Mexický obojživelník, tzv. axolotl, je již několik let opravdovým hitem mezi domácími zvířaty. Jeho přátelský vzhled a nápadné zbarvení činí z tohoto zvířátka atraktivního mazlíčka. Navzdory exotickému původu je chov axolotla poměrně snadný – zde se dozvíte vše o tomto pozoruhodném tvoru.
Mezi obojživelníky je axolotl zvláštností. Žije převážně pod vodou a zůstává v larválním stadiu, aniž by došlo k metamorfóze. Přitom není axolotl žádné vyšlechtěné zvíře, ale zcela přirozený druh. První exemplář objevil na počátku 19. století Alexander von Humboldt a přivezl jej do Evropy.
Dospělý Axolotl je dlouhý asi 23 až 28 centimetrů, někteří jedinci dosahují velikosti 30 – 40 centimetrů. Takové exempláře jsou však vzácné. Výrazné jsou malé tmavé oči, drobné končetiny a ocas s kožním lemem, pomocí kterého se obojživelník pohybuje ve vodě.
Za svou oblíbenost vděčí axolotl zejména ploché hlavě s širokou tlamou. Vypadá to, jako by se neustále usmíval. Když se k tomu přidají ještě kulaté tmavé oči, působí opravdu přátelsky. Pohlaví lze rozlišit podle kloaky. U samců kloaka mírně vystupuje, u samiček je plochá.
V minulém století se chovaly různé druhy axolotlů. Z toho důvodu jsou v současnosti k dostání zvířata různých zbarvení a tvarů. Například v německých akváriích můžeme nalézt mnoho axolotlů-albínů. Axolotl může mít také tmavé, černé nebo šedé zbarvení.
Obdivuhodné na tomto stvoření je dorůstání orgánů a končetin. Pokud např. dojde k odtržení nebo ukousnutí nohy, po určitém čase končetina opět doroste. Dokonce i vyčnívající žábry se mohou v případě poškození regenerovat.
Axolotla lze chovat v akváriu s jinými živočichy. I přesto, že části těla axolotla dorůstají, neměli byste mu jako společnost do akvária vybrat agresivního spolubydlícího.
© lapis2380 / stock.adobe.com
Klasický axolotl, který se vyskytuje ve volné přírodě, má šedožlutou barvu. Kromě toho existuje řada barevných variant, které byly postupně vyšlechtěny. Bílí a béžoví či zlatí a skvrnití axolotlové jsou oblíbenými domácími mazlíčky. Méně obvyklý je tzv. divoch, jehož pokožka má světle šedé zbarvení s tmavými skvrnkami.
Rozvětvené žábry s malými červenými lamelami vyčnívají po obou stranách hlavy. Relativně vzácní jsou mědění axolotlové. Ještě vzácnější je axantický axolotl, který působí transparentně.
Existují také albíni s kovovým leskem, jako chiméra s mozaikovým vzorem, nebo „harlekýn“. Posledně jmenovaný má bílé tělo a disponuje buňkami, které mohou vytvářet pigmenty. Tím vzniká typická „obličejová maska“ různých tvarů.
© Erni / stock.adobe.com
Slovo axolotl pochází z aztéckého jazyka Nahuatl. „Atl“ znamená „voda“. „Xolotl“ je jedním z aztéckých bohů. Axolotl tedy v překladů znamená vodní bůh nebo netvor. Původním domovem těchto zvířat jsou, jak již název napovídá, mexická jezera. Nalézt ho můžete ve vodách jezer Xochimilco a Chalco v blízkosti metropole Mexico City. Je možné, že žili také v dnes již vyschlých jezerech na této náhorní rovině.
Jejich specifický vzhled by mohl mít souvislost se sopečným původem regionu a jeho vodními systémy. Na čtvereční kilometr žije dnes v jezeře Xochimilco pouze 0,3 zvířat. Upřednostňují studenou a okysličenou vodu. Proto většinou osidlují dno tohoto jezera. Ve volné přírodě jsou aktivní v noci.
Axolotl se nikde jinde na světě nenachází. Můžeme se tedy domnívat, že se jedná o bytosti z pravěku. Je zřejmé, že axolotl je velmi staré zvíře, které již ve středoamerické kultuře získalo posvátné postavení. Částečně se tento obojživelník využíval také jako potrava. I dnes je možné axolotla nalézt na mexických rybích trzích.
Aby utišil hlad a získal dostatek energie, vyčkává axolotl na svou kořist. Jakmile kolem propluje menší korýš, lovec udeří a zařadí ho přímo do svého jídelníčku. Tento obojživelník také konzumuje bezobratlé živočichy, jako jsou larvy hmyzu a potěr ostatních obojživelníků. Občas pozře dokonce svůj vlastní potěr. Mezi oblíbené pochoutky patří malé ryby.
V případě domácího chovu se obvykle podávají larvy a hmyz. Komáři, žížaly a mouchy jsou pro tohoto obojživelníka opravdovou lahůdkou. Mladší zvířata je potřeba krmit denně. U dospělých jedinců je dostatečné krmení dvakrát týdně.
Více informací o živé potravě naleznete v článku Krmení ryb živým krmivem.
Jak již bylo zmíněno, axolotl žije v chladných sladkých vodách bohatých na kyslík. Stejné prostředí by mělo být zajištěno i v akváriu. Ideální teplota vody se pohybuje mezi 12 °C a 20 °C. Teploty nižší než 10 °C obojživelníkům nijak neškodí.
