorazil i do Německa. První oficiální posvátná birma v Německu byl kocour „Timour de Madalapour“, jehož obrázek se objevil v roce 1933. Druhá světová válka ale chov pozastavila. Po válce se však pokračovalo s cílovými šlechtitelskými programy, 1955 se počty birmanských koček zvýšily. V Evropě a ve Spojených státech byly v té době chovány klasické barvy seal point a blue point, v Anglii chovatelé vyšlechtili birmu v barvách chocolate point a lilac point.
Následovaly další barevné variace, např. red-point a creme-point. Dalšími varietami jsou tabby a tortie – tyto kresby se objevují, jako u všech koček plemene birma, pouze na koncových částech těla.
© abr68 / stock.adobe.com
Birmanská kočka je považována za robustní a zdravé plemeno. Její středně dlouhá srst má málo podsady a nezacuchává se – postačí proto, pokud ji vykartáčujete jednou nebo dvakrát týdně. Navykněte ji na kartáč a hřeben již v útlém věku, usnadníte si tak pozdější péči.
Před dědičnými chorobami bohužel neuchrání. Mnoho chovatelů a majitelů koček birma referuje o rozšířené oční infekci a sklonu k šilhání. Kočky birma trpí také dermoidními cystami, zejména na vaječnících a varlatech, ale také na hlavě.
Nemoc, která může být podchycena pouze vyloučením nemocných zvířat z chovu, je hypomelinace. Tato vada se u plemene birma vyskytuje často – postižená zvířata se kvůli narušené buněčné komunikaci silně třesou a dostávají spastické záchvaty. Diagnostikovatelná je tato nemoc od třetího týdne života: Nemocná koťata působí apaticky a nekoordinovaně, abnormálně se třesou se a třes se rozvíjí. Často jsou příznaky spojeny se ztrátou sluchu nebo s nízkou délkou života. Ve výjimečných případech se však tyto problémy mohou během růstu stabilizovat, a proto se často neberou vážně … Smrtelná chyba! Hypomelinace je dědičná – i když sama chovná zvířata nevykazují žádné příznaky.
Zdravá strava je nejlepší prevencí proti nemocem a nejlepší zárukou dlouhého a zdravého života kočky. Základem stravy koček by měla být vysoce kvalitní vlhká krmiva s vysokým obsahem masa a kvalitními živočišnými bílkovinami. Vědecké studie potvrzují, že kočky preferují potraviny, jejichž složení je podobné složení myší. Průměrná kořist obsahuje 50-60% bílkovin, 20-30% tuku a 3-8% sacharidů z obsahu zažívacího traktu zvířete. Podle právních norem musí být složení podle množství jednotlivých surovin uvedeno na obalu. Maso by mělo být na prvním místě v seznamu.
Speciální krmivo pro dané plemeno podporuje zdraví zvířete.
© Juhku / stock.adobe.com
Výskyt dědičných onemocnění opakovaně ukazuje, jak důležitý je výběr chovu a smysluplné páření. Chovatelé, kteří se starají o dobrou kondici a pohodu svých zvířat, investují do různých genetických testů a neváhají vyloučit nemocná zvířata z chovu. Pro Vás, milovníky koček, to znamená důvěřovat pouze profesionálním chovatelům, kteří Vám mohou poskytnout zdravotní záznamy nebo výsledky jakéhokoli genetického testu. Tito chovatelé dbají nejen na čisté „množení“ svých zvířat, ale investují do dobré péče, kvalitního krmiva a dbají take na socializaci zvířat. Nikdy neposílají koťata do nového domova před dvanáctým týdnem života! Tato fáze “učení” má zásadní význam pro tělesné a duševní zdraví kočky – koneckonců se v prvních týdnech učí vše potřebné pro dlouhý a vyvážený kočičí život. Proto dobrý chovatel poskytne kočkám dostatek času, aby se zotavily po vyčerpávajícím těhotenství a porodu. Většinou nenechávají kočku zabřeznout vícekrát než jednou ročně. Seriózní chovatel je členem asociace chovatelů a jedná v souladu se zákonem o ochraně zvířat.
Samozřejmě, to vše se odráží v ceně. Pouhý rodokmen netvoří celkovou částku, kterou musíte za čistokrevnou kočku zaplatit. Spíše je to zkušenost chovatele a péče, kterou poskytuje svým zvířatům.
Nedůvěřujte inzerátům, které nabízejí „birmanské kočky bez papírů za přijatelnou cenu“. Ve většině případů se jedná o množírny, které nedbají na zdraví zvířat, ale jde jim především o finanční zisk.
Pokud si nemůžete pořídit čistokrevnou kočku od seriózního chovatele, zkuste se poohlédnout v útulku. V útulcích čeká mnoho zvířat všech věkových kategorií a plemen na nový domov – a možná zde najdete svou vysněnou kočku!
Mainská mývalí kočka se stala jedním z nejoblíbenějších plemen na světě. V Evropě si získává stále větší oblibu. Je to díky její přirozenosti, robusnosti a hravé povaze.
Hledáte kočku, která svou klidnou a vyrovnanou povahou dokonale doplní Vaši rodinu? Britská krátkosrstá kočka by mohla být Vaší volbou. Náš portrét plemene Vás podrobně seznámí s krátkosrstými kočkami z Velké Británie.