Jakmile stoupnou na více než 24 °C, začnou zvířata panicky plavat dokola. Čím vyšší jsou teploty, tím rychlejší je metabolismus zvířat. Následkem mohou být onemocnění, která vedou k úhynu zvířete. Teploty od 1 ° C do 2 ° C jsou pro zvířata bezproblémové.Dno akvária by mělo být pokryto jemným pískem. Příliš velké kameny může zvíře snadno spolknout a může dojít k fatální obstrukci střev. Vhodný podklad lze snadno zakoupit v obchodech. Ideální velikost zrn je jeden až tři milimetry.
Filtr je pro chov axolotla nezbytný. Spolu s vodním čerpadlem zajišťuje neustálé okysličování vody. Vnější filtry jsou ideální, protože zajišťují vynikající čistící výkon. Nicméně je důležité, aby se voda příliš nevířila, jinak by mohl být axolotl stresovaný.
Axolotl se cítí dobře v tvrdé vodě s hodnotou pH nad 7. V příliš měkké vodě mohou zvířata na krátkou dobu ztrácet barvu. Není to sice nebezpečné, ale může to způsobit stres. Měkká voda může být také obohacena o soli, jako je sodík, draslík a vápník. Optimální hodnoty pH se pohybují mezi 7 a 7,5, akceptovatelné jsou hodnoty 6,5 až 8. Dusitany by měly být přítomny v akváriu maximálně v množství 0,5 gramu na litr. U dusičnanů je akceptovatelné množství 25 miligramů.
Axolotla lze chovat individuálně nebo v páru. Pro dva dospělé jedince doporučujeme pořídit větší akvárium. S ostatními druhy se axolotl snáší obtížně. Ryby jsou pro socializaci nevhodné, protože je obojživelník vnímá jako potravu. V době krmení ztlumte osvětlení, protože axolotl je noční tvor. Čím více jedinců chcete v akváriu chovat, tím více prostoru potřebují.
Jako základní pravidlo pro požadovanou velikost akvária platí:
Pro dospělé axolotly je nutné počítat s „prostorem“ 50 až 80 litrů vody. Výška akvária není rozhodující – větší pozornost věnujte dostatečně velké základně akvária.
Samotné akvárium by mělo poskytnout dostatek prostoru u dna, rovněž tak i dostatek úkrytů (jeskyně, kořeny). Osvětlení by mělo být ztlumeno.
Pro udržení vysokého obsahu kyslíku doporučujeme použít externí filtr, případně kyslíkové čerpadlo. V akváriu můžete také vysadit rostliny. Zvolte spíše odolné druhy, jako je hnědovka křídlatá, vodní mor a mech. Skvělou volbou mohou být také rostliny plovoucí na vodní hladině. Mírný stín zvířatům nijak nevadí.
Axolotlové jsou velmi odolná zvířata. Díky jejich regeneračním schopnostem jim neublíží ani zdánlivě vážné zranění končetin. Dokonce i části mozku a srdce mohou tito obojživelníci snadno regenerovat. Nezůstane žádné viditelné poranění.
Nebezpečné pro zdraví jsou především nadměrně vysoké teploty a následný stres, příliš silná cirkulace vody a vysoké hodnoty pH. Pokud je ve vodě příliš mnoho kyselin, může dojít k tvorbě amoniaku. Ten je pro mexického obojživelníka jedovatý a nevyhnutelně vede k úhynu zvířete.
Nakažení parazity není ničím neobvyklým, přičemž zejména rakovina žaber může vést k těžkým zánětům. Na druhé straně, nálevníci způsobují vážná onemocnění pouze v případě masivního napadení oslabených zvířat. Ta se nepohybují a nemají chuť k jídlu. Parazité se usidlují v tlustém střevě, což způsobuje ukládání hlenu a oddělení kůže u starších, slabých zvířat.
Pokud je to možné, zabraňte infekci monocytů Ichtyosporea. Způsobují tvorbu puchýřů na kůži, které se poté, co prasknou, již nazahojí. To může způsobit řetezovou reakci. Proti tomuto parazitovi neexistuje žádná léčba.
Při odpovídající péči se může axolotl dožít vysokého věku. Průměrná délka života je přibližně 15 let. Existují dokonce i jedinci, kteří se dožili věku 25 let. Průměrný minimální věk je osm až deset let.
Mexický obojživelník, tzv. axolotl, je již několik let opravdovým hitem mezi domácími zvířaty. Jeho přátelský vzhled a nápadné zbarvení činí z tohoto zvířátka atraktivního mazlíčka. Navzdory exotickému původu je chov axolotla poměrně snadný – zde se dozvíte vše o tomto pozoruhodném tvoru.
Nádherně zbarvená a poněkud agresivně vystupující vůči ostatním jedincům. Bojovnice (Betta) je určitě zvláštní exemplář, který dokáže oživit každé akvárium. Díky minimálním nárokům, které rybka má, je péče o ni velmi snadná, a proto je vhodná i pro nováčky v oblasti akvaristiky.
Každý, kdo se někdy věnoval akvaristice, zná malé neonky. Díky úchvatným "neonovým" barvám si jich ihned všimnou i lidé, kteří se v rybách vůbec nevyznají. Původ této barevnosti není zcela znám, ale pro neonky jsou tyto zářivé barvy životně důležité.
